Literatura – Fejetony
Ivan Kraus: Orchestr
Řekl jsem, že když jde o umělecké těleso, je už úspěch, když orchestr může existovat. Nývlt nesouhlasil. Nemám ponětí o mezinárodní konkurenci, která se zejména v období globalizace projevuje nemilosrdně. Podle odborné studie hudebních ekonomů zanikne během příštích deseti let přes šedesát procent symfonických orchestrů, protože hudební trh bude nasycen. "Znamená to, že i českému orchestru hrozí takové nebezpečí?" zeptal jsem se.
Ivan Kraus: ОРКЕСТР
Кто-то насвистывал в трубку мотив из «Оды к радости». Оказалось Нивлт. Я поинтересовался, где он сейчас работает. - В симфоническом оркестре менеджером – он промурлыкал несколько тактов из «Итальянского каприччио». - Я не знал, что ты разбираешься в музыке. - Не просто разбираюсь, я ее чувствую, – просвистел он в ответ кусок из «Ларго».
Milan Markovič: Nápisy mne zajímají i dezorientují / Člověka poznáš po řeči
Stále častý nápis POZOR, ZLÝ PES! mne vždy dezorientoval. Jednak mi nadlouho zafixoval názor, že pes je jedno rafinované, hloupé a nebezpečné zvíře, jednak jsem nechápal, proč to ten majitel vlastně prozrazuje. Pes je přece na to, aby hlídal majetek i majitele. No a když přijde zloděj, pes ho má chytit, vytrestat, případně odevzdat patřičným orgánům.
Milan Markovič: Nápisy ma zaujímajú i dezorientujú/Človeka poznáš po reči
Pamätám sa, že čítať som sa učil rád. Zistenia že Ema má mamu a mama má misu, boli pre mňa síce bezvýznamné majetkové priznania, ale vzrušovalo ma to množstvo slovíčok, čo na mňa číhalo na verejnosti. Za mladi som síce nemal tušenia o reklamných pútačoch à la Las Vegas, ale aj električka s nápisom JEDNO VAJCE DENNE vedela zaujať. O čosi horšie to už bolo s pochopením toho či onoho textu a ten električkový nebol výnimkou
Milan Markovič: Návštěvy
Proti přírodě bylo na tom všem hned to, že moje dobrá maminka mě na ono odpoledne vytrhla z kolektivu nadějných fotbalistů pod starou hruškou před domem, umyla mě, zalepila odřeniny (byl jsem totiž brankář, a velmi obětavý), učesala (přestože jakýkoliv účes mi vždy držel tak nějak pohromadě jen namokro) a nastrojila do svátečního a to se už nesmělo zašpinit.
Milan Markovič: Návštevy
Nadobudol som dojem, že ľudia už akosi menej chodia na návštevy. Alebo sa mi to len zdá a podľa seba posudzujem? Pamätám si, že v rokoch dávnejšie minulých mali k sebe ľudia tuším bližšie. Ako dieťa som však touto skutočnosťou nebol nadšený; navštevovali sme totiž nie mojich známych, ale známych a kamarátov mojich rodičov. Vidina tohto typu návštev ma prenasledovala ešte dlhé roky.
Milan Markovič: Dôvody
Vraví sa, že dôvod sa nájde vždy. Už kedysi pradávno, keď ktosi zapísal, že kto chce psa biť, palicu si nájde, sa zrejme vedelo všetko o tom, ako zaonačiť, aby to vyzeralo ako naozaj. No a popri tom sa ešte možno vyškoliť za ozajstného majstra výhovoriek. Ono – medzi nami – až také majstrovstvo to zas nie je, ale zvyk je železná košeľa a my sme si už takto zvykli na všeličo.
Ivan Kraus: Karneval
Hledáme nějaký kostým pro karneval... Něco originálního na podnikový večírek. Něco vtipného. Ale žádný laciný humor. Nic vyzývavého Něco legračního, ale na úrovni. Manžel má jisté postavení. Tenhle kocour je rozkošný. Pánovi by slušel. Vidíš, slečně se kocour taky líbí. Ale mně ne. Proč? Už jsem řekla, Horste, je neupravený. Jak to myslíte? Jak to říkám. Ženě vadí, že je rozježený.
Milan Markovič: Neveríme si, či nevieme?
Zostaňme pri predpoklade, že mnohí z nás neveria v silu vlastného slova, boja sa, že nepresvedčia, že nezaujmú. A preto zbytočne, ba i nezmyselne (a neraz aj komicky) zdvojujú pomenovania. Keď niekto hovorí o „mailovej pošte“ či „SMS správach“, ospravedlňme ho, pravdepodobne nevie, čo to cudzie slovo či skratka znamenajú. Horšie je, keď sa hovorí o „hlavnej priorite“, o „prevažnej väčšine“ či o „osobnom priateľovi“. Aký iný priateľ ešte existuje – ak je to naozaj priateľ?
Milan Markovič: Nevěříme si, nebo neumíme?
Zůstaňme u předpokladu, že mnozí z nás nevěří v sílu vlastního slova, bojí se, že nepřesvědčí, že nezaujmou. A proto zbytečně, ba i nesmyslně (a nejednou i komicky) zdvojují pojmenování. Když někdo mluví o „mailové poště“ či „SMS zprávách“, omluvme ho, pravděpodobně neví, co to cizí slovo či zkratka znamenají. Horší je, když se mluví o „hlavní prioritě“, o „převážné většině“ nebo o „osobním příteli“. Jaký jiný přítel ještě existuje – pokud je to opravdu přítel?
Milan Markovič: Jednoduše - bída
Většině z nás stačí, když se zhruba dorozumíme. Vlastně ani nic jiného od jazyka neočekáváme – pokud, pravda, máme na mysli jeho hovorovou podobu, nástroj dorozumění se v soukromém styku. Možná by nás však mělo zarazit, na jakou úroveň spadl, či doslova se zhroutil jazyk, kterým se s námi kontaktují představitelé tisku, rozhlasu a televize. A to ještě prosím, abychom nebrali vážně jazykové vybavení komerčních médií, takový jsem benevolentní!
Milan Markovič: Jednoducho - chudoba
Viacerým nám stačí, keď sa zhruba dorozumieme. Vlastne ani nič iné od jazyka neočakávame – ak, pravda, máme na mysli jeho hovorovú podobu, nástroj dorozumenia v súkromnom styku. Možno by nás však malo zaraziť, na akú úroveň spadol, či doslova sa zrútil jazyk, ktorými sa s nami kontaktujú predstavitelia tlače, rozhlasu a televízie. A to ešte požiadam, aby sme nebrali vážne jazykové vybavenie komerčných médií, taký som benevolentný!
Milan Markovič: Zvířátka po mém boku (2)
Snaha některých lidí po originalitě opravdu často nezná hranic. Stačí si jen povzpomínat, co všechno dokážou někteří vybalit po příchodu k oslavenci, aby si svérázně uctili například jeho narozeniny. A čím kulatější, tím je originalita vrchovatější. Mám například hrníček na čaj, který má ucho zevnitř.
Milan Markovič: Zvieratká po mojom boku (2)
Úsilie niektorých ľudí po originalite naozaj často nepozná hranice. Stačí si len pospomínať, čo všetko vedia podaktorí vybaliť po príchode k oslávencovi, aby si svojrázne uctili napríklad jeho narodeniny. A čím okrúhlejšie, tým je originalita vrchovatejšia. Mám napríklad hrnček na čaj, ktorý má ucho vnútri.