Ivo Fencl: Fantomasův otec 40 let mrtev
Marcel Allain zemřel 27. 8. 1969 ve věku 84 let. Právě on vytvořil s Pierrem Souvestrem (1874-1914) Fantomase. Ale jiného než v komediích! „Stačilo sledovat obratnost jeho pohybů, štíhlou postavu, anonymní tvář. Uhádli jste, že máte před sebou krále zločinu, neuchopitelného Fantomase,“ čtu ve sto let starém románu Ruka bez těla, jednom z třiceti dvou. „Ano, byl to on. Bezhlese šla stíny legendární bytost, ženám před ní v těle stydla krev, muži vydávající se na cestu osamělou krajinou bledli hrůzou jen při pomyšlení na setkání.“
Ivan Rössler: Pil jsem koňak s Janem Werichem
Našel jsem v té době pár kreseb Jana Wericha, které byly publikovány na obálce notových záznamy písniček V + W. Tak jsem o svém úmyslu Janu Werichovi napsal a kupodivu za krátký čas mi přišel korespondenční lístek, kde bylo napsáno: Až budete v Praze, ozvěte se. Byl jsem v té době totiž na vojně mimo Prahu. Vojenský pánbu byl milosrden, dostal jsem opušťák a v sobotu po ránu žhavím telefon. Na druhém konci nevrlý hlas. Zkouším co nejrychleji vysvětlit, oč jde. "Dobrá," zní odpověď, "tak přijeďte, ale rychle. Nemám náladu a jedu na Šumavu na ryby."
Mirka Beňovská: Sýrie na vlastní kůži
Do Damašku přijíždíme z Libanonu. Od hranic je to jen kousek a už vystupujeme u jednoho z autobusových nádraží. Nestačíme se ani nadechnout a místní taxikáři nás již zahrnují nabídkami na odvoz do Palmyry, středu města nebo kamkoliv jinam. Jiní muži nás zas chtějí dovést k pokladně, kde si lze koupit lístek na autobus do turistických lokalit. Vzhledem k neschopnosti turistů, přečíst si cokoliv na nádraží a možnosti koupit lístek do stejné lokality u různých společností, živí se skupina naháněčů patrně celkem dobře.
Miroslav Sígl: Čínský básník k nám promlouvá česky
Ještě se dočkala před měsícem vydání své poslední sbírky – čínského básníka Li Po z 8. století, ještě se potěšila se svými přáteli z květnových počátků Mladé fronty 1945, než 22. května 2008 odešla navždy. PhDr. Zdenka Bergrová se narodila 10. 3. 1923 v Praze, po studiích na Filozofické fakultě UK mj. u profesora Bohumila Mathesia, který u ní objevil básnické a překladatelské nadání, stala se nakladatelskou redaktorkou.
Ondřej Suchý: Muž, který mě popostrčil – Vlastislav Toman
Dovolte mi trochu si zavzpomínat… Přibližně od svých dvanácti let jsem se vnucoval do různých novin a časopisů coby „začínající novinář“. Nemohl jsem jinak: Sourozenec Jiří psal první texty a bratranec Ivan Soeldner, tehdy student FAMU, ale též začínající filmový novinář a budoucí dramaturg, bydlel v dobách studií jeden čas přímo u nás doma, a tak jsem především právě u něj měl možnost pozorovat, jak se píše „do novin“. Když jsem naťukal jeden z příspěvků pro tehdejší Pionýrské noviny, přišla mi odpověď, která mě tenkrát spíš rozlítostnila, než potěšila.
Oskar Krause - Blanka Kubešová: 40 let GALERIE KRAUSE ve Švýcarsku
Obraz a výtvarné umění obecně hovoří k vnímavému člověku podobně jako dobrá kniha. Próza a poezie je naopak obraz, který svými představami stále dokreslujeme. V galerii Oskara Krause v Pfäffikonu v srdci Švýcarska se pojilo obojí, pořádaly se tu výstavy i večery prózy a poezie, a obojí tu našlo vnímavé návštěvníky i posluchače.
