Olga Szymanská: Kořeny
Jako autorčin milovaný básník architektury Dušan Jurkovič navrhl pro nedaleké Pustevny půvabné útulny Maměnku a Libušín v krásném lidovém stylu – Jako babička Marie dovedla vyprávět pohádky a pověsti a vyzpívat veškeré písničky – Jako děda Filip dokázal s koňmi z lesních svahů a lesů stahovat dřevo – Jako maminka Milada běhávala nejen po zdejších lukách, ale přesně trefila po pěšinkách do školy až na Horní Bečvu – Jako moudrá básnířka kraje Františka Pituchová tvoří celá desetiletí verše v lahodném nářečí – Jako se v písních a melodiích cimbálové muziky Kotci odráží studnice lidové moudrosti a tradic - Tak si autorka ze srdce přeje, aby odkaz jejího rodu vyplynul z její zatím poslední – čtvrté knihy básní – RYTINY.
Jozef Cesnak - Peter Závacký: Popredný slovenský knižný ilustrátor oslávil už svoje 75. narodeniny
Sú dva názory, aká by mala byť ilustrácia. Jeden sa pridržiava literárnej predlohy a zobrazuje situácie, ktoré ho najviac oslovia a snaží sa presvedčiť čitateľa o pravdivosti danej situácie z literárneho diela. Druhý názor je literárnu predlohu voľne interpretovať atmosféru literárneho diela. Ilustrácia je pre mňa realizácia môjho vzťahu k literatúre a k dielu a sna ha podeliť sa s ním s čitateľom.
Peter Závacký: Keď kreslí humor Ivo Chadžiev...
Keď kreslí humor Ivo Chadžiev opäť býva u nás pod Tatrami pekne veselo. Blýska sa mu na lepšie časy. Slovenská karikatúra potrebuje vždy nové tvorivé impulzy. Dnes sa už dávno karikaturisti nebijú iba za práva druhých. V demokracii sa to nenosí. Ani nehonoruje (a teda ich ani k tomu neinšpiruje). Karikaturista sa stáva tvorcom umeleckých hodnôt. Buď má čo ľuďom povedať, alebo aj naopak. Karikatúra ponúka iba tvorivú slobodu. Nie priestor na publikáciu v médiách (ani obživu). Ten patrí novinovej angažovanej politickej kresbe, ktorá si aj dnes, tak ako kedysi, žiada iba angažovaného lichotivého autora.
Jan Řehounek: Šestnáctá Mateřinka opět nadchla
Již šestnáctý ročník finále celostátního festivalu pódiových vystoupení mateřských škol Mateřinka proběhl v pátek a sobotu 6. a 7. května ve Sportovním centru v Nymburce. Na oba festivalové dny zaplavily sportovní centrum stovky dětí z mateřských škol z celé republiky. Jednotlivá vystoupení byla vybrána ze třinácti oblastních kol. V pátek 6. května vystoupilo v odpoledním komponovaném programu třináct školek – z Nymburka, Kunčic pod Ondřejníkem, Toužimi, České Lípy, Boskovic, Sokolova, Karlových Varů, Liberce, Kolína, Loun, Turnova a Žatce.
Olga Szymanská: Popelka
Poslední nastudování baletního představení o Popelce je pozoruhodné a překvapující. Půvabná verze od francouzského choreografa J. CH. Maillota vznikla původně pro baletní soubor v Monte Carlu (s premiérou 1999). Své počátky odvodil od Ďagilevova nastudování souborem Les Ballet Russes: který tím nastolil otázku uměleckého vývoje a vkusu, inspiroval a integroval nejvýraznější (později nejslavnější) osobnosti doby: například malíře H. Mattise či P. Picassa, hudebníky I. Stravinského, C. Debussyho a jiné, choreografy V. Nižinského, M. Fokina a další.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (8)
OBČAN KANE (USA, 1941) Když byl roku 1947 tento pokrokový film Orsona Wellese uveden v našich kinech, nadmíru spokojení byli kritici, zatímco diváci prý odcházeli z představení zmateni jeho složitou a efektní formou. Welles, autor, režisér i představitel titulní role, využil v tomto svém nejlepším díle všech možností, které mu film nabídl. Jeho filmový příběh o vzestupu a pádu amerického tiskového magnáta Johna Fostera Kanea, inspirovaný životními osudy Randolpha Hearsta, které Orson Welles zasadil do let 1895—1941, byl opravdu filmem průkopnickým: formou, objevitelským pojetím příběhu, v němž je podán obraz muže, kolem kterého se všechno točí. Film začíná Kaneovou smrtí.
