Ivan Rössler: Modrý Chopin, zlatý Bach - Libor Wagner
Listování archívem je zvláštní druh životní revize. Je to podobné, jako když najdete starý telefonní seznam. Nechce se vám vytočit telefonní číslo, poněvadž se bojíte, že neexistuje: buď číslo samotné anebo člověk, který vám kdysi to číslo dal. Mnohokrát, když jsem procházel Širokou ulicí v Praze, jsem vzpomněl na pár krásných návštěv v podkroví jednoho domu, kde byl ateliér Libora Wagnera.
Drahomíra Žampachová - Jan Žampach: Když mně bylo šestnáct...
Zavedli mě do švédské devítiletky, ač je mi šestnáct pryč. Doma bych možná pokukoval už po děvčatech, tady se neumím se spolužáky pobavit ani o počasí. Nerozumím vůbec ničemu, co říkají. Když vidí, že nereaguji, nevšímají si mě. Cítím se úplně sám. Nebaví mě nic, ani jíst. Maminka mně koupila dnes banán a tubu taveného sýra se šunkou, ví, jak to mám rád.
Dr.Jan Čejka - Alena Heinová: Každému z nás, komu není osud zvířat lhostejný
Dr. Čejka vystudoval chemii v Praze a poté pracoval jako biochemik.V roce 1968 odešel do Spojených států, kde se habilitoval v oboru klinické chemie a podílel se na výzkumu nemocí dětí v dětské nemocnici v Detroitu. Řadu let byl členem vědecké poradní komise při organizaci Humane Society of the United States.Spolupracuje s celonárodními a zahraničními organizacemi pro ochranu zvířat a sponzoruje jejich práci.
Pavel Victorin: Vincent van Gogh (1853–1890)
Van Gogh namaloval více než 2000 uměleckých děl, skládající se z 900 maleb a 1100 náčrtků a kreslení. Nejoblíbenější díla vytvořil v posledních dvou letech života. Některé z jeho maleb zaujímají vysokou pozici v seznamu nejdražších obrazů na světě. 30. března 1987 byl prodán Goghův obraz "Kosatce" za tehdy rekordních 53,9 milionu dolarů a 15. května 1990 zlomil jeho "Portrét doktora Gacheta" (k osobě jmenovaného viz na konci textu) další rekord, když byl prodán za 82,5 milionů dolarů.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (27) Fanda Mrázek
Osobitý, lidový komik, na kterého kdysi do Tyláčku chodila celá Praha - FANDA MRÁZEK (1903-1970). Jan Werich u něho obdivoval „určitou virtuositu, s jakou dovedl odevzdat, nebo jak se hantýrkou říká, prodat písničku“. Napsal o něm, že byl umělcem, „který z ničeho uhněte radost“.
Ivan Turnovec: Lurdský zázrak
Letní turistická sezóna se chýlí ke konci. Turisté se postupně vrací domů a dělí se o své poznatky a zážitky. Někdo jen v kruhu rodinném, jiný prostřednictvím médií. Budeme-li vycházet z cíle starých řemeslnických vandrů, měla by být návštěva cizí krajiny spojena s poznáním a následnou domácí aplikací toho, co se jinde dělá lépe. A tady jsme u Lurdského zázraku. Nemyslím tím zjevení panny Marie Bernadetě Souvirous v roce 1858 (i když i o tom si ještě povíme), ale stav současný.
Jan Řehounek: Jak probíhala okupace v Milovicích
Armáda dostala rozkaz vyvarovat se jakékoliv otevřené vojenské činnosti. Není divu, vždyť na Ministerstvu národní obrany byli stálí sovětští poradci z KGB a samozřejmě celá řada vysoce postavených lidí, ochotných ke spolupráci. Příkladem je náměstek ministra vnitra generál Viliam Šalgovič, který řídil Státní bezpečnost.
