Josef Čermák: IVAN PASSER, THE STORYTELLER OF DIVERSITIES
This is an excellent book about an unusul man. Passer´s well-to-do family was persecuted first by the Nazi and then by the communists. Ivan Passer himself was expelled from practically every school he attended in Czechoslovakia, which he left after the invasion by the Warsaw-Pact countries in August 1968, settling first in New York, before moving to California in 1979.
Josef Čermák: Jiří Voráč o Ivanu Passerovi
Ivan Passer se narodil 10. července 1933 v Praze. Mezi zajímavé okamžiky jeho mládí (tehdy mu nebyly ani dva roky) by mělo patřit setkání s jeho sestrou Evou: „Ivan byl vlastně prvním člověkem, kterého jsem po svém narození začala vnímat. Jestli se to někomu zdá divné, měla bych vysvětlit, že mě jaksi zapomněli v porodnici, či před porodnicí.
Milan Markovič: Zvieratká po mojom boku (1)
Priznám sa, nie je to tak dávno, čo som vôbec neprahol po prítomnosti nejakého živého tvora v byte okrem úradne prideleného človeka. Starať sa o nejakého živočícha mi pripadalo nenáležité nielen preto, že to pridávalo členom rodiny prácu spojenú s opaterou takého tvora. Zároveň som si totiž uvedomoval, že tá opatera by mohla byť natoľko nekvalifikovaná, žeby ju kdekto mohol právom považovať za týranie.
Milan Markovič: Zvířátka po mém boku (1)
Přiznám se, není to tak dávno, co jsem vůbec neprahl po přítomnosti nějakého živého tvora v bytě kromě úředně přiděleného člověka. Starat se o nějakého živočicha mi připadalo nenáležité nejen proto, že to přidávalo členům rodiny práci spojenou s péčí o takového tvora. Zároveň jsem si totiž uvědomoval, že ta péče by mohla být natolik nekvalifikovaná, že by ji kdekdo mohl právem považovat za týrání.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (6)
Pokud jsme dosud potencionální čtenáře neodradili, pak na dalších stránkách budeme uvádět a komentovat více či méně neobvyklá slova a slovní obraty, které, dle našeho možná příliš odvážného a sobeckého názoru, by mohly alespoň na chvíli trochu pobavit či dokonce podráždit bránice našich čtenářů či posluchačů.
Monika Pertlová: Hafni!
Víc než na třetí hodinu se Anička těšila snad jen na jarní prázdniny. V přírodopise teď bývali spojení s šestou cé, protože jejich pančitelka musela neodkladně do lázní. Prý s vaječníkama, říkali kluci, ale klukům se nedalo moc věřit – dělali si ze všeho srandu. Anička a její nejlepší kamarádka Hanička seděly těsně za Honzíkem a Jeníkem.
Martina Roe: Seven Strategies (2)
Sometimes I take a lady from the neighbourhood shopping with me. Like me she has health problems, some of them are similar to mine. I truly enjoy talking to her. We can complain about our problems, we can learn from each other how we deal with our ailments, what remedies alleviate our symptoms or which alternative therapies are helpful.
Martina Roe: Sedm strategií (2)
Může být velmi složité nemluvit o vašich problémech s druhými, protože byste se o ně rádi podělili s přáteli, ale nechcete je jimi obtěžovat a nudit. Je proto lepší myslet na veselejší a záživnější věci. Když se vám zrovna nechce mluvit, poslouchejte, co ostatní říkají - lidé rádi vyprávějí, zvláště o sobě, a budou nadšeni, když jim budete naslouchat.
Olga Szymanská: Hudební génius
Vyrůstal v prostředí hudby – otec provázel matčin zpěv hrou na harfu. Od osmi let byl Joseph členem chlapeckého sboru při Dómu sv. Štěpána ve Vídni, získával hudební vzdělání ve hře na housle a klavír. Od sedmnácti let se živil hrou v kapelách, opisováním not a vyučováním. Vzdělával se v kompozici.
Dobromila Lebrová: Alfred Edmund Brehm - německý přírodovědec
Alfred Edmund Brehm se narodil 2. února 1829 v malé vesnici Unterrenthendorfu, což je dnešní Renthendorf u Neustadtu nad Orlou v Durynsku. Byl synem evangelického faráře, místního ministra a ornitologa Christiana Ludwiga Brehma a jeho druhé manželky Berthy. Jeho otec, který se pyšnil rozsáhlou sbírkou vycpaných ptáků, měl přes devět tisíc ptačích exemplářů...
Ivan Kraus: ЛЮДИ, ЧИТАЙТЕ!
Заходя в книжный магазин, я каждый раз блуждаю среди отделов и полок. С неестественно повернутой головой я читаю названия корешков книг, стоящих на полках, пока у меня не затекает шея. Это небезопасная поза. Один знакомый так долго искал какую-то книгу, что у него свело шею и он не мог выпрямиться. Продавщицы усадили его в такси, которое отвезло его прямиком к массажисту.
Ivan Kraus: Lidé, čtěte!
Nedávno jsem našel román, na jehož záložce bylo už varování, že Jack objeví na jaře sexuální kouzlo své matky. Když jsem knihu kladl rychle zpátky, vrazil jsem do prodavačky. Měla plnou náruč knih. Jedna jí upadla na zem. Zvedl jsem ji a dočetl jsem se na obálce, že náhlý uragán zasáhl karibský ostrov a změnil život nejen všech domorodců, ale i život zooložky Jill z Chicaga.
Dobromila Lebrová: Jan Karafiát, spisovatel a kněz, autor “Broučků“
Pocházel ze vzdělaného vlasteneckého evangelického rodu. Už jeho strýc Václav Karafiát byl evangelickým farářem - studoval v Prešpurku (Bratislavě) s Františkem Palackým. Přes to, že Karafiátův otec byl na tehdejší poměry poměrně zámožný, musela se rodina značně uskrovňovat. Tatínek se oženil s vdovou se čtyřmi dětmi a v druhém manželství měl ještě šest dětí, z nichž byl Jan nejstarší.
Pavel Novotný: Volání do Londýna (2.)
V minulém textu jsem pro dobro celé věci apeloval na to, abys nelpěl na té Letné, vyslovil jsem praktické argumenty dopravní nedostupnosti Letenské pláně. To je závažná stránka celé věci. Aby vědění pro všechny, kdo o to stojí, bylo rychle a snadno přístupné. Ono není vůbec lhostejné, zda cesta do knihovny trvá půl hodiny, dvojnásobek času, a nebo ještě déle.