Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (19) Jitka Molavcová
„Sotva který chlap se může chlubit tím, že ležel s Jitkou Molavcovou na Karláku. Troufám si tvrdit, že jsem byl v roce 1978 jediný, kdo s ní měl možnost prožít několik dlouhých dnů a nocí plných vzájemného pochopení a citů. Prožili jsme společně bolest i sladké usínání, ve světlých chvilkách jsme se jimi zoufale prochechtávali až k slzám, na několik dnů a nocí pro nás přestal tehdy svět existovat. Ten společný zážitek už nám nikdy nikdo z paměti nevymaže. V oněch dnech bohapustého nicnedělání nám oběma totiž přibyla nová zkušenost. Jitka při ní přišla o slepé střevo a já o žlučník.“
Pavla a Jana Kriglovy: Vodní záchranář
Jednou v zimě jsme já a moje sestra Jana dostaly nabídku účastnit se víkendového školícího kurzu „Plavčík“ s našimi kamarády - dvojčaty Patrikem a Davidem. V pátek ráno, při cestě autem k bazénu, jsme se my čtyři vzájemně trumfovali svými plaveckými úspěchy: „Vloni jsme s Jáňou obě vyhrály medaile na plaveckých závodech.“
Vladimír Kulíček: Bitánista nebo ekologista?
Pro ubitána byla určena jenom smrt, zpravidla propíchnutí oštěpem. U primitivního kmene byly i sny chápány jako reálná skutečnost a v tom s skrývalo velké nebezpečí. Stalo se to i našemu cestovateli. Jednou v noci vycítil nad sebou neobvyklý pohyb, rychle zareagoval a zjistil, že syn náčelníka se nad ním rozpřahuje s oštěpem v ruce.
Josef Krám: Za šlápotami do Varnsdorfu
Všecko začalo tím, že 1. srpna 1974, tedy v období tuhé normalizace a roce i měsíci 6. výročí Srpna, vyšla v okresních novinách Jiskra Rychnovska kresba zahradníka, jemuž někdo pošlapal zahrádku a on to komentuje slovy „Kterýpak zvíře?“ Podepsáno šifrou JP. Byl to tehdy malér non plus ultra – stačilo tuto kresbu pootočit vlevo o 90 stupňů a hned bylo jasno: Tou zahrádkou byla Československá republika a ony šlápoty udělaly okupační armády Varšavské smlouvy.
Jiří Suchý: Chvála povrchnosti
Vždycky mě zajímalo všechno to, co plynulo okolo mne: historie, mračna, hvězdy, dívky, hudba, fámy, svatojánské mušky a vlastně všechno, z čeho se skládá život. Rád o tom povídám, přemýšlím a píšu a rád kloužu po povrchu toho všeho: po povrchu historie, mračen, hvězd i dívek. Baví mě zlehka se dotýkat všech těchto darů života. Do hlubších rozborů se však nepouštím. Jen ne žádnou hloubku!
Jitka Vykopalová: Jiří Všetečka jubilující
Nejen zdatný „chodec“, ale i výtečný tanečník a samozřejmě uznávaný a oceňovaný fotograf. Především ale milý a usměvavý člověk se smyslem pro krásu, humor a radost ze života oslavil dne 12. října 2007 své jubileum 70 let. Pozitivní noviny přejí jubilantovi pevné zdraví, životní pohodu a ještě dlouhou tvůrčí kariéru s množstvím zajímavých a krásných fotografií pro potěchu svou, ale i pro potěchu nás, jeho obdivovatelů.
Blanka Kubešová: Zima v Praze (2/2)
V těch listopadových dnech se událo ještě všelicos (kupříkladu vcelku pokojná demonstrace 17. listopadu na Můstku a u sv. Václava) a ještě víc se toho přetřáslo v bulváru (jako třeba svatba Jiřího Paroubka v hotelu bývalého spolupracovníka STB na výročí Sametové revoluce ověnčená transparenty typu Kráska a Zvíře).
Gracián Svačina: Zámeček se dostal až k princezně!
Princezna Anna je na návštěvě ČR. Za svůj pobyt již stihla navštívit Velkou Pardubickou, poznat pražský hrad a také zámeček Lány, kde 15. října měla na programu představení projektů nadačního fondu Václava a Livie Klausových. Nadační fond pomáhá i časopisu Zámeček, který je pro dětské domovy v ČR zcela zdarma a plně zaplněn příspěvky od dětí. Toto nejvíce princeznu zaujalo.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (14)
Znovu za deště balíme mokrý stan a jedeme kolem pěkných vodopádů (největším je kaskádovitý Tvindefossen) do Vossu, ve kterém se nachází netypický kamenný chrám s osmibokou věží a dřevěnou střechou. Kostel byl postaven roku 1270 a v jeho interiéru si mohou návštěvníci prohlédnout bohatou řezbářskou výzdobu. Nejstarší památkou je kříž sv. Olava, který pochází z 11. století.
Michal Dlouhý: Dvojnásobný šampion
Dne 25. dubna 1932 navštívil Pyšely plukovník Josef Ježek z ministerstva vnitra, mimo jiné člen výboru Sportovního klubu pro policejní a ušlechtilé psy, a přednesl účastníkům kursu přednášku na téma "Vycvičený pes k účelům policejním a jeho použití v životě občanském a ve službě bezpečnostní", kterou si všichni se zájmem vyslechli. Tento neúnavný budovatel pátrací služby u četnictva a milovník psů si nenechal ujít možnost navštívit každý výcvikový kurs a osobně se přesvědčit o úrovni výcviku služebních psů. Na památku se účastníci kursu a jejich instruktoři vyfotografovali spolu s plukovníkem Ježkem.
Jiří Melíšek - Zdeněk Pošíval: Spisovatel nejenom duší...
»Jiří Melišek (1932), absolvent oboru dramaturgie na FAMU, (Filmová fakulta Akademie múzických umění), po dokončení studia pracoval v Redakci zábavy v Československém rozhlase. Po roce 1968 se živil jako scenárista. Podílel se celkem na šesti celovečerních filmech, z nichž nejznámější je zřejmě Lipského snímek Ať žijí duchové. Z televizní tvorby pro děti byly nejpopulárnější seriály Robot Emil a Robot Emílek, z devadesátých let si pamatujeme seriál Slavné historky zbojnické.«
Zdeněk Hazdra: „A pak tu nejsme a stejně svítá…“
Zpěvák Karel Zich by 10. června 2009 oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic.
Michal Dlouhý: Četničtí vrazi (a jejich konce…)
Velitel četnické stanice proto odeslal štábního strážmistra Františka Zvěřinu a strážmistra Antonína Čudovského na jízdních kolech do nedalekého lesa "Bažantnice", aby tam pátrali po uprchlém Hasíkovi, neboť předpokládal, že se zde ukrývá. Karel Hasík byl uvedenou četnickou hlídkou v lese skutečně vypátrán a zadržen.
Zdeněk Hajný - Petr Cincibuch: Cesta ke světlu pokračuje
Ve spolupráci s panem Jiřím Zuskou jsme se v Mořském světě, který funguje na pražském Výstavišti už šestým rokem, pokusili vytvořit propojení řádu moře s řádem vesmíru. Poukázat na to, že stále platí Trismegistovo „jako nahoře, tak i dole….“. Jedná se o kompozici, která je tvořena skupinou obrazů a artefaktů z drahých kamenů, mezi nimiž převažuje ametyst, křišťál a záhněda.