Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Rád nebo nerad na to vzpomínám!
Tak a máme konec srpna. Měsíce pohnutého nejen pro mne, ale pro celou mou generaci. V srpnu-září se za mých mladých let sekaly otavy. Strejda Anton Moc z Barchovic šel první a kosou krásně trávu pokládal do dlouhých a rovných řad. Měl široký záběr a co chvíli se zastavil, vytáhl dlouhý brousek z poza pasu, plivl na něj a kosu „doladil“.
Jarmila Moosová: Podíl lásky na polidštění mobilu
„Ale ano, coby, má…“ s ironií procedí Erik mezi zuby. Doteď si byl téměř jistý, že on jediný má cosi výjimečného. „Moje paní se mě vůbec ráda a skoro pořád dotýká. Ona ti má v konečcích prstů takové elektrické výboje, že mě ani nemusí zas tak často krmit přes tu dlouhou černou šňůru, co končí v zásuvce ve zdi u nás doma. Vydržím dlouho – s tím napětím,“ povyšuje se Erik vítězně.
Ruth Hrušková: Obyčejný zážitek / Doktor Bú
Doktor si vyhrnul rukávy, poplácal vylekanou krávu chlácholivě po hřbetě, požádal o pomoc vdovu Kučerovou a chlapce poslal na dvorek. Jeník si sedl na zápraží na schodek a držel si rukama obě uši. Začalo lehce poprchávat. Kapka za kapkou smáčela zaprášené kameny a za chvíli se dalo do deště. „Božíčku v nebíčku, zachraň naší Stračku…“
Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Ti, co nejvíc křičí, mají výhodu
Dneska se mi z postele vůbec nechtělo a tak jsem vstával pozdě a nestačil už zajít na mou obvyklou ranní procházku. Museli jsme s ženou do Macksville, kde jsme měli řízení ohledně našeho výletu do západní Austrálie. Do Perthu, konkrétně, ať z té angličtiny něco vychutnáte. Mám tam kamaráda z mládí, kterého jsem v devětašedesátém dostal do Austrálie /sponzoroval jsem ho/.
Helena Dohnalová: Proč se vlastně učím anglicky?
Jako malá jsem toužila, učit se anglicky. Nevedla mě k tomu vzdělání chtivost, ale medvědi. Ne, že bych znala nějakého medvěda, který mluví anglicky, kromě Médi Bédi. Tehdy jsem ale zahlédla rodinu roztomilých kreslených medvídků v učebnici mých spolužáků, které jejich rodiče na angličtinu přihlásili.
Anna Malchárková: Andělé mezi námi
Setkání s andělem máme všichni za sebou, a ani o tom nevíme. Nemají křídla a zlaté vlasy, ale stále jsou tu a ochraňují nás. Nikdo je nevnímá, protože neupoutávají žádnou pozornost, nekřičí, nejsou ani bohatí ani vlivní.
Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (2/3) - Když ještě nebyly mobily
Hanka se neochotně probudila do nového dne. Čekala je kličkovaná mezi balvany. Hlas Xenie zanikl v hučení řeky, když křičela: „Jedeme vlevo!“ Hanka nezareagovala, a náhle byly jednomu balvanu nebezpečně blízko. V poslední chvíli s nimi smýkla jakási náhodná vlna, takže loď přežila bez úhony. Xenie si neodpustila vodopád výčitek.
František Mendlík: Odboj železničáře Habětína
Je dvacátý první srpen roku 1968. Výpravčí Frantík Rendl nastupuje denní směnu. Ještě předevčírem se koupal v Černém moři. Přiletěl z Rumunska. Dosud má před očima turistické letadlo. Najednou mu nad hlavou přelétají vojenské stroje. Na křídlech jsou patrné rudé hvězdy. Začíná internacionální pomoc. Do služby přijel posledním vlakem. Ten ještě odjel. Pak už se nejezdilo. Od Brna se hrnou po kolejích zmatení lidé. Dopravní kancelář venkovního výpravčího se plní rozčilenými zaměstnanci.
Setkání
Byla sobota ráno, Honza se pomalu probouzel. Kolik může být asi hodin, napadlo ho. Otočil se na bok, aby viděl budík na stole. Bylo za deset minut šest. Zkoumavě se zadíval směrem k oknu ve snaze odhadnou vývoj sobotního počasí.
Ivo Fencl: Roxburn
Je svět kytary, tábora, dýmu za pátečního či sobotního večera a ohňů,nebe vysokého a oblak, Foglara a bájí... Snad se ten svět i dotkne kýče, ale není smutný. Ani když... „A když byla Eva malá?" zeptal se Mirek nastávajícího tchána na nastávají choť. „Malá? Cha! A tos mi připomněl Roxburna," švihl tchán prutem, splávek se šmrncl o hladinu uprostřed Sázavy a zase ticho.
Zdeněk Horenský: Jak svačina zachránila Béďovi flek
Béďa Bohurád měl velmi přísného šéfa. Ten svým zaměstnancům také v průběhu pracovního týdne kontroloval dodržování pracovní doby. Někdy jen namátkově, jindy však cíleně, neboť měl jemu oddané informátory, kteří na své kolegy rádi a s úspěchem donášeli. Případ, kdy nesnědená svačina Béďovi možná zachránila flek, byl právě z této druhé kategorie. Byl pátek, poslední pracovní den v týdnu, kdo by tedy nespěchal domů. Béďa hned ráno po příchodu do práce vytáhl z kufříku svačinu, kterou mu jeho svědomitá manželka Klárka denně chystala.
Stanislav Moc: Zmýlená se neplatí
Jednou nám prodejce dal adresu a vysvětlil, že majitel nebude doma, ale abychom šli zadem, že nechal otevřené dveře u prádelny, abychom se do domu dostali. Klimatizaci jsme měli v obýváku zasadit doprostřed stěny, v které nebylo ani okno ani dveře. Taková stěna že je v obýváku jen jedna, takže se nemůžeme mýlit.
Gaudentius Venaticus: Takový mladý nadějný soudruh
Psal se rok 1982. Měl jsem za sebou pět a půl roku svého pozemského působení. O životě a o politice jsem toho ještě mnoho nevěděl. Zbožňoval jsem televizní jůheláky, filmové pohádky a nejrůznější animované filmy, především sovětského Vlka a zajíce. Rád jsem si také od matky nechával předčítat Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce, Sekorovy příhody o Ferdovi Mravenci a solidní místo na žebříčku obliby si u mě držel Neználek Nikolaje Nosova. O existenci kocoura Toma a myšáka Jerryho z kapitalistické Ameriky jsem naproti tomu neměl ani ponětí.
Milan Lasica: Postav dom, zasaď strom a vypadni!
Pravdaže je veľa rozvodov. Tak veľa, že sa naliehavo žiada niečo s tým robiť. Ale čo? Skúsme sa na to pozrieť objektívne. Prečo je veľa rozvodov? Otázka je naliehavá a odpoveď je, na počudovanie, celkom jasná. Pretože je veľa manželstiev. Čím viac manželstiev, tým viac rozvodov. Prirodzene. Je sloboda, demokracia, presadzujeme ľudské práva, nemožno niekoho nasilu držať v manželstve. Také manželstvo je nefunkčné a obom stranám spôsobuje depresiu namiesto extázy. (Otázkou, či zmyslom manželstva je extáza, sa teraz nezaoberajme.)