Ivo Fencl: Před 160 lety se poprvé vynořil „ruský Cimrman“ Kozma Prutkov
Bylo to v roce 1851. V Rusku se tenkrát dočkala premiéry veselohra Fantazie od neznámého „Y Z“. O pár let nato získal neznámý i jméno: Kozma Prutkov. Ona hra byla, pravda, carskou cenzurou povolena, avšak jen dík shonu před tehdejším Silvestrem, a Mikuláš I. vytušil už během představení nějakou „nepřístojnost“. I odešel o přestávce. Závěrem komedie předstoupil pak před publikum i sám herec hrající hlavní roli, řka: „V takovém nesmyslu hrát nebudu.“
Olga Szymanská: Bohuslav Reynek
Pozemskou pouť grafika, básníka a překladatele Bohuslava Reynka ohraničovala léta 1892–1971 i místo jeho narození a skonu – Petrkov u Havlíčkova Brodu. Za studií na gymnasiu v Jihlavě docházel soukromě na kresbu a malbu, později zhodnocených v portrétní tvorbě. Ta ho přivedla ke skupině Osma i Skupině výtvarných umělců, k Tvrdošíjným.
Olga Szymanská: Adolf Chwala
Adolf Chwala (1836–1900) patřil ke generaci umělců studujících na pražské Akademii výtvarných umění v padesátých letech devatenáctého století u prof. Maxmiliána Haushofera. Pravděpodobně mezi léty 1863–1864 přesídlil mladík do Vídně, kde pokračoval v malířské kariéře. Jako mnozí jiní umělci před ním i po něm, zvolil si i A. Chwala v rámci tehdejší monarchie Vídeň za své město.
Dobromila Lebrová: Gottfried Wilhelm Leibniz, německý matematik a filozof – 295. výročí úmrtí
Těžko omezit všechny činnosti, které tento německý génius konal, pouze na oblast filozofie a matematiky. Dalo by se říci, že Leibniz patřil ke zbytku posledních polyhistorů, tj. těch, kteří obsáhli všechno ve své době dostupné vědění. Přispěl k vývoji fyziky, zkonstruoval předchůdce počítacího stroje. Byl logikem a závěry jeho bádání ovlivnily i další přírodní vědy – biologii a lékařství, psychologii. Zabýval se historií, ale nikoliv pouze evropskou, ale i čínskou, ale i paleontologií. Položil základy ke knihovnictví. Přispěl k rozvoji jazykovědy. Pracoval jako diplomat, právník, věnoval se politice i etice.
Miroslav Sígl: O jednom Sokolu tělem i duší
Abych připomněl ještě slova prezidenta Edvarda Beneše, která pronesl na jedné z poválečných přehlídek čs. legií v osvobozené vlasti: „Buďte nositeli Masarykových humanitních tradic a živým svědomím národa!“ Jsou povzbuzením i pro současné nositele legionářských a sokolských tradic v naší zemi, kteří jsou zapojeni do příprav významných sokolských událostí v příštím roce.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (16) Frunze (Frunzik) Mkrtčjan Mher
Jeho popularita přesáhla nejen hranice Arménie, ale celého někdejšího Sovětského svazu – byl oblíbený například také v Indii. Jmenoval se Frunze Mkrtčjan, kterému se familiérně říkalo Frunzik. I já mu tak mohl říkat. Osobně jsem se s ním poznal v Jerevanu, v roce 1979. Byl uznávaným hercem i dramatických rolí, mě ovšem zajímal jako komik. Když jsem o něm později psal, charakterizoval jsem ho jako „komika se smutnýma očima“ anebo jako „Friga z Jerevanu“ – výraz jeho tváře mi totiž připomínal hvězdu amerických filmových grotesek Frigo Bustera Keatona.
Jiří Stanislav: Opustil nás plk. Ing. Jan Horal
Plk. Ing. Jan Horal byl mezi válečnými veterány znám svou obrovskou podporou těm, kteří obětovali pro svou vlast to nejcennější, zdraví, svobodu i životy. Pocházel z rodiny legionáře a lékaře a jak říkal, doma měl velice tvrdý režim, proto byl zvyklý na disciplínu. Jako dítě chodil do Sokola a ve třinácti letech přešel do Masarykovy letecké ligy. Po okupaci Československa utekl jižní cestou do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a poté nastoupil do tvořící se čs. zahraniční jednotky ve Francii. Prošel se západními spojenci zpět až do osvobozené vlasti, ač byl v průběhu války těžce zraněn.
