Jaromír Matoušek: Vlasta Chramostová oslavila své 85. narozeniny na jevišti Národního divadla
Národní divadlo, 17.listopadu 2011 v 16.30 hodin.Krátce před oslavou odhalila herečka Vlasta Chramostová na prvním balkoně bronzovou bustu dramatika, filozofa a politika Václava Havla. Za chvíli už následoval na jevišti pořad, kdy oslavenkyně si sedla před hledištěm, které zaplnili její kolegové, přátelé, obdivovatelé a novináři. Hned po rozsvícení reflektorů ozařující uklánějící se herečku Vlastu Chramostovou,ozval se divadlem dlouhý potlesk publika, který nakonec přerušila sama oslavenkyně větou: „Komu to bylo?“
Olga Szymanská: Svatá Anežka Česká
Narodila se a žila zpočátku jako královská dcera. Brzy se však rozhodla pro život spojený se službou těm nejpotřebnějším. Řešila vztah svého rodového původu a vlastního smyslu života, spočívajícího v sebeobjevování. Nastolila otázku solidarity založením první soucitné péče na tehdejším českém území a svou autoritu užívala pro druhé. Z veřejné scény ustoupila, ale měla přirozený vliv: dopomohl například k rozhodnutí ukončit občanskou válku. V době braniborské okupace byla již sice nekorunovanou, přesto skutečnou královnou Přemyslovnou. Stála u zrodu nové kulturní epochy, v níž se měnilo postavení ženy.
Dobromila Lebrová: Ernst Florens Friedrich Chladni – 255. výročí narození
Ernst Chladni byl člověkem, jemuž se už v osmnáctém století podařilo „uvidět“ zvuk, a který své současníky šokoval tvrzením, že „kameny“ padají z nebe. Zkoumal totiž vibrace desek z různých materiálů a měřil rychlost zvuků v různých plynných médiích. Zabýval se výzkumem meteoritů. Bývá tedy nazýván jednak „otcem akustiky“ a jednak „otcem meteoritiky“.
Ivo Fencl: Před 160 lety se poprvé vynořil „ruský Cimrman“ Kozma Prutkov
Bylo to v roce 1851. V Rusku se tenkrát dočkala premiéry veselohra Fantazie od neznámého „Y Z“. O pár let nato získal neznámý i jméno: Kozma Prutkov. Ona hra byla, pravda, carskou cenzurou povolena, avšak jen dík shonu před tehdejším Silvestrem, a Mikuláš I. vytušil už během představení nějakou „nepřístojnost“. I odešel o přestávce. Závěrem komedie předstoupil pak před publikum i sám herec hrající hlavní roli, řka: „V takovém nesmyslu hrát nebudu.“
Olga Szymanská: Bohuslav Reynek
Pozemskou pouť grafika, básníka a překladatele Bohuslava Reynka ohraničovala léta 1892–1971 i místo jeho narození a skonu – Petrkov u Havlíčkova Brodu. Za studií na gymnasiu v Jihlavě docházel soukromě na kresbu a malbu, později zhodnocených v portrétní tvorbě. Ta ho přivedla ke skupině Osma i Skupině výtvarných umělců, k Tvrdošíjným.
Olga Szymanská: Adolf Chwala
Adolf Chwala (1836–1900) patřil ke generaci umělců studujících na pražské Akademii výtvarných umění v padesátých letech devatenáctého století u prof. Maxmiliána Haushofera. Pravděpodobně mezi léty 1863–1864 přesídlil mladík do Vídně, kde pokračoval v malířské kariéře. Jako mnozí jiní umělci před ním i po něm, zvolil si i A. Chwala v rámci tehdejší monarchie Vídeň za své město.
Dobromila Lebrová: Gottfried Wilhelm Leibniz, německý matematik a filozof – 295. výročí úmrtí
Těžko omezit všechny činnosti, které tento německý génius konal, pouze na oblast filozofie a matematiky. Dalo by se říci, že Leibniz patřil ke zbytku posledních polyhistorů, tj. těch, kteří obsáhli všechno ve své době dostupné vědění. Přispěl k vývoji fyziky, zkonstruoval předchůdce počítacího stroje. Byl logikem a závěry jeho bádání ovlivnily i další přírodní vědy – biologii a lékařství, psychologii. Zabýval se historií, ale nikoliv pouze evropskou, ale i čínskou, ale i paleontologií. Položil základy ke knihovnictví. Přispěl k rozvoji jazykovědy. Pracoval jako diplomat, právník, věnoval se politice i etice.
