Ivo Jahelka: Diviti se je lidské / Balada o milencích...
„…za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody na deset měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou…Posaďte se a poslyšte odůvodnění tohoto rozhodnutí. Soud vzal za prokázané, že obžalovaný skutečně dne 10.3. za použití krumpáče vniknul…“ Soudce asi pět minut rozebíral podrobně důvody, které ho vedly k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, a když byl jeho monolog u konce, obrátil se na obžalovaného.
Jan Jurek: David
On, jeho bratr, jeho matka a jeho otec. Bydlí v panelovém bytě dva plus jedna v nejvyšším osmém podlaží s výhledem na školní hřiště a za ním na přilehlou frekventovanou silnici. Mají hlučné sousedy. V jednom kuse se tam hádají. „Ten její ji určitě mlátí,“ říká mu matka. „Jednou sem ji viděla a měla na rameni takový jelito,“ povídá a ukazuje špehýrku mezi prsty, jak velký to jelito asi bylo.
Egon Wiener: Píši Vám, milý Krakonoši
Píši Vám, milý Krakonoši, ač se mi doneslo, že těch jmen máte víc. V Čechách jste byl znám v pověstech o Rybecálovi nebo též Rýbrcoulovi. Do literatury jste vstoupil na druhé straně svých hor, jejímž jste byl vždy dobrým duchem. Ve Slezsku se Vašich jmen zmocnil první J. Musaeus, v Čechách se otcem Krakonoše stal Václav M. Kramérius, který o Vás psal roku 1794 v Praze a v Jindřichově Hradci. Stal jste se i motivem J. A. Koublemu ke hře pro děti - ,,Rybrcoul druhý na Krkonoších“ – Praha 1867.
Alena Wienerová: Opravdu vydařený večer
Jiří se svojí ženou Jitkou si užívali spokojeného života. Blížilo se výročí svatby a Jiří přemýšlel, jak nejlépe tento významný den s manželkou oslaví. Byl dlouhou dobu nezaměstnaný, manželka na mateřské dovolené, roční syn také nemohl být o nic ošizen. Peněz se moc nedostávalo. Sociální podpora vystačila jen na nejdůležitější životní náklady.
Ivana Horová: Můj největší dík | Jeden večer | Básně bez bázně
Cestou v metru jsem si povšimla zajímavého inzerátu. Jisté internetové stránky chtějí jít s dobou a nabízejí seznámení bez závazků. Tudíž tím odpadá už všechna snaha pánů a doufání dam. Není to trochu smutné? Trafiky praskají ve švech množstvím časopisů pro ženy, kde jim radí, jak si najít a udržet toho Pana Dokonalého nebo časopisů pro pány, kde jsou "zaručené" rady, jak uspokojit partnerku anebo jak ji poslat do háje. Celý svět neustále řeší vztahy. Možná proto jich tolik nefunguje, protože se jen řeší. Lidé pro sebe tak trochu zapomněli dělat překvapení. A proč taky? Bez urážky, ale ženy se podbízejí samy, chovají se hloupě a emancipace stále vzrůstá.
Michal Čagánek: Něco pro nožky / Prazvláštní tvor
Spím moc rád. A nemám teď na mysli ani tak spánek samotný, jako spíš sladké usínání po náročném dni, či naopak omamné probouzení, například o víkendu, kdy člověk nikam zvlášť nemusí, a proto může kamkoliv a cokoliv a, dřív než vstane z postele, o všech těch možnostech ještě chvíli sní a ještě chvíli...
Vlastimil Marek: Jiné myšlení
Nejen duchovní mistři všech dob (ti jaksi nepřímo), ale dnes i přímo a otevřeně jsme vyzývání ke změně myšlení. Naposledy a důrazně o to požádalo shromáždění laureátů Nobelových cen v prosince 2001: „Abychom přežili ve stále rychleji se měnícím světě, musíme se naučit myslet jinak, nově.“ Co je to to jiné, nové myšlení?
Vojnové variácie
Keď príde leto, zbalíme si doma kufre a hajdé - tradične do Chorvátska. Prvýkrát som sa tam dostal s humanitnou pomocou v čase vojny v roku 1992. Pomáhal som ako novinár túto pomoc zorganizovať vďaka aktivite neskoršej predsedníčky ...
Antonín Suk: Rezaví loupežníci
Cestáře a pražského Jirku spojilo v jeden komplot jejich tažení proti rezavým loupežníkům kolem Vickovic. Cestář to bral po stránce docela prozaické – škoda každé slepice! Jirka zase jako zábavu. Cíl však byl naprosto stejný. Nad hájenkou se táhla přeměna. Protože stejnověký porost sahal od Vickovic až k Třebětínu, bylo potřeba začít s obnovou.
Helena Dohnalová: Na houby
Asi nikdo pořádně neví proč, ale obyvatelé Česka jsou národem houbařů. Zatímco příslušníci ostatních národů, konzumují obyčejně jen uměle vypěstované žampiony, hlívu ústřičnou, hříbky a také šii-take, Češi zbaští kdejakou prašivku. Možná je houbaření oblíbené proto, že je to jediný lov, který se dá provozovat bez jakýchkoli povolenek, honebních či rybářských lístků a nákladného vybavení.
Emília Molčániová: Neúspešná transakcia / Tajomstvo šéfkuchára / Jasnovidka
„Ďalší, prosím,“ zahlásila pokladníčka pri prepážke v banke a k okienku pristúpil muž v stredných rokoch. „Prajete si?“ spýtala sa a profesionálne sa na klienta usmiala. „Chcem peniaze, všetky!“ „Samozrejme, ako si želáte,“ povedala. „Chcete ich vyplatiť v dolároch, eurách, alebo v našej mene?“ „To je jedno, len nech je to rýchlo,“ povedal a nervózne sa obzeral okolo seba.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (16)
Vytáhli mě jako zmoklou slepici na loď, a přes mé protesty, že se netopím, ale jenom trénuji, mě odvezli na jejich oddělení u propusti na Smíchově. Věděli, kdo jsem a že za pár dnů budu plavat s Venclovským Slapy-Praha, přesto mě vyslýchali skoro dvě hodiny, sepsali protokol o zadržení a napařili mi sto korun pokuty.
Jan Jurek: Anna
Už dál nemohl. Vzal do ruky tašku, naházel do ní pár svršků rozhodnutý zase vypadnout. Hned ve voze se mu udělalo líp. Cucal větrové bonbóny, pil pramenitou vodu a zpoza svých slunečních brýlí se díval do jarem pučící krajiny. Rozkvetlé stromy, zelená tráva, modrá obloha, slunce… tohle potřeboval. Zase mu bylo trochu dobře, třeba věděl, že to přeletí jako vteřina.
František Mendlík: S časomírou za zády
Výpravčí Vojtěch Omelka žil celý život podle hodinových ručiček. Byl absolutně dochvilný a stejnou vlastnost vyžadoval i od svých bližních. Když odcházel na železniční průmyslovku do Valtic, zakoupil mu otec náramkové hodiny značky Kirovskije. S těmi kirovočkami byl na obtíž všem kamarádům. Jakoukoliv nedochvilnost komentoval a prstem vždy ťukal na zápěstí s hodinkami. Kamarádi se mu jednou pomstili.