Pavel Novotný: O anatomii přátelství
A já jsem tehdy v tom okamžiku u toho Kocoura jako „náctilletý“ vyslovil nahlas pro mě tehdy zcela nové zjištění: Že člověk sám o sobě je vnitřně bohatší tím, že společně sdílí přátelství s lidským gigantem. Je bohatší o obsah jeho života, se kterým tak či onak sdílí jeho priority hodnot v jejich poznávání a je tak spoluúčasten na jeho lidském a profesním údělu. V tom se mně zjevil onen pojem „dar“ a pozitivní vliv nejenom na další profesní, ale i obecně lidský růst. Byl nesporný a nezpochybnitelný současně.
Dobromila Lebrová: Gustave Doré – 180. výročí narození
Málokdo z nás o něm asi slyšel, a přece ho mnozí známe. Protože – máme-li nějakou představu o postavách z Bible, například o Mojžíšovi, o Izákovi a Abrahámovi, o králi Davidovi, či silákovi Samsonovi – většinou vychází z Doréových ilustrací Bible. Dal podobu mnohým našim představám, aniž bychom si to uvědomili. Nikdy v tom nebyl překonán. Lze říci, že jeho rytiny se vtiskly do povědomí celé lidské společnosti.
Lubomír Sršeň – Josef Krám: Nevšední příběhy portrétů
Nedávno vyšlá 140stránková edičně vzorně vypravená publikace Nevšední příběhy portrétů s podtitulem Puchmajer, Sedláček, Hanka, Rajská, Němcová, vydaná nakladatelstvím Vyšehrad ve spolupráci s Národním muzeem, představuje výsledky bádání Lubomíra Sršně (*1949), po 38 let respektovaného vědeckého pracovníka Národního muzea (1986–1997), který tam vedl oddělení starších českých dějin.
Pavel Novotný: Vernisáž II.
Už v květnu jsem na předchozí výstavě autora předpokládal, že explosivní energie MUDr. Oldřicha Pražana dá zakrátko vzniknout novým dílům. Pokračování dílu prvého je pro mě a tuhle reportáž z úvahou setsakramentsky obtížnější. Věděl jsem, že se všechny aspekty závažných témat budou dál přirozeně rozvíjet sama, žít svým vlastním životem. Kromě jiného i proto, že každý jeho obraz má svůj vlastní příběh. Nebylo ovšem zřejmé kterak, a jakým směrem.
Dobromila Lebrová: Zikmund Winter, český historik, spisovatel a učitel – 165. výročí narození
Zikmund Winter patří k našim spisovatelům, kteří nejsou v současnosti široké čtenářské veřejnosti tak známí. V jeho beletristických pracích se obor historie, o které psal, týká malých lidí, týká se „každodennosti“, jak to nazýval filozof Karel Kosík (1926–2003). Nejsou to velké dějiny válek a hrdinských činů, jako například u Jiráska nebo Václava Beneše Třebízského, ale většinou drobné příběhy lidí, vystupujících v době, kterou Winter zvlášť studoval.
Pavel Novotný: Nejen o černé a bílé
Od Gutenbergových časů vynálezu knihtisku se evropské kulturní prostředí obecné, bezpočtukrát přesvědčilo o zásadním významu černé a bílé v tisku ve všech reprodukčních technikách. Důvěrně to znají všichni, kdo alespoň trochu polygrafii a tiskové techniky znají buď z pracovní praxe, ale i milovníci literatury. Ono rčení „Černé na bílém“ nemá význam jen svojí prostou přesvědčivostí a jistou noblesou, ale má i jiné, především praktické důvody.
Dobromila Lebrová: Joseph Mallord William Turner, anglický malíř – 160. výročí úmrtí
Po prostudování životopisu tohoto umělce mě tak mimochodem napadlo, jak by při své povaze mohl tvořit, ba vůbec existovat v době, jako je dnešní. Když každý trochu známější člověk je pod drobnohledem bulváru. Jeho vrchní slupka navenek nedovolovala dostat se mu „pod kůži“. Ale tím víc vnitřně musel trpět! Nebyl vůbec přizpůsobivým člověkem, neumožňoval svému okolí, aby se stalo částí jeho života. Sám ale nestál o to, aby se mu okolní svět příliš vměšoval do jeho vnitřního světa. Jen někdy něco z něj ukázal ve svých dílech.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (20) Shirley MacLaineová
Dočetl jsem se, že křestní jméno dostala Shirley MacLaineová po Shirley Templeové. Stejně tak jako ona se proslavila, ovšem hereckému povolání - na rozdíl od bývalé americké velvyslankyně v Československu - zůstala věrná po celý život. Svým přístupem k životu prý okouzluje okolí a pro rady a pochopení si k ní chodí i mladší kolegyně Sharon Stoneová, Meryl Streepová anebo Diana Keatonová.
