Blanka Kubešová: Láska k četbě, Dáma s kaméliemi a jedno malé výročí
Mnozí rodiče si naříkají, že děti vysedávají jen před počítačem nebo televizorem. Láska k četbě však nepadá z nebe a tak jako všechno ostatní, je i tu třeba pěstovat. Rodiče, kteří jsou přesvědčeni, že kniha ani v dnešní době není přežitkem, ale může se stát dobrým přítelem na celé cestě životem, musejí své přesvědčení dítěti předat, čím v útlejším věku, tím lépe.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (15)
Bylo to v zimě roku 1960. Jako patnáctiletý jsem se tehdy krátký čas učil truhlářem. Chodíval jsem na tramvaj už ve čtvrt na šest ráno, což bylo pro mě, pro kluka, který v té době hrál občas až do noci někde na basu, dost kruté. Jednou jsem vyrazil do práce, všude ještě tma, svítily jen pouliční lampy, mrzlo až praštilo, když tu jsem uviděl nedaleko Židovského hřbitova stojícího muže, který se skicákem v ruce kreslí jedno ze zdejších pražských zákoutí. Nevěřil jsem svým očím – byl to Jiří Šlitr.
Елена Ярошевская – Ондржей Сухи: Моя Россия (15)
Произошло это зимой 1960-го года. Мне было 15 лет, и я учился на плотника. Я выходил на трамвайную остановку уже в пять пятнадцать утра, что для мальчугана моего возраста, согласитесь, жестокое обстоятельство. К тому же, если этот мальчуган по ночам почти до утра играл где-нибудь на контрабасе… Однажды я вышел на улицу, отправляясь на работу. Везде темнота, только уличные фонари тускло освещали дорогу.
Olga Szymanská: Lampář verše
„Mým domovem tichá je putyka, mou ženou sklenice plná, mou vášní bývala logika, teď baroka smetla mě vlna…“ Ta putyka se jmenovala Taverna a stála na rozhraní Smíchova a Malé Strany. Své nevěstě Vilémíně Křepinské ji roku 1915 koupil, aby ji vzápětí propil, skutečný autor této známé zlidovělé písně – poeta, bohém, flamendr a tragikomik české literatury Bohdan Šumavanský.
Olga Szymanská: Mater
Ocitneme-li se poprvé v neznámém městě, toužíme poznat místní památky a kostely. V šeru gotické katedrály na renesančních náhrobcích s barokními sochami a v oknech secesních vitráží se prolínají různé věky. Ocitneme-li se v katedrále svého nitra, rozpoznáváme vznosné myšlenky a gesta s rozmáchlými citovými projevy, probleskujícími z hloubek našeho času.
Pavel Loužecký: Werich, sex a blogeři
Po přečtení titulku tohoto článku vás určitě napadne, co je to zase za blbost. Čtenář „bulvární" zajásá a okamžitě se pustí do čtení, protože to už na první pohled zavání senzací. Čtenář „realistický" maličko nadzvedne obočí a pomyslí si cosi o trojských koních. Čtenář „negativní" je už od prvního okamžiku rudý vzteky, kdo si to dovoluje spojovat pana Wericha se sexem, a čtenář „pozitivní" si řekne: Werich, to si musím přečíst, protože to bude něco vtipného - a ten zbytek snad přežiju.
Zprávy z Botanické zahrady: Uprchlík byl dopaden na Letné / Podražec s magickým okem
Uprchlík byl dopaden na Letné (třeba tak nějak by mohl znít titulek v novinovém kriminalistickém sloupečku). Uprchlíkem je Caligo memnon. Ten patří mezi největší motýly tropů a je zároveň nejodolnějším druhem, který po tradiční Výstavě tropických motýlů celoročně přebývá ve skleníku Fata Morgana Botanické zahrady hl. města Prahy.
Pavel Loužecký: OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI
Zkusme se totálně oprostit od zástupného momentu, který jste ve svém článku v reakci na ten můj vypíchl – tj. zavedení třiatřicetiprocentní zastoupení pozitivních, neutrálních a negativních zpráv v médiích. Přiznám se bez mučení, že to byla ode mě taková malá nástražná rozbuška, která měla vyprovokovat novináře k tomu, aby na toto téma diskutovali. Pravdou však je, že to závážné na celé věci je někde úplně jinde. Proto se pokusím položit několik otázek v souvislostech, o kterých jsem před chvílí mluvil.
Jitka Vykopalová: Gratulujeme, korunní princezno Victorie! (2)
Oslava třicetin korunní princezny Victorie dne 14. července nebyla poklidně stráveným dnem s rodinou a nejbližšími přáteli. Naopak! Po celý den narozenin byla princezně Victorii věnována plná pozornost od veřejnosti a médií. Lidé z široké veřejnosti chtěli také přispět „něčím do mlýna“ a v Královském zámku se měli co ohánět, když stovky gratulací a balíčků proudily v posledních dnech ke korunní princezně z celého Švédska, ale také i ze zahraničí.
Jitka Vykopalová: Její Královská Výsost, korunní princezna Victoria (1)
Kdo je a jaká vlastně je švédská korunní princezna Viktoria? Otec král ji popisuje jako otevřenou, veselou a ambiciózní. Matka říká, že je čestná, upřímná a s všeobecnými zájmy. Ovšem ponejvíce za všech okolností je sama sebou, ať pracuje nebo je s přáteli. Nikdy nic nepředstírá ... Mává lidem jako královna, ale myslí vždy na to, že to může znamenat hodně pro toho, na koho mává.
Jitka Vykopalova: GRATTIS PÅ FÖDELSEDAGEN, VICTORIA!
Victorias 30-årsdagden den 14 juli 2007 handlade inte om ett stillsamt firande med familj och de närmaste vännerna. I stället blev födelsedagen ett enda långt uppvaktande bevakat av media. Även delar av allmänheten vill dra sitt strå till stacken och på Kungliga slottet har man fullt upp med att ta hand om de brev och paket som strömmar in.
Jitka Vykopalova: Hennes Kungliga Höghet, Kronprinsessan Victoria
Pappa kungen kallar henne öppen, glad och ambitiös. Mamma säger ärlig, rak och intresserad. Men mest är hon sig själv i alla lägen. Victoria spelar aldrig teater. Hon är alltid sig själv oavsett om hon jobbar eller umgås med vänner. Hon låtsas aldrig… Hon vinkar visserligen drottninglikt när hon är ute på uppdrag, men tänker alltid att det kan betyda något extra för den hon vinkar till.
Pavel Loužecký: Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti
Co však mohu, chci a musím, je apelovat na širokou veřejnost z naší „pozitivní strany barikády“, aby se již konečně začala bránit proti stále přežívající „blbé náladě“, která nám byla Václavem Havlem implementována v devadesátých letech minulého století do duší, a která tam - k naší všeobecné škodě – pevně sídlí dodnes. Nutno podotknout, že na udržování a neustálém prodlužování pocitů „blbé nálady“ se velmi účinně a dlouhodobě podílejí všechna média bez výjimky.
Ondřej Suchý: Lesk i stesk na Karlovarském festivalu
Abych zůstal věrný názvu Pozitivních novin, začnu tím pozitivním. Pro mě osobně bylo pozitivní už samo to, že mě k sobě pozval rodilý Karlovarák, muzikant a herec Ladislav Gerendáš. (Zahajovali jsme tam hned druhý festivalový den v Městské galerii na Staré louce výstavu obrazů a plastik našich kamarádů Petra Pěnkavy a Tomáše Prolla.)