Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (31)
Dostal jsem překrásnou kytici, kterou mi darovalo nakladatelství Areca, z rukou paní Fialové. Vyfotografovali mne s ní a k tomu ještě přibyly další květy – Jiří Krampol, Jan Vodňanský, moje žena, Hanička Krampolová. Vnuk Josef kytku opatroval. Hrdě ji držel. Byla to překrásná a drahá kytice. „To je krásná kytice,“ řekla stydlivě neznámá dáma, „chtěla bych se s ní vyfotografovat. Jsem z Národního divadla.“
Pavel Landa: Hrající kapelníci
K éře swingu patřili také hrající kapelníci. Ne snad, že by ti nehrající na nic hrát neuměli; například Karel Vlach nebo brněnský Gustav Brom byli původně saxofonisté. Ale byli jiní, kteří svůj nástroj neopustili ani v roli kapelníků. Alespoň některých si všimneme.
Michal Ezechel: Vzpomínka na Jiřího Vašíčka
13. listopadu uplynulo 10 let od úmrtí velmi populárního zpěváka 50. a 60. let Jiřího Vašíčka, který skoro 40 let žil v Praze 10 – Vršovicích v Čeljabinské ulici. Byl typickým představitelem vrcholícího swingu a za svůj život nazpíval kolem 400 písní. Proslavil se hity Tenkrát, tenkrát, Píseň o mušli, Tulipány z Amsterdamu, Šoférská, Země, odkud přicházím aspoustoudalších. Často zpíval o své milované Praze, jmenujme například píseň Praha je zlatá loď.
Josef Čejka: Rozmnožovat krásu a vnášet ji do života
Spolek českých bibliofilů (SČB) byl založen v Praze v březnu 1908. Tehdy pod názvem Spolek bibliofilů vznikla z podnětu dvaatřiceti milovníků knih dobrovolná organizace sběratelů, příznivců a tvůrců krásných a vzácných knih a tisků se zvláštním zřetelem k umělecké grafice, výzdobě a vazbě knih, jakož i ke všem ostatním užitým uměním.
Mirka Beňovská: Nakouknutí do Libanonu
Krátký výlet do lokalit, jejichž pouhé vyslovení u většiny Čechů vzbuzuje spíše hrůzu a strach, předcházela etapa studování. Co vlastně o této zemi víme? Samozřejmě jak kdo. Často však slyšíme pouze o terorizmu, válce a násilí. Jaké jsou tedy osobní dojmy a zážitky? Do Bejrútu jsme přiletěli v noci koncem dubna.
Jitka Dolejšová: Flash mob – dívejte se a naslouchejte
Flash mob (často psáno i Flashmob) je blesková zábavná akce, při níž se náhle vyskytne vícero lidí v předem určený čas na předem určeném místě spojených jistou společnou myšlenku (stejné oblečení, chování apod.). Webster´s New Millennium Dictionary of English definuje flash mob jako „skupinu lidí, kteří se organizují na internetu a rychle se shromažďují na veřejných místech, udělají něco bizarního a zmizí.“
Jan Řehounek: Na svatou Kateřinu vlezeme pod peřinu
Ať už ale na sv. Kateřinu, tedy 25. listopadu, pršelo, či mrzlo, dodržovali naši předkové v ten den přísný zákaz práce se vším, co mělo kola - mlýny, povozy, kolovraty. Naposledy před vážným obdobím adventu, aby si ještě užili veselí, se lidé sešli na taneční zábavě. Na ní platilo „ženské právo” - ženy si vybíraly své tanečníky, staraly se o občerstvení, platily hudbu.
Miroslav Sígl: V Klecanech objevili raný středověk
A hle: najednou se tu odkrýval jeden hrob za druhým – celkem 37 jich bylo zdokumentováno v roce 2005 a dalších 19 ještě v následujících dvou letech včetně letoška. Z toho několik dětských hrobů, některých i velmi mělce uložených (pouze v hloubce 50 – 70 centimetrů!). Pohřbení většinou leželi na zádech, ruce podél těla, jeden hrob tzv. skrčený – tak se pohřbívali ti, kterých? se lidé báli, aby se po smrti znovu neobjevili mezi živými– vampýrové.
Jiří Suchý: Kůň
Kůň se v našem životě vyskytuje poměrně často. Kůň jako takový, kůň jako houpací, kůň jako tělocvičné nářadí, kůň jako nadávka, ale i koníček jako záliba. Zkrátka koňů je kolem nás tolik, že by bylo trestuhodné přejít to mlčením. Můj vztah ke koním je různý. Například kůň jako tělocvičné nářadí je věc, která mi otrávila dětství.
Jan Řehounek: Výlet o (nejen) sto let zpátky - Byšičky
Komtesa Anna Kateřina, dcera hraběte Františka Antonína Šporka, pána na Lysé, se ráda proháněla na svém vraníkovi rovinami panství svého otce. Toho dne ale dojela velmi daleko a když se už se samým večerem vracela k Lysé, vešel její kůň do bažiny, polekal se, vzepjal, svoji paní shodil a utekl. Anna Kateřina, zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama.
Pavel Pávek: Setkání mělo jeden cíl...
Herec vysvětluje i vztah nechodících čtyřkolkářů k turistům nebo lesníkům, kteří se často právem pohoršují nad poškozenými nebo i zničenými lesními porosty a cestami. „Pro nás je stroj, jak jsem říkal, pomocník při pohybu v přírodě, při hledání a poznávání krásných a zajímavých míst. Projedeme třeba lesní cestou a nezůstane po nás prakticky stopa.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (17) Darek Vostřel
Recept oblíbeného a jednoduchého jídla herce, komika a direktora z někdejšího Divadla ROKOKO, Darka Vostřela, mi prozradila jeho bývalá kolegyně a blízká přítelkyně Saša Vebrová: „V posledních letech žil Darek sám. A to podle hesla, sám si vařím, sám si peru. A protože jako každý chlap neměl rád dlouhé čekání, složité recepty a hlavně spoustu nádobí, tak se snažil vymýšlet si recepty nové, pokud možno do jednoho hrncea. Pamatuji si, jak byl blažený, když se mu povedl takový eintopf - Bašta starého mládence.“
Karel Makonj - Zdeněk Pošíval: Loutkovitost máme v sobě
Rozhodně nejsem příklad náhodného setkání se svým celoživotním oborem. Svému oboru jsem se věnoval již od dětství, snad i proto, že loutkové divadlo se často setkává s dětským divákem. Tím jsem byl díky otci a jeho rodinnému divadélku taky, ale velmi brzy jsem přesedl z židle v hledišti „na stojáka“ za oponou. Již na národní škole jsem založil své první loutkové divadlo (se spolužáky), ještě předtím jsem divadlem a cirkusem mučil své příbuzenstvo, v 6. třídě jsem vedl dramatický kroužek.
Pavel Kovář: Mlýn zapomenutý v čase
„Zdejší mlýn byl ve srovnání s ostatními v okolí pozoruhodný už tím, že vodní kolo o průměru bezmála pěti metrů poháněla vrchní voda, proto se mu říkalo korečník. Ve druhé polovině devatenáctého století prošel mlýn modernizací, po níž se otáčky velkého kola přenášely důmyslnými převody i do brusírny skleněných kroužků.