Publicistika – Postřehy
A tak tu žijeme
Obyvatele našeho domu položila chřipka. Utkvělá představa naší babičky, že je čas umřít a nemá cenu se léčit zapříčinila, že jsme všichni onemocněli. Babička sice neumřela, ale úspěšně nás všechny nakazila. Jak jsme už kašlali se zkříženýma nohama a stereo, nebylo vyhnutí absolvovat turistický pochod po ordinacích obvodních a odborných lékařů.
Martina Fialková: Nadační fond Klíček – pro nemocné děti a jejich blízké
Dětský hospic Nadačního fondu Klíček v obci Malejovice ve středním Posázaví slouží dětem, u nichž byla diagnostikována život ohrožující či život omezující choroba, a jejich rodinám. Mezi hosty domu bývají i pozůstalé rodiny, jimž dítě zemřelo. Při slově hospic ve spojení s dětmi většině lidí trochu zatrne – dětský hospic je ale jiný druh zařízení, než hospic pro dospělé: svou povahou se víc blíží „domu na cestě, poskytujímu osvěžení poutníkům“, což slovo „hospic“ znamená ve svém původním významu.
Co zavinily pánské spodky
Stalo se mi u maturity. Na otázku zkoušejícího, který kníže, na důkaz síly a neporazitelnosti slovanských kmenů, dal svým třem synům přelomit tři svázané pruty, prohlásila jsem zcela vážně - Svatopluk Čech. To byl podle mne TRAPÁSEK.
Egon Wiener: Pošmourná | Pošta | Za plotem
Co se vám vybaví, když se řekne pošmourná? Obec v Polabí, kde slunce nesvítí? Je to možné, asi ano. Bude to o počasí. Pošmourný. Slovo jako zvonek od kapličky, mrak, co odkudsi připutoval mezi ploty zpoza humen a usadil se v teple vysoko na obloze. Je léto, teplo, pošmourno. Bude pršet. Je vlastně před deštěm a něco spadne s oblohy. Počasí už není tak krásné jako předevčírem, ale dosud se nic nestalo. Jen je pošmourno.
Milan Dubský: Vědomí inflace charakterů
Je dobré zamýšlet se čas od času nad obsahem pojmů a slov. Např.: Odpovědnost je vědomí dosahu následků lidského jednání. Neschopnost nebo nevůle nést zodpovědnost za činy a jejich následky znamená velké selhání. Je velmi časté v lidské množině. Vědomí a svědomí člověka se vyvíjelo velmi, velmi dlouho.
Omyl
Vystúpila som z autobusu a zrýchlila krok. Zahĺbená do myšlienok som sa nevdojak usmiala. Spomenula som si na fantastický, vášňou naplnený večer, čo sme včera prežili s mojim Peťkom. Nebolo by od veci, keby sme si dnes dali repete.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (14)
Snad to, co chci říci, říkám za řadu jiných: za mnohé z těch, kteří nejsou politiky, nýbrž jenom občany; kteří snad jsou nebo byli dosti špatnými straníky, protože se snaží být co možná dobrými občany. Je nás dosti, kdo necháváme politiku jiným, protože děláme něco jiného; děláme svou práci a věříme, že to nejlepší, co můžeme, vydáváme všem právě ve svém povolání.
Zdeněk Huspek: Rostou, rostou?
Letošní léto bylo vskutku podivné. Červen a červenec tropická vedra, srpen dal možnost využít jarní nebo podzimní oblečení a snad jen září je tradičně teplé a hlavně barevné. A to je šance pro nás, houbaře. V okolí každého mého bydliště byla místa, kde rostly. Houby všeho druhu. Ve Františkových Lázních to byly vysoké borové lesy kolem silnice k hraničnímu přechodu Vojtanov, kde člověk nemusel prolézat pichlavá houští a nacházel poddubáky, klouzky, žluťáky i hříbky.
Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (2)
…ty jsou tak hezké ach hezké! Podruhé se už snad netřeba omlouvat panu Hašlerovi, a tak i když vím, že je u nás mnohem více mnohem důležitějších a důstojnějších staveb a domů, dovolím si přejít hned k dalším vzpomínkám na hezké české hospůdky, které mi přišly za mého už docela dlouhého života do cesty.
Jaroslav Vízner: Krávy a krávy aneb Dnes jsme volní, nekažme si to a umožněme jim to také
Za minulého režimu jsme vlastně žili jako ony. Krávy uzavřeny ve chlévech a my, občané, v hranicích naší země. Když se nějaké krávě náhodou podařilo utéct na vzduch, dostala maximálně holí na záda. Když zatoužil po "čistém nadechnutí" člověk... Nám už delší dobu překročit hranice hranici nic nebrání a ne každý si toho váží.
Miroslav Sígl: Univerzální, avšak jedinečný umělec s vrozenou vášní
Možná, že ten titulek bude pro někoho znít příliš pateticky, nadneseně, ale začtete-li se dál do těchto mých řádek, a co by vůbec bylo nejlepší, kdybyste mohli nahlédnout do jeho dílny či alespoň do jeho monografie malíře, sochaře a grafika (vydal Oftis, Ústí nad Orlicí, s vynikající grafickou úpravou), pak teprve pochopíte, že ty perly jsou pravé.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti suchozemské
Ani s postupujícím časem moje sběratelská vášeň neustávala. Byla pouze soustředěna na nový zájem - a to lov kamenů suchozemských.Ty už nevyžadovaly tolik péče při usazování do půdy zahrady. Jejich momentální domov byl závislý na mém duševním rozpoložení; valouny se staly bludnými kameny. Zaměřila jsem se na rozličné velikosti a tvary a nepřipouštěla jsem si starosti s rozmisťováním po zahradní ploše.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (4)
Každý si může vzpomenout na manifesty nejrůznějších významů s následky tu kladnými, tu zápornými! Tehdy ovšem slovo znamenalo opravdu SLOVO, každé mělo svůj význam a málokdo si dovolil jeho přesný význam posunout. Slovo dělalo muže, po protestech feministek nyní dělá i ženu, což by bylo v pořádku, kdyby šlo o opravdové slovo.
Vladimír Kulíček: Vánoce, vánoce odcházejí…
Tak, už to máme za sebou. Co? No, přece ty Vánoce! Ta parafráze v nadpisu mě napadla, když slyším v autobusu: „Eště, že už máme ty pitomý vánoce za sebou …,“ jinde: „Nejlepší, když ty vánoce sou pryč …,“ známí: „Já si vždycky tak voddychnu, když je po vánocích …,“ přítel píše: „Čím dál víc jsem nejraději, když jsou ty konzumní vánoce za námi!“