Dobromila Lebrová: Zikmund Winter, český historik, spisovatel a učitel – 165. výročí narození
Zikmund Winter patří k našim spisovatelům, kteří nejsou v současnosti široké čtenářské veřejnosti tak známí. V jeho beletristických pracích se obor historie, o které psal, týká malých lidí, týká se „každodennosti“, jak to nazýval filozof Karel Kosík (1926–2003). Nejsou to velké dějiny válek a hrdinských činů, jako například u Jiráska nebo Václava Beneše Třebízského, ale většinou drobné příběhy lidí, vystupujících v době, kterou Winter zvlášť studoval.
Pavel Loužecký: Děkuji za vše…
Na dnešní den připadá smutné výročí události, která výrazně poznamenala můj život. Přesně před rokem jsem nešťastně uklouzl na zledovatělé vozovce před naším domem na Barrandově a přivodil si tak vážný úraz. Následky byly hrozivé: otřes mozku, zlomené dva krční obratle, poškozená plíce, poškozená mícha, která způsobila totální nehybnost těla a končetin a díky tracheostomii i nemožnost mluvení.
Pane Václave Havle, pane prezidente, děkujeme Vám za všechno
Redakce Pozitivních novin dnes z důvodu státního smutku a jako vyjádření obdivu a úcty k Václavu Havlovi zařazuje místo obvyklých textových příspěvků pár tónů pro zamyšlení a vzpomínku. Pane Václave Havle, pane prezidente, děkujeme Vám za všechno.
Pavel Novotný: Není mi dáno....
Není mi dáno rozpouštět myšlénky v planých slovech, a mám strach o to aby moje nezplaněla, aby neulétla kamsi do nicoty… není mi dáno slova tesat do kamene, slova prý nemají sílu, ačkoli Ty jsi prokázal pravý opak. Tvoje slova byla tmelem většiny a zůstala trvale přítomna naděje Že tím tmelem ve Tvém jménu zůstane nadále v nás dosud žijících…
Pavel Novotný: Nejen o černé a bílé
Od Gutenbergových časů vynálezu knihtisku se evropské kulturní prostředí obecné, bezpočtukrát přesvědčilo o zásadním významu černé a bílé v tisku ve všech reprodukčních technikách. Důvěrně to znají všichni, kdo alespoň trochu polygrafii a tiskové techniky znají buď z pracovní praxe, ale i milovníci literatury. Ono rčení „Černé na bílém“ nemá význam jen svojí prostou přesvědčivostí a jistou noblesou, ale má i jiné, především praktické důvody.
Jaromír Matoušek: Bohuslav Reynek v Domě U Kamenného zvonu
Každý malíř se pozná podle svých obrazů, čtenář článku nejlépe z fotografií jeho obrazů pochopí jeho styl malby, pocity, názory, zařazení… Jedna, dvě, tři fotky u článku je opravdu málo, z toho čtenář nic nepozná a upřímně řečeno, je to škoda, malíř Bohuslav Reynek (1892–1971) si zaslouží, aby právě ve svých obrazech byl co nejvíce vidět, představen a hlavně pochopen!
Egon Wiener: Zahodíš tu bouchačku
Kolik mi to jenom bylo? Psal se rok, ani už vlastně nevím jaký, snad jednapadesátý. Válka skončila před šesti lety, zákopy kolem malých příhraničních bunkrů u naší obce byly ve skvělém stavu a postavička čtyřletého kluka se v nich dočista ztrácela, a proto jsem pořád slyšel: „Kde jsi, kam jsi se mi schoval?“ To volala moje maminka. Hledali jsme houby. Byli jsme v lese už od oběda a místo po houbách jsem pokukoval po bunkrech a přemýšlel, jak se aspoň do jednoho dostat a schovat se v něm. Konečně. Maminka zaujata sbíráním křemenáčů na pár minut polevila ve sledování mých aktivit a já toho plně využil.
Petr Pučelík: Ondřejova škola pro filmové amatéry může být hezkým vánočním dárkem
Snad každý druhý člověk u nás vlastní nějaké zařízení pro zaznamenání pohybu a alespoň jednou v roce se snaží zachytit významnější rodinnou událost či zážitky z dovolené. Při promítání přátelům pak svými „pohyblivými fotografiemi“ nepochybně rozmnožuje řady trpících diváků. To lze změnit. Filmoví amatéři si možná vzpomínají, že v roce 1999 vznikl ve spolupráci s Českou televizí pořad ZOOM na základě nápadu Ondřeje Kepky a jeho kolegy Miroslava Kučery. Vysílal se pouze jeden rok, neboť s výměnou vedení ČT byl jejich pořad zrušen. Trvalo téměř deset let, než se autoři opět k projektu vrátili.
Dobromila Lebrová: Joseph Mallord William Turner, anglický malíř – 160. výročí úmrtí
Po prostudování životopisu tohoto umělce mě tak mimochodem napadlo, jak by při své povaze mohl tvořit, ba vůbec existovat v době, jako je dnešní. Když každý trochu známější člověk je pod drobnohledem bulváru. Jeho vrchní slupka navenek nedovolovala dostat se mu „pod kůži“. Ale tím víc vnitřně musel trpět! Nebyl vůbec přizpůsobivým člověkem, neumožňoval svému okolí, aby se stalo částí jeho života. Sám ale nestál o to, aby se mu okolní svět příliš vměšoval do jeho vnitřního světa. Jen někdy něco z něj ukázal ve svých dílech.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (20) Shirley MacLaineová
Dočetl jsem se, že křestní jméno dostala Shirley MacLaineová po Shirley Templeové. Stejně tak jako ona se proslavila, ovšem hereckému povolání - na rozdíl od bývalé americké velvyslankyně v Československu - zůstala věrná po celý život. Svým přístupem k životu prý okouzluje okolí a pro rady a pochopení si k ní chodí i mladší kolegyně Sharon Stoneová, Meryl Streepová anebo Diana Keatonová.
Dobromila Lebrová: Zpráva o křtu knihy Legenda o Dagad Trikonu
V sobotu 10. prosince 2012 proběhl v Brně v Lužánkách – Středisku volného času křest knihy Gregoira de Kalbermattena „Legenda o Dagad Trikonu“. Přítomen byl také autor – švýcarský diplomat, ekolog, filozof, který se ve svém zaměstnání zúčastnil více než čtyř stovek konferencí a jednání na celém světě, týkajících se celosvětového životního prostředí a podpory rozvojových zemí na nejvyšší úrovni.
Michal Dlouhý: Četnické příhody
Na pultech knihkupců se objevila moje první vázaná kniha o četnících s názvem Četnické příběhy. Vznikla kompilací dvou brožovaných knížek Veselé příhody z pátrací služby a Záhadné příběhy z pátrací služby. Pokřtili jsme ji stylově, za účasti herce Pavla Doucka, představitele humoreskového Toníčka. Dovolím si nyní seznámit čtenáře Pozitivních novin se dvěma ze šedesáti povídek z uvedené knihy.
Olga Szymanská: Klenoty bulharských ikon XV.–XIX. století
Pozoruhodná kolekce z pokladů bulharské národní kultury může rozšířit znalosti milovníků umění a historie o kulturních, uměleckých a duchovních hodnotách bulharského území, spojených s byzantskými i slovanskými tradicemi Východu. Krásný dobový interiér Rožmberského paláce s intimním nasvícením souzní, jako dobové nástroje a hlasy reprodukovaného hudebního doprovodu, který výstavou provází.