Miroslav Sígl: Čínský básník k nám promlouvá česky
Ještě se dočkala před měsícem vydání své poslední sbírky – čínského básníka Li Po z 8. století, ještě se potěšila se svými přáteli z květnových počátků Mladé fronty 1945, než 22. května 2008 odešla navždy. PhDr. Zdenka Bergrová se narodila 10. 3. 1923 v Praze, po studiích na Filozofické fakultě UK mj. u profesora Bohumila Mathesia, který u ní objevil básnické a překladatelské nadání, stala se nakladatelskou redaktorkou.
Ondřej Suchý: Muž, který mě popostrčil – Vlastislav Toman
Dovolte mi trochu si zavzpomínat… Přibližně od svých dvanácti let jsem se vnucoval do různých novin a časopisů coby „začínající novinář“. Nemohl jsem jinak: Sourozenec Jiří psal první texty a bratranec Ivan Soeldner, tehdy student FAMU, ale též začínající filmový novinář a budoucí dramaturg, bydlel v dobách studií jeden čas přímo u nás doma, a tak jsem především právě u něj měl možnost pozorovat, jak se píše „do novin“. Když jsem naťukal jeden z příspěvků pro tehdejší Pionýrské noviny, přišla mi odpověď, která mě tenkrát spíš rozlítostnila, než potěšila.
Oskar Krause - Blanka Kubešová: 40 let GALERIE KRAUSE ve Švýcarsku
Obraz a výtvarné umění obecně hovoří k vnímavému člověku podobně jako dobrá kniha. Próza a poezie je naopak obraz, který svými představami stále dokreslujeme. V galerii Oskara Krause v Pfäffikonu v srdci Švýcarska se pojilo obojí, pořádaly se tu výstavy i večery prózy a poezie, a obojí tu našlo vnímavé návštěvníky i posluchače.
Míša Stošická: Karel Richard Marinov - léčení hlasem
Milí přátelé, dlouho jsem se rozmýšlela jestli tento článek mám vůbec psát. Ale moje zážitky byly tak silné a neuvěřitelné, že jsem se rozhodla se s Vámi o ně podělit. Podle sebe soudím, že když někdo píše z vlastní zkušenosti, je to zajímavější, a tak trochu lákavější, než pouze povídání o tom, co ten, ta či to udělali a co umí. Někteří z vás Karla jistě znají z předchozího článku pod jeho dřívějším jménem Karel Kekeši.
Jan Molič: Viním média z krize
Položili jste si otázku, do jaké míry by byla Krize krizí, kdyby o ní média každý den neinformovala v nejčernější černé? Vždyť stačí málo: Například v době, kdy se o Krizi ještě nemluvilo, pouhá zpráva o poklesu ropných rezerv USA vyhnala cenu ropy vzhůru. Vůbec přitom nebylo podstatné, kde ty rezervy byly předtím, kam klesly a jestli je to běžné či nikoli - prostě klesly.Pak se přidaly zprávy o burzovních pádech.
Milan Dubský: Lenka Reinerová - Kavárna nad Prahou
Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou – kavárny, v nichž člověk mohl mad šákjem černé kávy /takzvaná turecká u nás díkybohu ještě nebyla k mání/ půl dne nebo třeba celý diskutovat a kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi seznámit, spřátelit, nebo dokonce najít velkou lásku..
Jitka Dolejšová: Okolo světa za dva dny
Výborný vypravěč, fotograf a cestovatel Václav Špillar poutavě popsal slasti a strasti cesty po Havajském souostroví, na které ho doprovázela jeho rodina a kamarád. Při treku překonal 13letý Václavův syn sám sebe, nechyběly ani humorné příhody. Zajímavé fotografie a realistické videosekvence vytvořily obraz plný dobrodružného náboje. Festivaloví účastníci se tak mohli spolu s Václavem Špillarem podívat na pobřeží ostrova Kauai a obhlédnout kaňon Waimea, Grand Canyon Pacifiku.