Miroslav Sígl: O jednom Sokolu tělem i duší
Abych připomněl ještě slova prezidenta Edvarda Beneše, která pronesl na jedné z poválečných přehlídek čs. legií v osvobozené vlasti: „Buďte nositeli Masarykových humanitních tradic a živým svědomím národa!“ Jsou povzbuzením i pro současné nositele legionářských a sokolských tradic v naší zemi, kteří jsou zapojeni do příprav významných sokolských událostí v příštím roce.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (16) Frunze (Frunzik) Mkrtčjan Mher
Jeho popularita přesáhla nejen hranice Arménie, ale celého někdejšího Sovětského svazu – byl oblíbený například také v Indii. Jmenoval se Frunze Mkrtčjan, kterému se familiérně říkalo Frunzik. I já mu tak mohl říkat. Osobně jsem se s ním poznal v Jerevanu, v roce 1979. Byl uznávaným hercem i dramatických rolí, mě ovšem zajímal jako komik. Když jsem o něm později psal, charakterizoval jsem ho jako „komika se smutnýma očima“ anebo jako „Friga z Jerevanu“ – výraz jeho tváře mi totiž připomínal hvězdu amerických filmových grotesek Frigo Bustera Keatona.
Jiří Stanislav: Opustil nás plk. Ing. Jan Horal
Plk. Ing. Jan Horal byl mezi válečnými veterány znám svou obrovskou podporou těm, kteří obětovali pro svou vlast to nejcennější, zdraví, svobodu i životy. Pocházel z rodiny legionáře a lékaře a jak říkal, doma měl velice tvrdý režim, proto byl zvyklý na disciplínu. Jako dítě chodil do Sokola a ve třinácti letech přešel do Masarykovy letecké ligy. Po okupaci Československa utekl jižní cestou do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a poté nastoupil do tvořící se čs. zahraniční jednotky ve Francii. Prošel se západními spojenci zpět až do osvobozené vlasti, ač byl v průběhu války těžce zraněn.
Olga Szymanská: Praha a její dcery
Přiblížit pražské dějiny prostřednictvím jejích obyvatelek je cílem výstavního projektu Muzea hlavního města Prahy. Bonusem k němu jsou na veřejném webu Městské knihovny v Praze zajímavé tituly ženské literatury minulého a předminulého století.
Dobromila Lebrová: Karel Jaromír Erben – 200. výročí narození
Když se dnes vysloví jméno Karla Jaromíra Erbena, znamená to pro hodně lidí pouze jeho nejslavnější sbírku básní „Kytice“, popřípadě některou z jejích parafrází nebo novodobou úpravu. Ale málokdo si dokáže představit, kolik práce Erben udělal v době národního obrození, kolik za ním zůstalo vědeckých pokladů…
Pozitivní rekordy nejen z Pelhřimova
Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů ČR představil na slavnostní konferenci v Praze v Břevnovském klášteře, což je místo nejstarší zmínky o výrobě chleba na území Prahy, největší bochník chleba, jaký kdy byl u nás upečen. Má průměr 69 cm, váží přesně 18 000 gramů (v okamžiku vyjmutí z pece měl o 10 deka víc) a šikovní pekaři z pelhřimovské Adélky (mimochodem ti, kteří den co den pečou Chléb roku 2011) ho pekli celé 4 hodiny.
Egon Wiener: Tramvaje | Pláteníci z pomezí Liberce a Žitavy | Polsky kousek od Liberce a Jablonce
Žijeme v kraji, kde plátno a pláteníci nepoznali hranic. Společná řeč a profese je sblížila natolik, že pomezí hranic probíhající na Lužické Nise, v kopcích Jizerských hor a Krkonoš jim nijak nebránila mít i společné spousty dalších věcí. A to už od raného středověku do poloviny minulého století, kdy důsledky druhé světové války vedly k naprosté devastaci stávajícího, stovky let neměnného pořádku. Skončila vláda Pruska a Saska na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. Vznik Německé demokratické republiky a nové hranice na Nise daly vzniknout novým státním útvarům.