Olga Szymanská: Praha a její dcery
Přiblížit pražské dějiny prostřednictvím jejích obyvatelek je cílem výstavního projektu Muzea hlavního města Prahy. Bonusem k němu jsou na veřejném webu Městské knihovny v Praze zajímavé tituly ženské literatury minulého a předminulého století.
Dobromila Lebrová: Karel Jaromír Erben – 200. výročí narození
Když se dnes vysloví jméno Karla Jaromíra Erbena, znamená to pro hodně lidí pouze jeho nejslavnější sbírku básní „Kytice“, popřípadě některou z jejích parafrází nebo novodobou úpravu. Ale málokdo si dokáže představit, kolik práce Erben udělal v době národního obrození, kolik za ním zůstalo vědeckých pokladů…
Pozitivní rekordy nejen z Pelhřimova
Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů ČR představil na slavnostní konferenci v Praze v Břevnovském klášteře, což je místo nejstarší zmínky o výrobě chleba na území Prahy, největší bochník chleba, jaký kdy byl u nás upečen. Má průměr 69 cm, váží přesně 18 000 gramů (v okamžiku vyjmutí z pece měl o 10 deka víc) a šikovní pekaři z pelhřimovské Adélky (mimochodem ti, kteří den co den pečou Chléb roku 2011) ho pekli celé 4 hodiny.
Egon Wiener: Tramvaje | Pláteníci z pomezí Liberce a Žitavy | Polsky kousek od Liberce a Jablonce
Žijeme v kraji, kde plátno a pláteníci nepoznali hranic. Společná řeč a profese je sblížila natolik, že pomezí hranic probíhající na Lužické Nise, v kopcích Jizerských hor a Krkonoš jim nijak nebránila mít i společné spousty dalších věcí. A to už od raného středověku do poloviny minulého století, kdy důsledky druhé světové války vedly k naprosté devastaci stávajícího, stovky let neměnného pořádku. Skončila vláda Pruska a Saska na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. Vznik Německé demokratické republiky a nové hranice na Nise daly vzniknout novým státním útvarům.
Luboš Drastil – Peter Závacký: Někdy mívám pocit, že člověk dělá něco, co ostatní pobaví...
Rodený Pražák, Luboš Drastil (1957), autor dobre známy z Dikobrazu, Mladého světa, či Československého sportu, sa kreslenému humoru venuje už od študentských čias. S jeho humorom, ktorý zbližuje ľudí, sa aj dnes stretávame v mnohých denníkoch a časopisoch. Je jednoduchý a priamočiary. Rozumie a smeje sa mu každý. Námetovo nevyčerpajúci autor, ktorému nikdy nehrozí strach z prázdnoty čistej štvrtky, vychádza z nášho každodenného života, aj keď často nie práve najveselšieho. Ako dobrý pozorovateľ ľahko v ňom nachádza invencie a inšpirácie. Ponúka nám humor oslobodzujúci a očisťujúci – radostný, jemný a dobrosrdečný, figliarsky, potmehúdsky, občas zdravo šibeničný, ba niekedy aj príťažlivo absurdný.
Dobromila Lebrová: Ferenc Liszt – 200. výročí narození
Byl velmi rozporuplnou osobností. Byl laskavým učitelem, démonickým klavíristou, velmi pilným hudebním skladatelem – napsal přes sedm set hudebních titulů, štědrým a zároveň rozhazovačným člověkem, sukničkářem, knězem a také dost nešťastným člověkem. Zavedl v hudbě nové styly i nové hudební formy i provedení. Byl původcem „symfonické básně“, jako první pořádal hudební recitály a byl i zakladatelem „nové německé školy“ v hudbě. Nejen jako spoluzakladatel Všeobecného německého hudebního spolku (Allgemeiner Deutsche Musikverein) ovlivnil řadu svých současníků i následovníků.
Milan Turek: Žižku vzpomenuli v libereckých kasárnách
Na dvou místech v republice si občané připomněli 7. října 587. výročí úmrtí chrabrého bojovníka za očistu katolické církve Jana Žižku z Trocnova. Inscenovanou ukázku bitvy u Sudoměře připravili šermíři skupiny Kalich a zájemci si vyslechli přednášku na téma bitvy u Sudoměře. V Liberci patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta společně s kulturní radou a ve spolupráci s náboženskou obcí v Liberci si dovolili pozvat občany na setkání k tomuto výročí do vojenské kaple kasáren Jana Žižky na Horské třídě. Hlavní referát (esej) přednesl Milan Svoboda z Technické univerzity, s hudebními vstupy vokálního sboru „Kvintus“ vedeným Jiřím Doubkem.