Hynek Bočan - Petr Pučelík: Dnešní režim si také zaslouží satiru
Filmový a televizní režisér Hynek Bočan natáčí na jihu Čech další pokračování televizního seriálu Zdivočelá země. Přesto si udělal čas na setkání se strakonickými gymnazisty a Deníku poskytl následující rozhovor. | Evropské národy jsou si blízké, řekl jste před studenty strakonického gymnázia. Vnímáte u Evropanů podobný smysl pro humor? Protože mám v rodině Angličana, který si vzal jednu moji dceru, a Ira, který si vzal druhou, mohu srovnávat z osobní zkušenosti.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (12) Úvaha nad mýty Starého zákona
Tím méně bylo zázrakem deset ran egyptských: například k populační explozi žab dochází v Egyptě v září a nebýt ptáka ibise, dosáhly by žabí populace přímo biblické podoby. Na přemnožené a hynoucí žáby sedají pak komáři a mouchy (tedy další pohromy, které uvádí biblický text) a tato havěť pak přenáší nakažlivé choroby na lidi a dobytek.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (6)
27. července opouštíme Long Beach a po dálnici č.15 ujíždíme přes San Fernando do pouště Mojave k Las Vegas vzdálenému 286 mil. Znovu potkáváme klimatizované automobily se staženými okénky, vozy nedávných ročníků; mají povětšinou čísla losangeleská nebo lasvegasská a mne se občas zmocňuje neklid, způsobený pomyšlením na případný kolaps našich obyčejných, k této pouti nepříliš způsobilých vozidel. Ženě není nejlépe a než se oddává absolutní nehybnosti a zavírá oči, pokládá mi na hlavu kapesník, namočený v zásobách vody, kterou s sebou vezeme v izolované nádobě značky Coleman.
Miroslav Sígl: O ženách novinářkách v našich médiích
Zúčastnil jsem se kdysi odborného semináře k postavení a obrazu novinářek v českých médiích, který se konal v Goethe-Institutu v Praze, kupodivu za dost velkého zájmu a na velmi dobré společenské i věcné úrovni. Na mé slovo do diskuse už nezbyl čas, takže jsem je sepsal a poslal pro předpokládaný sborník. Uběhlo několik měsíců, o sborníku mi není nic známo, ale je mi přece jen líto těch řádek, v nichž jsem se snažil sdělit alespoň něco o některých svých známých kolegyních. Mnohé údaje jsem zaktualizoval pro současnou publicitu.
Jitka Dolejšová: Hravá písmena Miloslava Fulína
Napadlo vás někdy, že písmeno „f“ vypadá jako lidská postava? Připojíme-li zrcadlově druhé stejné písmeno, objeví se dvě siluety lidí, kteří si přátelsky podávají ruce. Originální nápad. Nevyčerpatelným zdrojem podobných nápadů, jako je tento, je pan MILOSLAV FULÍN (*1928), knižní grafik a grafický designér. Ta dvě přátelská „ef“ tvoří jeho copyright značku. Jsou vytvořena bez počítače, stejně tak, jako celá tvorba Miloslava Fulína.
Jiří Vlastník: Tak tedy sbohem, pane Kamile
Často mi říkával, že se musí dožít 96 let. To prý už člověk může říci, že něco o světě zná. Nevím vlastně, jak došel právě k tomuto číslu, vím jen, že se mu toto přání nesplnilo. Minulý týden ke mně přiletěla přes oceán smutná zpráva, že ve středu 3. srpna 2011 americký malíř, ale srdcem navždy Čechoslovák, jak o sobě Kamil Kubík rád tvrdíval, v newyorské nemocnici zemřel. Tak na jeho počest a pro vzpomínku těm, kteří se s ním setkali, přidávám jen pár jeho úvah. Sbohem, Kamile!
Martha a Tena Elefteriadu: Dvojhlasně (2)
Koncem 80. let jsem si na prknech Semaforu vyzkoušela i „divadlo“. Začalo to všechno tím, když jsme usoudili, že jednu nádhernou vokální swingovou písničku, Save the bones for Henry Jones, by mohl krásně otextovat pan Suchý. Zazpívat si jeho text, který by nám napsal přímo na tělo, to byl můj velký sen. Tak jsem tu nahrávku poslala jemu, ale moc naděje jsem si nedělala.