Olga Szymanská: Klenoty bulharských ikon XV.–XIX. století
Pozoruhodná kolekce z pokladů bulharské národní kultury může rozšířit znalosti milovníků umění a historie o kulturních, uměleckých a duchovních hodnotách bulharského území, spojených s byzantskými i slovanskými tradicemi Východu. Krásný dobový interiér Rožmberského paláce s intimním nasvícením souzní, jako dobové nástroje a hlasy reprodukovaného hudebního doprovodu, který výstavou provází.
Olga Szymanská: Pražské rokoko
Rokaj – bohatě členěný dekorativně „hravý“ ornament se zavíjenými rohy a mnoha detaily je znakem Rokoka, tedy základem pro název tohoto kulturního stylu 18. století. Ani obsahem, ani formou nezobrazuje velká témata. Charakterizuje způsob tehdejšího života vyšších vrstev, spojený s charakteristickou módou. S interiéry a jejich zařízeními, pojímanými jako umělecké celky s elegantně zdobným nábytkem, drobnými plastikami, dekorativními zrcadly a čalouněním. S reliéfy a nástěnnými malbami, později i s kameninou a porcelánem.
Dobromila Lebrová: Wolfgang Amadeus Mozart – 220. výročí úmrtí
Wolfgang Amadeus Mozart byl jedním z nejslavnějších skladatelů evropské hudby. Možná proto, že je jeho jméno tak obecně známé, je s jeho životem spjato mnoho legend a nepodložených tvrzení. Podstatnou zůstává především krása jeho hudby. Sám měl velmi zajímavý názor na to, jak vzniká a jak se projevuje genialita: „Ani výsostný stupeň inteligence nebo představivosti, či obojí dohromady neudělají génia. Láska, láska, láska je géniovou duší.“
Jaromír Matoušek: Vlasta Chramostová oslavila své 85. narozeniny na jevišti Národního divadla
Národní divadlo, 17.listopadu 2011 v 16.30 hodin.Krátce před oslavou odhalila herečka Vlasta Chramostová na prvním balkoně bronzovou bustu dramatika, filozofa a politika Václava Havla. Za chvíli už následoval na jevišti pořad, kdy oslavenkyně si sedla před hledištěm, které zaplnili její kolegové, přátelé, obdivovatelé a novináři. Hned po rozsvícení reflektorů ozařující uklánějící se herečku Vlastu Chramostovou,ozval se divadlem dlouhý potlesk publika, který nakonec přerušila sama oslavenkyně větou: „Komu to bylo?“
Olga Szymanská: Svatá Anežka Česká
Narodila se a žila zpočátku jako královská dcera. Brzy se však rozhodla pro život spojený se službou těm nejpotřebnějším. Řešila vztah svého rodového původu a vlastního smyslu života, spočívajícího v sebeobjevování. Nastolila otázku solidarity založením první soucitné péče na tehdejším českém území a svou autoritu užívala pro druhé. Z veřejné scény ustoupila, ale měla přirozený vliv: dopomohl například k rozhodnutí ukončit občanskou válku. V době braniborské okupace byla již sice nekorunovanou, přesto skutečnou královnou Přemyslovnou. Stála u zrodu nové kulturní epochy, v níž se měnilo postavení ženy.
Dobromila Lebrová: Ernst Florens Friedrich Chladni – 255. výročí narození
Ernst Chladni byl člověkem, jemuž se už v osmnáctém století podařilo „uvidět“ zvuk, a který své současníky šokoval tvrzením, že „kameny“ padají z nebe. Zkoumal totiž vibrace desek z různých materiálů a měřil rychlost zvuků v různých plynných médiích. Zabýval se výzkumem meteoritů. Bývá tedy nazýván jednak „otcem akustiky“ a jednak „otcem meteoritiky“.