Barbara Semenov: Anglické jahody
ANGLICKÉ JAHODY je netypický, zvláštní název nového českého filmu, který se objevil v kinech koncem minulého roku a který mne osobně nejvíc zaujal z nedávné celkem slabé produkce našich filmařů. Film je obdivuhodným počinem režiséra Vladimíra Drhy a scénáristy Martina Šafránka, kteří se konečně chopili jednoho z nejzávažnějších historických témat země - 21. srpna 68.
Alec Forss: Samisk kultur och renar på världens kallaste marknad
Denna årliga tilldragelse är dock mer än bara en marknad. Jokkmokk är den kulturella huvudstaden för de svenska samerna – de enda kvarvarande av Europas urinvånare – och marknaden är ett tillfälle att visa upp sin kultur, som med dräkternas levande färger och renskinnsstövlar gör det lätt att särskilja ortsbefolkningen från turisterna.
Miroslav Sígl: Lodě a plavba na střední Vltavě
Velká část střední Vltavy (mezi Českými Budějovicemi a Prahou) zmizela ve vodách přehrad Vltavské kaskády. Ze vzpomínek pamětníků a jejich potomků nikdy nevymizí nádherné partie, doprovázející v minulých staletích oba její břehy, celé její povodí, které sloužilo pro vodní dopravu nákladní (již od roku 1550) a osobní dopravu s výletními parníky, anebo pro vodní turistiku.
Milan Markovič: Zvířátka po mém boku (2)
Snaha některých lidí po originalitě opravdu často nezná hranic. Stačí si jen povzpomínat, co všechno dokážou někteří vybalit po příchodu k oslavenci, aby si svérázně uctili například jeho narozeniny. A čím kulatější, tím je originalita vrchovatější. Mám například hrníček na čaj, který má ucho zevnitř.
Milan Markovič: Zvieratká po mojom boku (2)
Úsilie niektorých ľudí po originalite naozaj často nepozná hranice. Stačí si len pospomínať, čo všetko vedia podaktorí vybaliť po príchode k oslávencovi, aby si svojrázne uctili napríklad jeho narodeniny. A čím okrúhlejšie, tým je originalita vrchovatejšia. Mám napríklad hrnček na čaj, ktorý má ucho vnútri.
Alec Forss: Sami Culture and Reindeer at the World’s Coldest Market
Sweden’s far north has always been a land apart, where settlements are the exception rather than the rule. Blanketed by forests and dissected by clear cold rivers, little disturbs the tranquil peace of the land located nearly one thousand kilometres north of Stockholm – that is, until the first weekend of February each year.
Martina Roe: Sedm strategií (3)
Přirozeně tito lidé pro vás znamenají hodně, jinak byste se o nich nezmiňovali. Ale i oni vás mohou čas od času zradit. Jediný člověk, kterému můžete důvěřovat, jste vy sami. Vím, že to zní asi divně, ale vy budete vždy ve své společnosti sami se sebou. Buďto můžete sami sebe rozesmát, anebo se zamračit.
Martina Roe: Seven Strategies (3)
I am sure all these people mean a lot to you otherwise you would not be mentioning them. But there might be times when even they can let you down. The only person you can always trust is you. I know it perhaps sounds funny, but you will always be in your own company. You can either cheer yourself up or make yourself miserable.
Jindřich Hašek - Pavel Kovář: Umím si najít radost
Jak vidí současnou vesnici hospodář JINDŘICH HAŠEK (74) z Úhonic na Berounsku, jehož životní příběh jsme mohli v minulých týdnech sledovat v ukázkách z knihy Pavla Kováře „Otec kulak, syn zelený baron“? Na jasnou otázku, jasná odpověď: Jsem smutný ze stavu současné české vesnice. Když jsem se vloni v adventním čase procházel po návsi, tak jsem si bohužel připadal jako v mrtvé obci.
Josef Čermák: IVAN PASSER, THE STORYTELLER OF DIVERSITIES
This is an excellent book about an unusul man. Passer´s well-to-do family was persecuted first by the Nazi and then by the communists. Ivan Passer himself was expelled from practically every school he attended in Czechoslovakia, which he left after the invasion by the Warsaw-Pact countries in August 1968, settling first in New York, before moving to California in 1979.
Josef Čermák: Jiří Voráč o Ivanu Passerovi
Ivan Passer se narodil 10. července 1933 v Praze. Mezi zajímavé okamžiky jeho mládí (tehdy mu nebyly ani dva roky) by mělo patřit setkání s jeho sestrou Evou: „Ivan byl vlastně prvním člověkem, kterého jsem po svém narození začala vnímat. Jestli se to někomu zdá divné, měla bych vysvětlit, že mě jaksi zapomněli v porodnici, či před porodnicí.
Milan Markovič: Zvieratká po mojom boku (1)
Priznám sa, nie je to tak dávno, čo som vôbec neprahol po prítomnosti nejakého živého tvora v byte okrem úradne prideleného človeka. Starať sa o nejakého živočícha mi pripadalo nenáležité nielen preto, že to pridávalo členom rodiny prácu spojenú s opaterou takého tvora. Zároveň som si totiž uvedomoval, že tá opatera by mohla byť natoľko nekvalifikovaná, žeby ju kdekto mohol právom považovať za týranie.
Milan Markovič: Zvířátka po mém boku (1)
Přiznám se, není to tak dávno, co jsem vůbec neprahl po přítomnosti nějakého živého tvora v bytě kromě úředně přiděleného člověka. Starat se o nějakého živočicha mi připadalo nenáležité nejen proto, že to přidávalo členům rodiny práci spojenou s péčí o takového tvora. Zároveň jsem si totiž uvědomoval, že ta péče by mohla být natolik nekvalifikovaná, že by ji kdekdo mohl právem považovat za týrání.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (6)
Pokud jsme dosud potencionální čtenáře neodradili, pak na dalších stránkách budeme uvádět a komentovat více či méně neobvyklá slova a slovní obraty, které, dle našeho možná příliš odvážného a sobeckého názoru, by mohly alespoň na chvíli trochu pobavit či dokonce podráždit bránice našich čtenářů či posluchačů.