Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (2/3)
Často opakuji, že Semafor stojí na třech základních kamenech: na humoru, na hudbě a na své specielní poetice. Ta poetika je věc, která nejspíš potřebuje výklad a já jsem známý apologeta semaforské víry, už v dobách našich začátků jsem se to o sobě dočet, takže jste v dobrých rukou. Pod slovem poezie si někteří naši bližní představují něco velmi ušlechtilého, leč pro ně nepřijatelného.
Jiří Vlastník: Ištvánek nad Prahou aneb bruselské reminiscence
Důvodů, proč tak rád sedávám v pohodlném křesle v ulici v Horní Stromce je několik. Ten útulný byt vysoko nad Prahou má rozlehlou terasu a ještě většího ducha. Jeho majitelka pak Ištvánka, moravské víno, které pojmenovala po jeho výrobci, a především nezdolný temperament, který mě vždy naplní dobrou náladou a svádí k tomu, psát o paní Zdence značně odlehčeným perem.
Miroslav Sígl: Vzpomínka na veterána letectví...
Tak zněla pozvánka na “Hovory pod vrtulí“, které pořádá už několik let Klub leteckých novinářů České republiky. Tentokrát proto, abychom si zavzpomínali na svého přítele, který nás letos opustil (viz několik článků z let 2009 – 2010 v PN, jeho Dobrou chuť letos ve 12 pokračováních). Něco z těch úsměvných příběhů ze stránek Pozitivních novin se tam četlo (v restauraci Divadla Radka Brzobohatého).
Jarmila Moosová: Divadlo duše
Před časem jsme se s nimi na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN setkali jako s jednotlivci, kteří nám dovolili nahlédnout do svého soukromí, svých myšlenek a snů. Netrvalo dlouho a došel realizace také jejich sen společný, v němž spojila svoje umy a vize trojka báječných lidí: MUDr. Iveta SKÁLOVÁ-ŠPATENKOVÁ – výtvarnice, MUDr. Pavel ŠPATENKA – psycholog a Karel KEKEŠI – pěvec. Díky nim teď můžeme nacházet relaxaci i poznání v jejich unikátním DIVADLE DUŠE.
Jan Drahoňovský: Pozvánka do muzea na výstavu betlémů
V sobotu 4. prosince 2010 bude již po deváté otevřena vánoční výstava betlémů. Tradiční přehlídka řezbářské zručnosti nejen podkrkonošských tvůrců je letos opět doplněna o exponáty zapůjčené Spolkem českých betlemářů, se kterým lomnické muzeum navázalo v loňském roce plodnou spolupráci. Díky němu tak návštěvníci výstavy budou mít možnost opět spatřit další nové neokoukané betlémy od řezbářů z celých Čech včetně ukázek zahraniční tvorby.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (31)
Dostal jsem překrásnou kytici, kterou mi darovalo nakladatelství Areca, z rukou paní Fialové. Vyfotografovali mne s ní a k tomu ještě přibyly další květy – Jiří Krampol, Jan Vodňanský, moje žena, Hanička Krampolová. Vnuk Josef kytku opatroval. Hrdě ji držel. Byla to překrásná a drahá kytice. „To je krásná kytice,“ řekla stydlivě neznámá dáma, „chtěla bych se s ní vyfotografovat. Jsem z Národního divadla.“
Pavel Landa: Hrající kapelníci
K éře swingu patřili také hrající kapelníci. Ne snad, že by ti nehrající na nic hrát neuměli; například Karel Vlach nebo brněnský Gustav Brom byli původně saxofonisté. Ale byli jiní, kteří svůj nástroj neopustili ani v roli kapelníků. Alespoň některých si všimneme.
Michal Ezechel: Vzpomínka na Jiřího Vašíčka
13. listopadu uplynulo 10 let od úmrtí velmi populárního zpěváka 50. a 60. let Jiřího Vašíčka, který skoro 40 let žil v Praze 10 – Vršovicích v Čeljabinské ulici. Byl typickým představitelem vrcholícího swingu a za svůj život nazpíval kolem 400 písní. Proslavil se hity Tenkrát, tenkrát, Píseň o mušli, Tulipány z Amsterdamu, Šoférská, Země, odkud přicházím aspoustoudalších. Často zpíval o své milované Praze, jmenujme například píseň Praha je zlatá loď.
Josef Čejka: Rozmnožovat krásu a vnášet ji do života
Spolek českých bibliofilů (SČB) byl založen v Praze v březnu 1908. Tehdy pod názvem Spolek bibliofilů vznikla z podnětu dvaatřiceti milovníků knih dobrovolná organizace sběratelů, příznivců a tvůrců krásných a vzácných knih a tisků se zvláštním zřetelem k umělecké grafice, výzdobě a vazbě knih, jakož i ke všem ostatním užitým uměním.
Mirka Beňovská: Nakouknutí do Libanonu
Krátký výlet do lokalit, jejichž pouhé vyslovení u většiny Čechů vzbuzuje spíše hrůzu a strach, předcházela etapa studování. Co vlastně o této zemi víme? Samozřejmě jak kdo. Často však slyšíme pouze o terorizmu, válce a násilí. Jaké jsou tedy osobní dojmy a zážitky? Do Bejrútu jsme přiletěli v noci koncem dubna.
Jitka Dolejšová: Flash mob – dívejte se a naslouchejte
Flash mob (často psáno i Flashmob) je blesková zábavná akce, při níž se náhle vyskytne vícero lidí v předem určený čas na předem určeném místě spojených jistou společnou myšlenku (stejné oblečení, chování apod.). Webster´s New Millennium Dictionary of English definuje flash mob jako „skupinu lidí, kteří se organizují na internetu a rychle se shromažďují na veřejných místech, udělají něco bizarního a zmizí.“
Jan Řehounek: Na svatou Kateřinu vlezeme pod peřinu
Ať už ale na sv. Kateřinu, tedy 25. listopadu, pršelo, či mrzlo, dodržovali naši předkové v ten den přísný zákaz práce se vším, co mělo kola - mlýny, povozy, kolovraty. Naposledy před vážným obdobím adventu, aby si ještě užili veselí, se lidé sešli na taneční zábavě. Na ní platilo „ženské právo” - ženy si vybíraly své tanečníky, staraly se o občerstvení, platily hudbu.
Miroslav Sígl: V Klecanech objevili raný středověk
A hle: najednou se tu odkrýval jeden hrob za druhým – celkem 37 jich bylo zdokumentováno v roce 2005 a dalších 19 ještě v následujících dvou letech včetně letoška. Z toho několik dětských hrobů, některých i velmi mělce uložených (pouze v hloubce 50 – 70 centimetrů!). Pohřbení většinou leželi na zádech, ruce podél těla, jeden hrob tzv. skrčený – tak se pohřbívali ti, kterých? se lidé báli, aby se po smrti znovu neobjevili mezi živými– vampýrové.
Jiří Suchý: Kůň
Kůň se v našem životě vyskytuje poměrně často. Kůň jako takový, kůň jako houpací, kůň jako tělocvičné nářadí, kůň jako nadávka, ale i koníček jako záliba. Zkrátka koňů je kolem nás tolik, že by bylo trestuhodné přejít to mlčením. Můj vztah ke koním je různý. Například kůň jako tělocvičné nářadí je věc, která mi otrávila dětství.