Míša Stošická: Karel Richard Marinov - léčení hlasem
Milí přátelé, dlouho jsem se rozmýšlela jestli tento článek mám vůbec psát. Ale moje zážitky byly tak silné a neuvěřitelné, že jsem se rozhodla se s Vámi o ně podělit. Podle sebe soudím, že když někdo píše z vlastní zkušenosti, je to zajímavější, a tak trochu lákavější, než pouze povídání o tom, co ten, ta či to udělali a co umí. Někteří z vás Karla jistě znají z předchozího článku pod jeho dřívějším jménem Karel Kekeši.
Jan Molič: Viním média z krize
Položili jste si otázku, do jaké míry by byla Krize krizí, kdyby o ní média každý den neinformovala v nejčernější černé? Vždyť stačí málo: Například v době, kdy se o Krizi ještě nemluvilo, pouhá zpráva o poklesu ropných rezerv USA vyhnala cenu ropy vzhůru. Vůbec přitom nebylo podstatné, kde ty rezervy byly předtím, kam klesly a jestli je to běžné či nikoli - prostě klesly.Pak se přidaly zprávy o burzovních pádech.
Milan Dubský: Lenka Reinerová - Kavárna nad Prahou
Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou – kavárny, v nichž člověk mohl mad šákjem černé kávy /takzvaná turecká u nás díkybohu ještě nebyla k mání/ půl dne nebo třeba celý diskutovat a kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi seznámit, spřátelit, nebo dokonce najít velkou lásku..
Jitka Dolejšová: Okolo světa za dva dny
Výborný vypravěč, fotograf a cestovatel Václav Špillar poutavě popsal slasti a strasti cesty po Havajském souostroví, na které ho doprovázela jeho rodina a kamarád. Při treku překonal 13letý Václavův syn sám sebe, nechyběly ani humorné příhody. Zajímavé fotografie a realistické videosekvence vytvořily obraz plný dobrodružného náboje. Festivaloví účastníci se tak mohli spolu s Václavem Špillarem podívat na pobřeží ostrova Kauai a obhlédnout kaňon Waimea, Grand Canyon Pacifiku.
Valérie Zawadská - Jarmila Moosová: Osvobodit lidskou duši
Pozitivní síla umění pro mě, to je krása. Mě nabíjí, doufám že i diváky a posluchače, a to, že jsme unavení a „vycucaní“, je daň tomuto povolání, které je nesmírně krásné. Člověk může být na dvě hodiny někým úplně jiným a tu pozitivní energii my z jeviště bezesporu předáváme do hlediště, ale zase ji odčerpáme od diváků zpátky. Já si o tom ale takto strašně nerada povídám, protože jsou to věci na hraně, a každý člověk má svoje vlastní cítění a vnímání, svůj vlastní pohled.
Josef Fousek: FARAONI II.
Ačkoli jsem se se o Egypt nikdy nezajímal, faraoni mne pronásledovali stále. Jediné, co o tom slově vím, je, že farao znamená člověka, který dává lidem vodu. A samozřejmě je to pojmenování egyptských králů. Většinou je po smrti nabalzamovali a ukryli v pyramidách. Dali jim do hrobek zlato a to po letech zloději ukradli.
Přírodní katastrofa na Ostrově Králů
King Island je nevelký ostrov v Bassově průlivu severozápadně od Tasmánie, patří Austrálii. Chovem skotu, výrobou sýrů a lovem krabů se tam zabývá většina obyvatel, potomků lovců tuleňů, kteří se tam usadili kolem roku 1800. Můj pracovní pobyt koncem listopadu 2004 byl tam přerušen něčím, o čem jsem slýchával, ale nikdy před tím nezažil.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (19) Jitka Molavcová
„Sotva který chlap se může chlubit tím, že ležel s Jitkou Molavcovou na Karláku. Troufám si tvrdit, že jsem byl v roce 1978 jediný, kdo s ní měl možnost prožít několik dlouhých dnů a nocí plných vzájemného pochopení a citů. Prožili jsme společně bolest i sladké usínání, ve světlých chvilkách jsme se jimi zoufale prochechtávali až k slzám, na několik dnů a nocí pro nás přestal tehdy svět existovat. Ten společný zážitek už nám nikdy nikdo z paměti nevymaže. V oněch dnech bohapustého nicnedělání nám oběma totiž přibyla nová zkušenost. Jitka při ní přišla o slepé střevo a já o žlučník.“