Publicistika – Rozhovory
Milan Turek: Vystavovala v kostele turínského plátna
Zdálo by se snazší zmáčknout spoušť fotoaparátu než namalovat obrázek nebo popsat děj. Je mnoho lidí, kteří si pořizují snímky pro radost, méně však těch, co by mohli obrázky z magické skřínky potěšit ostatní. Mladá liberecká fotografka Hanka Palečková není profesionálka, přesto její zanícená vášeň pro zachycení krás přírody a lidských výtvorů ji vyzvedla mezi nejlepší fotografy v kraji.
Pavel Kundera - Peter Závacký: Rodičia ma naučili chodiť rovnými cestičkami
V júni (sedemnásteho) oslávil svoje ďalšie krásne životné jubileum – sedemdesiatiny – popredný a známy český karikaturista Pavel Kundera. Plný mladíckeho elánu a tvorivých síl ich oslávil v Kroměříži, kde žije a tvorí. Na bilancovanie svojej tvorby sa ešte nechystá, ani na to nemá čas. Vraj bilancovať sa hodí až vtedy, keď už nebude mať čo ponúknuť svojim priaznivcom...
Renata Šindelářová: Vyčistěme si své brýle
Jsme nejspíš příliš zahlceni svými seznamy, a proto se jen málokdy zastavíme a rozhlédneme kolem sebe, abychom se nadechli života. Abychom si uvědomili kouzlo každého jednotlivého okamžiku, krásu jednoduchosti vonící nádhernými vůněmi, ty jednotlivé esence štěstí, které dokáží ochromit naše smysly.
Milan Turek: Textilana byla světoznámá
Autorkou knížky TEXTILANA V OBRAZECH A DATECH o textilní legendě Liberecka, vlnařském podniku evropské úrovně, Liebigově firmě a později národním podniku Textilana je Vlastimila Bergmanová, bývalá návrhářka oddělení dezinatury. Přinesla v ní ucelený pohled na historii od prvopočátků v roce 1806 až do devadesátých let minulého století. Na Liberecku zvláště v šedesátých létech byla na popředí ve všech oblastech města a oblasti.
Milan Turek: Temno baroka
Číst historickou literaturu ve formě beletrie může být stejně zajímavé jako číst detektivky nebo romány. Beletristická forma zpracování historických událostí nemusí být vždy pravdivá, například v jedné novele se dočtete o přijetí českého krále na žitavském hradě, který nikdy neexistoval a navíc v té době ani město Sitawia nebylo městem.
Dalibor Gosman - Václav Židek: My jdeme tam, odkud ostatní utíkají!
Každé velké město zažije ve své historii různé katastrofy včetně velkých požárů. Práce našich kolegů v oblasti prevence je tak dobrá, že počet zvlášť velkých požárů se v Praze snížil a stabilizoval se na únosné míře. Velmi mě těší, že i počty osob usmrcených a zraněných prudce poklesly, což svědčí o kvalitě a profesionalitě práce mých kolegů.
Věra Ludíková: Posílám dál slova vyslyšivá
Být básníkem je podle vás posláním, shodou náhod, nebo to člověk jednou objeví ve svých genech a pak se z toho už nemůže vymotat? Jestliže v sobě objevíme nadání, jež je vlastně jakousi Milostí, měli bychom cítit povinnost využít ho ve prospěch jiných, povzbuzovat hledající a tápající.
Jiří Havel - Jitka Vykopalová: Pohled na krajinu, zvláště nedotčenou, je úžasný!
České centrum doslova praskalo ve švech pod náporem množství návštěvníků, obdivujících mistrné ztvárnění zimní a letní krajiny z domova i ze světa. Svou návštěvou poctil tuto vernisáž také velvyslanec České republiky ve Švédsku Jan Kára, ale i další vzácní hosté. Ve velice přátelském duchu a v dvojjazyčném podání se neslo povídání a otázky a odpovědi týkající se hlavního hosta, ale také i jeho spolupracovníka a dlouholetého kamaráda, bez jehož pomoci by se výstava neuskutečnila, pana Jiřího Hellera, rovněž významného a známého fotografa.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (9)
Uplatnění tohoto pravidla není jednoduché. Zářnou ukázkou je nynější spor kolem Radiožurnálu, zvláště pak rozhovor paní Tachecí v ranním vysílání televize. Viděly jsme jeho záznam na internetu. Na něm by se dalo ukázat, jak může mluvčí hned v úvodu ztratit šanci na to být alespoň pochopen, natož aby se mu podařilo posluchače přesvědčit.