Jaromír Matoušek: Zemřel Pravoslav Rada, významná osobnost české povalečné keramické tvorby
S velkou lítostí oznamujeme, že v sobotu 23. dubna v Praze nás navždy opustil Pravoslav Rada, významná osobnost české povalečné keramické tvorby. Pravoslav Rada (*14. října 1923 v Železném Brodě), klasik české keramiky, se po více než půl století s vysokým nasazením a profesionalitou zabývá především ateliérovou tvorbou. Mezi hlavní náměty jeho hravě stylizovaných monumentálních i drobných plastik vždy patřily figury: zvířecí (ryby, kočky a ptáci), bájné (elfové, andělé i archandělé) a lidské. Řada jeho originálních realizací obohatila veřejné prostory.
Lucie Tamášová: Prostor pro relaxaci a zamyšlení nabídne Park studií a reflexe
Parky studií a reflexe jsou místa po celém světě, která vznikla na základě potřeby lidí, jejich touhy po zamyšlení, rozjímání a meditaci. Jsou to místa otevřená všem. Navštívit je může každý, kdo se chce na chvíli zastavit, přemýšlet a meditovat o svém životě nejen v jeho každodenní rovině. Konat se zde však mají i nejrůznější semináře zaměřené na osobní rozvoj, workshopy, přednášky a další společenské akce.
Josef Zeman: Galerie kraslic – Libotenice
O obrovské síle tradice svědčí, že dnes, po 900 letech, se technika výzdoby kraslic na černém základě stále na Jižní Moravě používá. Děvčata obdarovávají mládence malovanými vajíčky za to, že je přišli vyšlehat pomlázkou spletenou z čerstvě nařezaného vrbového proutí. Míza z jarních proutků přechází na děvčata, aby jim dodala ohebnosti a svěží krásy po celý rok. Pomlázka je odvozena od slova pomlazení. Mládenci pak dostávají za vyšlehání malované vajíčka, to nejkrásnější od své milé.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (5)
Když jsem se v prosinci 1967 setkal s Martinem Fričem, dokončoval právě svůj — jak sám říkal — v pořadí už 86. film. Jmenoval se Nejlepší ženská mého života. Tenkrát jsem si zjistil, že počtem filmů je Martin Frič mezi režiséry ojedinělý případ. „To víte, že bych to chtěl dotáhnout na stovku,“ říkal mi s úsměvem. Bohužel, zůstalo jen u přání. Za devět měsíců nato Martin Frič zemřel... Kolik plánů zůstalo jen vyřčených? A kolik asi nevyřčených?
Olga Szymanská: Legendy magické Prahy v Laterně magice
„…Mým záměrem je vyznat se z lásky k místu, kde žiji, k městu, které má velikou magii pro každého, kdo je ochoten ji vnímat. Legendy magické Prahy stojí na principech Laterny magiky, jsou tu ale použity i prvky černého divadla, zvláštností je pět postav, které jsou dílem v černém a dílem ve zlatém, a vystupují tak, že někdy vidět jsou a někdy ne, je to zase trochu jiná forma černého divadla.“ (Jiří Srnec).
Jitka Vykopalová: Richard Haan získal uměleckou cenu Thálie
Pozitivní noviny upřímně gratulují všem oceněným umělcům ve všech kategoriích umělecké ceny Thálie za rok 2010. Obzvláště nás těší, že cenu Thálie v oboru opery v mužské kategorii získal Richard Haan, který má blízké přátele v řadách autorů a čtenářů Pozitivních novin.
Olga Szymanská: Idol z ticha
Od počátku osmdesátých let zaujímal Plieštik ve své sochařské generaci zvláštní postavení: svoje úsilí rozvíjel v rámci klasického konceptu a u vědomí kontinuity s domácí a evropskou tradicí. Ze svých souputníků dovedl nejdále polohu tzv. čistého sochařství, v němž navázal na linii českého moderního umění.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (56)
Rozhlas má pro mne jako meteorologa ale také svou druhou stranu. Díky své profesi s ním spolupracuji už od roku 1959, kdy vysílal mé první předpovědi počasí ve svých pravidelných zpravodajských relacích, tehdy samozřejmě pod pseudonymem – meteorologický ústav. Své inkognito ztratili meteorologové a s nimi i já nejprve v Čs. televizi v šedesátých letech a teprve asi o 15 let později v Čs. rozhlase.