Publicistika – Fouskův svět
Josef Fousek: Prognóza 2002 / Free of Europe
Ti, kteří ztratí vlivné posty v důsledku náhlého pozbytí moci, jež skýtala pocit důležitosti, nedotknutelnosti a neomezených možností – nařizovat, rozhodovat, a sklízet hmotný a mediální prospěch – tedy ti začnou svoji politickou umírněnou revoltu. Stará koalice se změní v opozici s cílem dosáhnout v dalším cyklu své dočasné vyřazenosti opět postů, které ji vrátí na výsluní.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (15)
Ten se otočil a Kornelie mu skočila na prsa a držela se ho jako klíště. Pikart upustil kosu a Kornelie pustila Pikarta. Popadla kosu a dělala, že mu chce useknout nohy. Pikart skákal jako přes švihadlo a ječel: „Neblázněte, Rákosová, vždyť mi useknete šlachy a já nebudu už moct tancovat.“ Potom Pikart utekl ven a přelezl plot.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)
Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (1)
♦ Manželství je společenství kompromisů. Každý z nich je hřebem do osobního sobectví. ♦ Pravdu má ten, který svou pravdu prohlásí za pravdu z pozice své moci. Ten, kdo má pravdu, ji musí skrývat, protože nemá moc. Kdyby ji měl, lhal by v důsledku záchrany své moci. ♦ Čím více nakradeš, tím ti hrozí menší trest. Ti, co si nakradou, jsou vlastně chudáky. Nic z toho, co mají, jim nepatří.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (13)
Příští den, odpoledne, zastavil u našich vrátek ten ohavně zbarvenej pomerančovej chrajzlér. Robert, následovanej Zuzanou, vystoupil a udělal poskok a zaujal takovej divnej pokřivenej postoj. Jako boxér. Uhodil pěstí dvakrát do vzduchu a zafuněl. Vzpomněl jsem si, že mi Ríša říkal, že jeho fotr zkoušel boxovat. Ale po druhém zápase toho nechal, protože dostal K.O.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (9)
Podepsal jsem revers, to je takový prohlášení, že ručím za následky a po propuštění jsem se zastavil v hospodě U nemocnice, kde jsem si dal guláš, šest knedlíků, pivo, matesy, dva utopence a deset deka tlačenky s cibulí. Trochu mě rozbolelo břicho, ale věděl jsem, že to nejsou houby. Vedle mě seděli pánové z krematoria a vyprávěli si humorný anekdoty.
Josef Fousek: Slunce v přítmí / Je změna život?
Mnoho starších osob si osobuje právo na smutnění, na chmury, na naříkání nad neúprosným časem, nad světem, který je pro ně stále víc k nepochopení. Tyhle litanie byly, jsou a budou. Určitě mají původ z doby, kdy nějaký mudrc vynalezl ten nejblbější vynález – kalendář. Kdyby jej nebylo, nikdo by nemohl spílat prchajícímu mládí.
Josef Fousek: Šmudla / Veřejná surovost
V zámku Kratochvíle jsem viděl na stropě obraz. Žnec žnul makovice, které přečnívaly nad ostatní. Tenkrát jsem pochopil výrok klasika - Lišíš-li se, jsi nenáviděn - kdo pluje proti proudu je utopen. Platí tyto lidské zkušenosti v každém režimu? I v demokracii? Musí jít člověk pod taktovkou těch, kteří jsou mocní, s těmi, kteří rozhodují o jeho mzdě, o jeho svobodě, o jeho budoucnosti?
Josef Fousek: Seniorské zamyšlení
Slovo senior vyznívá téměř cizokrajně. My v Česku říkáme: důchodce neboli penzista. Důvodem tohoto označení je: věk. Uplynulé roky, prožité šťastně, ve starostech, v lásce, se smůlou i štěstím, s nadějí, s nemocemi, v měnících se režimech, a pokaždé s obavami. Jistota ke slovu Život nepatří. Možná, že bychom byli s jistotou nešťastni, ačkoli po ní kolikráte toužíme.
Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (5)
Z kuchyně se ozval praskot dřeva. Ulomila nohu u židle. Vzpomněla si na italskou prababičku. „Dobrou noc, Emánku,“ pohladila mě a já jsem si říkal, že tu židli zítra spravím. Ke konci týdne jsme prodali kus zahrady s dvanácti jabloněma, s dvěma trpaslíkama a s hradem Křivoklát. Ty trpaslíky a ten hrad dělal můj táta ze sádry.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (4)
Jel jsem si ho taky prohlédnout. V autobusu jsem měl slevu. Vždyť už ho viděli všichni z Tumlovic. Tedy, mimo mě a starýho Maška, kterej má dřevěnou nohu a bojí se toho pohyblivýho schodiště. Bejval bych do tý Prahy nejel, protože si nechci nic koupit - a taky jsem neměl tušení, kde ten velkej obchodní dům je, ale Mařka Šafránková se v hospodě chlubila, že na ty schody, co samy jedou, skočila a jenom dvakrát upadla.
Josef Fousek: Moc rád vzpomínám na Karla Kryla (2/2)
V den Krylova pohřbu, 11. března 1994, den před mými pětapadesátými narozeninami jsem odešel z OÚNZU, kde „přeměřili“ lékaři mé srdce, pod jazykem nitroglycerin, a u svaté Markéty plakaly zvony. Jet do Prahy na pohřeb jsem nenašel sílu. Na tom pohřbu bylo i mnoho těch, pro které Kryl nikdy nezpíval. Nenapadlo mne, že se utrápil. Čekal, že to bude jiné, a ono to zůstalo stejné.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (20)
Od pubertálních let mne částečně ovlivňovaly trampské písně. Byly jako sny o něčem, co je vzdálené a nedosažitelné. Jistý čas mne a mou generaci objaly písně Kučerovců, které aspoň v duchu zanášely naše myšlenky do ráje havajských krásek, palem a šumotu oceánu. Na schodišti pocitů jsem potkal písničky Voskovce a Wericha, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ze Semaforu.
Josef Fousek: Setkání na Karlově náměstí / Mobilová epocha
Narodil jsem se tři dny před německou okupací v roce 1939. Zažil jsem devět prezidentů, margarin, rybí tuk, kádrové posudky, žvýkačky, ruskou televizi s rádiem, tranzistorák, holící strojek na baterie, Něžnou revoluci, politické turisty, ale mobil, který mi dal syn Tomáš k vánocům, překonal vše. Na Motorole, tak se ta šílená věc jmenuje, jsem pochopil jen význam tlačítka OK.