Valérie Zawadská - Jarmila Moosová: Osvobodit lidskou duši
Pozitivní síla umění pro mě, to je krása. Mě nabíjí, doufám že i diváky a posluchače, a to, že jsme unavení a „vycucaní“, je daň tomuto povolání, které je nesmírně krásné. Člověk může být na dvě hodiny někým úplně jiným a tu pozitivní energii my z jeviště bezesporu předáváme do hlediště, ale zase ji odčerpáme od diváků zpátky. Já si o tom ale takto strašně nerada povídám, protože jsou to věci na hraně, a každý člověk má svoje vlastní cítění a vnímání, svůj vlastní pohled.
Josef Fousek: FARAONI II.
Ačkoli jsem se se o Egypt nikdy nezajímal, faraoni mne pronásledovali stále. Jediné, co o tom slově vím, je, že farao znamená člověka, který dává lidem vodu. A samozřejmě je to pojmenování egyptských králů. Většinou je po smrti nabalzamovali a ukryli v pyramidách. Dali jim do hrobek zlato a to po letech zloději ukradli.
Přírodní katastrofa na Ostrově Králů
King Island je nevelký ostrov v Bassově průlivu severozápadně od Tasmánie, patří Austrálii. Chovem skotu, výrobou sýrů a lovem krabů se tam zabývá většina obyvatel, potomků lovců tuleňů, kteří se tam usadili kolem roku 1800. Můj pracovní pobyt koncem listopadu 2004 byl tam přerušen něčím, o čem jsem slýchával, ale nikdy před tím nezažil.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (19) Jitka Molavcová
„Sotva který chlap se může chlubit tím, že ležel s Jitkou Molavcovou na Karláku. Troufám si tvrdit, že jsem byl v roce 1978 jediný, kdo s ní měl možnost prožít několik dlouhých dnů a nocí plných vzájemného pochopení a citů. Prožili jsme společně bolest i sladké usínání, ve světlých chvilkách jsme se jimi zoufale prochechtávali až k slzám, na několik dnů a nocí pro nás přestal tehdy svět existovat. Ten společný zážitek už nám nikdy nikdo z paměti nevymaže. V oněch dnech bohapustého nicnedělání nám oběma totiž přibyla nová zkušenost. Jitka při ní přišla o slepé střevo a já o žlučník.“
Pavla a Jana Kriglovy: Vodní záchranář
Jednou v zimě jsme já a moje sestra Jana dostaly nabídku účastnit se víkendového školícího kurzu „Plavčík“ s našimi kamarády - dvojčaty Patrikem a Davidem. V pátek ráno, při cestě autem k bazénu, jsme se my čtyři vzájemně trumfovali svými plaveckými úspěchy: „Vloni jsme s Jáňou obě vyhrály medaile na plaveckých závodech.“
Vladimír Kulíček: Bitánista nebo ekologista?
Pro ubitána byla určena jenom smrt, zpravidla propíchnutí oštěpem. U primitivního kmene byly i sny chápány jako reálná skutečnost a v tom s skrývalo velké nebezpečí. Stalo se to i našemu cestovateli. Jednou v noci vycítil nad sebou neobvyklý pohyb, rychle zareagoval a zjistil, že syn náčelníka se nad ním rozpřahuje s oštěpem v ruce.
Josef Krám: Za šlápotami do Varnsdorfu
Všecko začalo tím, že 1. srpna 1974, tedy v období tuhé normalizace a roce i měsíci 6. výročí Srpna, vyšla v okresních novinách Jiskra Rychnovska kresba zahradníka, jemuž někdo pošlapal zahrádku a on to komentuje slovy „Kterýpak zvíře?“ Podepsáno šifrou JP. Byl to tehdy malér non plus ultra – stačilo tuto kresbu pootočit vlevo o 90 stupňů a hned bylo jasno: Tou zahrádkou byla Československá republika a ony šlápoty udělaly okupační armády Varšavské smlouvy.