Publicistika – Co je psáno...
Miroslav Sígl: Lovci mamutů Eduarda Štorcha stále přitažliví
V příštím roce uplyne 130 let od narození našeho učitele, archeologa a spisovatele Eduarda Štorcha (1878 – 1956), který téměř čtvrtstoletí svého života strávil v Lobči na Mělnicku ve svém domku, pořízeném zde spolu s manželkou, pocházející z nedalekých Libovic. Ale už dávno předtím sem zajížděl, neboť zde objevil neolitické sídliště a velké množství nálezů, přičemž do záchranných prací zapojoval i své žáky. Ti hořeli touhou po poznání a objevování.
Josef Krám: Mozartův hrob, na který "se nechodí"
Našinec hledá zajímavosti všude, ale nenavštíví zapomenutý hřbitov Sankt-Marxer-Friedhof v odlehlé části Vídně tam, kde v těsné blízkosti - doslova - duní dálnice ve směru na jih Evropy. Na tomto hřbitově je přece ve společném hrobě pochován i Wolfgang Amadeus Mozart, největší skladatel všech dob a autor opery oper Don Giovanni, jež měla světovou premiéru u nás v Praze.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O artistech
Krom polonahých krasavic, opic, badatelů a arcivévodů byli oblíbeným Hlinomazovým tématem též artisté. Většinou v pruhovaném odění, které napovídá, že my, v podobě vězeňské bandy, jsme schopni se proplétat navzájem, a to všemi směry. V jednom z těchto velkých témat Mistr zapracoval do plátna skutečný deštník i s rukojetí, vybíhající z obrazu.
Eva Aichmajerová - Jarmila Moosová: Filipínské dobrodružství
Před pár týdny jste se vrátila z významné expedice Philippines 2006 – projektu skupiny českých profesionálních filmařů, fotografů a novinářů, kteří se zaměřují na přírodu a ekologii, s cílem představit Filipíny nejen jako turistickou destinaci, ale také jako kolébku mnoha zajímavých mořských živočišných druhů. Zároveň tak společnou prací poukázat na místa naší planety, kde ještě žijí živočichové, kteří stojí za povšimnutí, a především za uchování pro naše další generace. Co vás k této náročné cestě vedlo, dobrodružství?
Marie Formáčková: Lásky Zity Kabátové
Herečka Zita Kabátová netají svůj rok narození. Naopak, je na něj hrdá a říká: „Ať to někdo po mně zkusí!“ Pravdou je, že být v šestadevadesáti letech v takové kondici, v jaké je ona, to se opravdu hned tak někomu nepovede. Narodila se v roce 1912, tedy ještě za Rakouska-Uherska, prožila dvě světové války, zažila začátek rádia, televize a především filmu – ve více jak šedesáti hrála, poznala spoustu osobností, které zanechaly v historii výraznou stopu.
Vladimír Just: Vlasta Burian a sport ...
Kdykoli se píše o Vlastovi Burianovi, propírá se věčné téma Burian a sport. Není divu – sportovní výkony byly vždy Burianovi rovnocenné s výkony jevištními. „Hrál fotbal v nejlepších mužstvech, hraje tenis, jezdí s autem odvážně jako závodník, jezdí na koni a skáče přes překážky… Sport, tělesná námaha, otužilost a dravá chuť k životu spolupůsobí hybnou pákou při tvorbě Burianově na jevišti.“
Josef Čermák: Stavitel ing. Václav Kuchař
Jestliže architektura a stavitelství byly jeho životním údělem, Václav Kuchař vynikal i jinými talenty. Málokdo z nás na příklad věděl, že v mládí miloval divadlo (jako jedenáctiletý chlapec hrál dvořana v Lucerně (škoda, že jsme to nevěděli, Lucernu jsme v Torontu hráli několikrát, mohl si svoji roli zopakovat).
Václav R. Židek: Zastavení se Zuzanou Stirskou
Zpěvačku Zuzanu Stirskou jsem poznal osobně koncem listopadu minulého roku při benefičním koncertu Nadace na ochranu zvířat „Podejte pac“, kde zadarmo vystupovala se svými dětmi i se souborem „Gospel Time“, tak jako všichni umělci tohoto večera. Nebylo to však naše první setkání. To se uskutečnilo už několik měsíců před tím na vlnách internetu, kdy jsme si dopisovali ohledně přípravy tohoto koncertu.
Ivan Rössler: O nejpodivuhodnějším dobrodružství
21. června 2010 by se dožil spisovatel Mirko Pašek rovných sta let. Napsal několik desítek románů, ve kterých čerpal z náměrů, jež mu přinesly četné cesty do zajímavých zemí. Známé jsou třeba Vracím se z Babylonu, Adamův most, Lovci perel, Muž pro Oklahomu a mnohé další. Mám k tomuto autorovi specifický vztah. Před mnoha lety jsem si vzal jeho dceru Zuzanku za ženu.
Miroslav Sígl: Je máj – Máchova Lori je ospravedlněna
Náš velký básník se postupně té půvabné dívky zmocňoval kdykoliv a kdekoliv, při cestě k Milešovce, na Sněžku či do věží Kokořína. Polovinu rozkoše a polovinu odporu rád zdolával. Lori byla nešťastně šťastná. Co věděla o lásce mezi mužem a ženou? Co si mohla myslet o Karlu Hynkovi, který jí mnohokrát dal najevo, „že buď všechno, anebo nic...“
Zdeněk Miler – Jarmila Moosová: Krteček – to jsem vlastně já...
Setkat se tváří v tvář s panem Zdeňkem Milerem rovnalo se zázraku, když jsem s velkými rozpaky přijímala ruku, nabízenou ke stisku, s obavou, abych neposkvrnila cosi svatého. Bezmála dvě hodiny v jeho přítomnosti mě hladilo samo nebe. Sotva jsem pak dosedla na „polstr“ v autobuse, aby mě odvezl za další „prací“, hned jsem si chtěla pustit kousek záznamu.
Dobromila Lebrová: Jakub Arbes, spisovatel a novinář
Jakub Arbes je jedním ze spisovatelů, který má, jako například Alois Jirásek, tu smůlu, že byl v minulém režimu vyzdvihován jako spisovatel, který se tehdy režimu hodil. Na rozdíl od Jiráska to bylo pro jeho dílo týkající se sociálních poměrů dělníků. Arbes se zabýval utopickým socialismem, Pařížskou komunou i anarchismem.
Marek Jícha - Martina Fialková: O (ne)zapomenutelném písničkáři
Docent Marek Jícha je vedoucím katedry kamery pražské FAMU. Kromě kamery se jako hodně dalších filmařů, věnuje i souvisejícím oborům, především režii. Takto se podílel i na nedávno dokončeném hodinovém dokumentu o prvorepublikové hvězdě první velikosti, Karlu Hašlerovi. V režijní dvojici s Josefem Lustigem a s významným osobním přínosem Thomase Haslera, syna Karla Hašlera, natočili film věnovaný člověku, který tvořil a zpíval nejen o Praze, ale především o svobodě.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Autostopem v Itálii
Všichni, kdož znají Josefa Hlinomaze, se dozajista podiví nad nápadem putovat Itálií, ke všemu ještě autostopem, a notabene v dospělém věku, tedy v podobě a v rozměrech, které jsme u Mistra všech pláten, malířských i filmových, pozorovali právě za jeho života. Dnes by takové „loupežnické“ postavě zastavil na silnici málokdo, ale ani Hlinomaz sám nebyl dostatečně proškolen v riziku krádeží.