Ondřej Suchý: Jak se stal Lubomír Lipský mou první novinářskou obětí
Bylo mi sedmnáct a měl jsem napsat první interview v životě! Domluvil mi ho, v redakci tehdy ještě cyklostilovaných FILMOVÝCH INFORMACÍ, můj bratranec Ivan Soeldner, filmový novinář a kritik. Mou první nic netušící obětí se měl stát právě Lubomír Lipský, v té době národem milovaný děda Potůček z Dietlova televizního seriálu. Třásl se mi hlas, když jsem si s panem Lipským domlouval po telefonu schůzku.
Miloslav Švandrlík - Václav Židek: Se Švandou je švanda a se Švandrlíkem sranda
Dojel jsem na Chodov a asi po deseti minutách chvatné chůze ze stanice Metra Opatov jsem se vřítil do vilkové zástavby, kde mne nostalgicky ovanul čas Kefalínova mládí z románu „Černý baron od Botiče“, ale ne na dlouho. Dnešní přítomnost mi nemilosrdně připomněly pyšně se tyčící věžovce, zoufalé vykřičníky postkomunismu pražských sídlišť, a to hned těsně za hranicí těchto, jakoby strachy přikrčených domků.
Vladimír Vondráček: Madeira (1)
Slyšíte-li či vidíte-li napsané slovo Madeira, zdaleka není jisté, o co se jedná. Američanovi se možná vybaví město v Ohiu, Brazilci jejich řeka a mnohým z nás, zejména vinařům, třeba výborný mok, kterýžto název dostal po malém ostrově ve východní části Severního Atlantiku. A protože následující řádky by měly být něco podobného cestopisu, budete-li pokračovat ve čtení, dozvíte se o celé řadě opravdu nevšedních a málo vídaných zážitků, které jsme na tomto nádherném ostrově prožili koncem září v roce 2009.
Josef Krám: "Town´s Habrová je se blbec"
Od červnu 2003 je Vaše busta na náměstí pojmenovaném po Vás Poláčkovo. Jestli Vás to zajímá, tak se dřív jmenovalo Schlossplatz, Nové město, Neustädter Platz, Nové, Zámecké, Malé, Švehlovo, prezidenta Beneše, za komunistů Stalingradské, a teď tedy náměstí Karla Poláčka. To je skoro všecko, projekt podpořila Evropská unie 30 000 €, zbylých asi 20% až třetinu doplatilo město
Ondřej Suchý: Barbara Kupšovská, zpěvačka s bohatou minulostí
Barbara Śmietana, provdaná Kupšovská, zpěvačka žijící v Praze… Za sebou má pozoruhodnou pěveckou kariéru, která pokračuje i nadále, přestože o ní mnoho nevíme. A právě proto také vznikl tento článek, který chce alespoň v kostce zaznamenat zajímavé momenty z kariéry skromné umělkyně. Barbara se narodila 4. září 1945.
Zuzana Stirská - Milan Dubský: Nad Damaškem zazářila česká hvězda
Byl to překrásný zájezd. Doprovázela nás mírná nervozita, protože jsme přesně netušili, o jakou hudbu má tamní veřejnost zájem. Navíc jsme nebyli v Damašku s kompletním souborem, bylo nás tam celkem deset, osm členů souboru, klavírista a já. Tuto skupinu jsme nazvali pro tento koncert Fine Time a vybrali určitý průřez z našeho repertoáru.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (7)
♦ Internet má největší význam pro neúspěšné zakomplexované morousy, kteří jeho pomocí mohou šířit myšlenky, o kterých se domnívají, že jsou vlastní. ♦ Domov je dobrovolná klec, kam se vracejí ptáci, když si polámou křídla. Kočka o tom dávno ví. ♦ Kávu můžeš osladit umělým sladidlem. Život se bez něj obejde. Osladí ti jej tví přátelé. ♦ V kolektivu nebožtíků je hrobník individualista.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (5)
Pracovali jsme tady s volyňskými Čechy. Jeden z nich se jmenoval Zahálka; brzy mi došlo, že jiné jméno ani mít nemůže. Nebyl to však špatný chlap. S československou jednotkou generála Svobody prošel celou východní frontu a ve válce trochu ohluchl. Bylo mu kolem padesátky a dost pil, což byl jeho jediný zápor.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (15)
Kolem seníku nacházíme ráno čerstvé zvířecí exkrementy. Něco tady asi obcházelo. Radši nepátrám, co to bylo. Déšť ustává a slunce žene denní teplotu prudce vzhůru. Jsme na jihu Norska, v Kristiansandu. Město bylo založeno uměle, jeho stará část má čtvercový půdorys s pravoúhlou sítí ulic a je zároveň největší dřevěnou městskou čtvrtí v Evropě.
Jitka Dolejšová: Vánoční zvyky (2)
Na svůj svátek, 7. prosince, chodíval Ambrož. Na hlavě měl černou homolovitou čepici; obličej i postava byla bíle zahalená, v ruce držel papírem polepenou metlu. Z uzlíčku rozhazoval sladkosti, a když je chtěly děti sebrat, honil je, sotva dechu popadaly.
Boris Jachnin: Pan Jan Werich hrál "o sto pět"
Už před delším časem vešlo ve známost, co při této příležitosti jenom připomenu, a totiž, že Jan Werich hrál v šedesátých letech i ve dvou zahraničních - rozuměj západních - filmech. Ten první byl snad uveden i českou televizí a je to Pětadvacátá hodina (1967) známého francouzského režiséra Henriho Verneuila (1920-2002), kde Jan Werich hraje velitele koncentráku a jeho nešťastného vězně představuje Anthony Quinn (dále se objevují Sir Michael Redgrave a v malé roli Olga Schoberová).
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Hus - Svědomí proti autoritě a dogmatu
Jan Hus nebyl prvním, kdo se obořil proti zlořádům své doby – v samotných Čechách už měl celou řadu předchůdců. Málokdo však došel v konfliktu s církví tak daleko jako Hus a málokdy také usilovala církev tak vehementně o dramatické dovršení konfliktu, jako v tomto případě. Mistr Jan by zřejmě nebyl nikdy tak nebezpečným protivníkem, kdyby svou při se soudobou církevní mocí přenesl pouze na půdu uzavřených disputací.
Jan Řehounek: Na sv. Barboru dej sáně do dvoru
Doba předvánoční radosti pro děti začíná o svaté Barboře - 4. prosince. V předvečer jejího svátku chodily po domech „Barborky”, většinou dívky zahalené v prostěradlech, s rozpuštěnými, rozcuchanými vlasy, které z košíku podělovaly ovocem a sladkostmi děti hodné, zlobivým pak hrozily metlou.
Marta Urbanová: Bahamy
Dvě hodiny po nalodění v Miami majestátní bílá Norwagion Sky tiše spustila motory, téměř bez povšimnutí opouštěla přístav a vyplula do soumraku. Uvnitř lodi začal pulsovat život jako v hotelu. Na 11. podlaží se rožnila kuřata, stejky, hamburgry a cestující přijížděli prosklenými výtahy, aby se kochali vzdalujícími mrakodrapy, ohřáli se ve vířivkách, osvěžovali v bazénu, pochutnávali si na dobrotách a konečně tančili a jásali dlouho do noci.