Peter Závacký: Maratónec Arpáda Račka
Aj východoslovenská metropola Košice, ako každé iné mesto, sa môže pochváliť mnohými významnými osobnosťami zo sveta umenia. Patrí k ním aj akad. sochár Arpád Račko (1930), národný umelec, ktorý patrí nielen k najvýznamnejším umeleckým osobnostiam východoslovenského regiónu ale i Slovenska. Mal som to šťastie viackrát navštíviť ateliér majstra Račka, vidieť jeho dielo, ako sa rodí a vzniká, ale i porozprávať sa s ním o krásnom ale náročnom sochárskom remesle, o maľovaní a o živote.
Renata Šindelářová: Potřebují někoho, na koho se můžou spolehnout
Jak si představujeme dětský domov? Věřím, že většina z nás docela jinak, než jak tomu ve skutečnosti je. Protože ačkoliv název zůstává stejný, v dětských domovech se toho v posledních letech mnoho změnilo. Dřívější internátní typy, s centrální jídelnou a dětmi rozdělenými podle věku, vystřídaly domovy typu rodinného.
Pavel Loužecký: Kdo vlastně nyní vede Pozitivky aneb Rozhovor s Martinem Loužeckým
Když jsem v prosinci 2010 utrpěl vážný úraz, převzal funkci šéfredaktora Pozitivních novin můj starší syn. Ujal se této funkce bez většího přesvědčování a už od začátku mu to velmi šlo. Teprve nyní jsem si uvědomil, že o Martinovi nemá nikdo žádné informace a že si zaslouží, aby se o jeho osobnosti veřejnost dozvěděla. Proto jsem se rozhodl, že s ním učiním rozhovor, díky kterému budou čtenáři Pozitivních novin vědět, kdo tyto noviny momentálně řídí. Rozhovor jsme vedli písemnou formou po e-mailu, přičemž mé otázky mi pomohly zaznamenat žena Daniela a dcera Kristýna, kterým za to moc děkuji.
Zdeněk Wachfaitl: Den s Pavlem Loužeckým
Pan Pavel Loužecký, vydavatel internetového serveru Pozitivní noviny, se léčí ze svého zranění, přičemž pro vytvoření lepších podmínek jeho duševního stavu jsem jej 9. května navštívil a v součinnosti s jeho pečlivou ošetřovatelkou a manželkou v jedné osobě, paní Danielou Loužeckou, jsem mu položil několik otázek, týkajících se jeho publicistických začátků a zkušeností. Návštěva u Pavla v bývalém Sanopzu mne upoutala mimo nemocniční prostředí hlavně přenádhernou vyhlídkou na Prahu, která je z této části města skutečně mimořádná a také málo známá. Pražské pankrácké mrakodrapy jsou zde jako na dlani a v tomto ročním období, kdy je jaro v plném proudu a zve pacienty k sobě – do života.
Luboš Drastil – Peter Závacký: Někdy mívám pocit, že člověk dělá něco, co ostatní pobaví...
Rodený Pražák, Luboš Drastil (1957), autor dobre známy z Dikobrazu, Mladého světa, či Československého sportu, sa kreslenému humoru venuje už od študentských čias. S jeho humorom, ktorý zbližuje ľudí, sa aj dnes stretávame v mnohých denníkoch a časopisoch. Je jednoduchý a priamočiary. Rozumie a smeje sa mu každý. Námetovo nevyčerpajúci autor, ktorému nikdy nehrozí strach z prázdnoty čistej štvrtky, vychádza z nášho každodenného života, aj keď často nie práve najveselšieho. Ako dobrý pozorovateľ ľahko v ňom nachádza invencie a inšpirácie. Ponúka nám humor oslobodzujúci a očisťujúci – radostný, jemný a dobrosrdečný, figliarsky, potmehúdsky, občas zdravo šibeničný, ba niekedy aj príťažlivo absurdný.