Jan Řehounek: Výlet o (nejen) sto let zpátky - Byšičky
Komtesa Anna Kateřina, dcera hraběte Františka Antonína Šporka, pána na Lysé, se ráda proháněla na svém vraníkovi rovinami panství svého otce. Toho dne ale dojela velmi daleko a když se už se samým večerem vracela k Lysé, vešel její kůň do bažiny, polekal se, vzepjal, svoji paní shodil a utekl. Anna Kateřina, zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama.
Pavel Pávek: Setkání mělo jeden cíl...
Herec vysvětluje i vztah nechodících čtyřkolkářů k turistům nebo lesníkům, kteří se často právem pohoršují nad poškozenými nebo i zničenými lesními porosty a cestami. „Pro nás je stroj, jak jsem říkal, pomocník při pohybu v přírodě, při hledání a poznávání krásných a zajímavých míst. Projedeme třeba lesní cestou a nezůstane po nás prakticky stopa.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (17) Darek Vostřel
Recept oblíbeného a jednoduchého jídla herce, komika a direktora z někdejšího Divadla ROKOKO, Darka Vostřela, mi prozradila jeho bývalá kolegyně a blízká přítelkyně Saša Vebrová: „V posledních letech žil Darek sám. A to podle hesla, sám si vařím, sám si peru. A protože jako každý chlap neměl rád dlouhé čekání, složité recepty a hlavně spoustu nádobí, tak se snažil vymýšlet si recepty nové, pokud možno do jednoho hrncea. Pamatuji si, jak byl blažený, když se mu povedl takový eintopf - Bašta starého mládence.“
Karel Makonj - Zdeněk Pošíval: Loutkovitost máme v sobě
Rozhodně nejsem příklad náhodného setkání se svým celoživotním oborem. Svému oboru jsem se věnoval již od dětství, snad i proto, že loutkové divadlo se často setkává s dětským divákem. Tím jsem byl díky otci a jeho rodinnému divadélku taky, ale velmi brzy jsem přesedl z židle v hledišti „na stojáka“ za oponou. Již na národní škole jsem založil své první loutkové divadlo (se spolužáky), ještě předtím jsem divadlem a cirkusem mučil své příbuzenstvo, v 6. třídě jsem vedl dramatický kroužek.
Pavel Kovář: Mlýn zapomenutý v čase
„Zdejší mlýn byl ve srovnání s ostatními v okolí pozoruhodný už tím, že vodní kolo o průměru bezmála pěti metrů poháněla vrchní voda, proto se mu říkalo korečník. Ve druhé polovině devatenáctého století prošel mlýn modernizací, po níž se otáčky velkého kola přenášely důmyslnými převody i do brusírny skleněných kroužků.
Šok! Suchý místo bráchy opěvoval ségru!
Tak takhle by asi o té události mohly informovat bulvární deníky. Ale nebojte se, Pozitivní noviny „nenajíždějí“ na žádný takový trend, jen jsme si udělali trochu legraci. Ale k věci: O co jde? V ten den, kdy Ondřej Suchý oslavoval večer s dalšími autory a čtenáři 5. výročí Pozitivních novin (11.11.2009), oslavoval – což nám utajil - už dopoledne v Mladé Boleslavi. Právě tam totiž jemu a skladateli Tomáši Perglovi předala na slavnostním koncertě celostátní soutěže o dětskou písničku DĚTSKÁ NOTA 2009 zpěvačka Ewa Farna 2.cenu za píseň Ségra...
Vlastimil Marek: Podřezáváme si větev
Pokud sledujete úterní odpolední ekologické pořady na ČT 2, pak se vám určitě, tak jako mně, líbí kreslená úvodní znělka pořadu Na větvi, která ve zkratce, ale přesně a výstižně, jako ostatně každý dobrý kreslený vtip, vyjadřuje naši situaci. Člověk s motorovou pilou řeže větev, na které, spolu s udiveně přihlížejícími zvířaty, sám stojí. Na reality show se nedívám, ale při občasném přepínání kanálů na mne vyjukne nějaká ta upoutávka na ně.
Jiří Suchý: Za našich mladejch let
Každá generace postupně dochází k onomu známému „Za našich mladejch let to bývalo lepší než dnes“. Když jsem byl mlád, smál jsem se těmhle názorům tatíků, a teď, když už jsem méně mlád, přistihávám se občas, že si myslím totéž.
Ivo Fencl: Šimek, Grossmann a pár méně známých povídek
„Radši bohatě žít, než bohatý umřít,“ mínil Samuel Johnson (1709–1784). Ta slova jste našli u dveří bytu ve Staropramenné 12 v Praze na Smíchově, kde žil u rodičů Jiří Grossman. Dnes máme k dispozici souborného vydání jeho a Šimkových děl, a to jak v tištěné, tak v akustické podobě, ale to druhé upřesním. Pánové Grossmann, Šimek a Krampol nahráli na zvukové nosiče 62 povídek „z pera“ Šimka a Grossmanna a existuje už JEN osm dalších, ke kterým se pan Krampol ještě nedostal. Které to jsou?
Vladimír Červenka - Jitka Dolejšová: Jsem v jádru pořád ten obyčejný kluk
Pozitivní noviny znám, ale, jak už jsem říkal, nemám bohužel moc času. Ale moje žena nebo dcery, které s počítačem pracují, si na stránky Pozitivních novin občas chodí pro pohlazení po dušičce. A podávají mi zprávy. Takže vím, kdy jsi co pěkného zase napsala. Jo, jak ses zmínila o tom rozhlase, tak před časem na stanici Praha 2 někdo vzpomínal, že když je otrávený a smutný ze všech těch zpráv a bulvárů, otevře si internetové Pozitivní noviny – a hned je mu dobře.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (5)
♦ Každá organizace je společenství otroků. Členské příspěvky jsou obnosem na vlastní pouta. ♦ Svět je zaneřáděn spermiemi totalitní onanie. ♦ Pro žraloka je výletní parník spižírnou. ♦ Z každé hrůzy se stane časem bulvární literatura anebo umělecký román. Spojí-li se obojí, vznikne kýč anebo historický román. Je-li vše pojato politicky, vznikne nová ideologie, která vrátí děj na začátek. ♦
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (11)
Dopoledne podnikáme túru po další části ostrova. V trávě zahlédneme šedohnědé chaluhy, ale jsou moc plaché. Svá hnízda úzkostlivě střeží a prý neváhají napadnout i člověka, pokud se cítí ohroženy. Odpoledne plujeme malou lodí Aquila kolem ostrova za pozorováním dalších ptačích obyvatel tohoto rajského ostrova. Spolu s námi jede ještě jeden Holanďan a dva mladí Rakušané.
Zdeněk Reich: Akademický sochař Vladimír Tichý
Když v památném roce 1968 sovětská vojska, ruku v ruce s jednotkami dalších bratrských národů, překročila hranice Československa, aby uchránila český a slovenský lid před „hrozící kontrarevolucí“, usoudil akademický sochař Vladimír Tichý zcela moudře, že vlast se nalézá nyní v „dobrých rukou“ a tudíž může bez výčitek svědomí odejít.
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (5)
Hnědá máma medvědice se svými třemi neposednými medvíďaty. Dva se postrkovali a dováděli ve vodě, třetí vylezl na borovici do výše asi dvanácti metrů – a vůbec neřešil, jestli a jak se dostane zpátky dolů. Pak se na ten samý strom drápali i zbylí dva sourozenci, až jsme měli strach, aby se některá větev nezlomila a některý z nich nespadl. Ale máma-medvědice to měla pod kontrolou.