Ctirad Panek: Wie entsteht Urwald?
Es ist nur eine Frage der Zeit: Wenn ein Wald über viele Jahrhunderte in Ruhe und ohne jegliche Eingriffe durch Menschen gelassen wird, entsteht dort ein natürliches Gleichgewicht. Viele Generationen von Pflanzen und Bäumen ergänzen sich und ernähren sich gegenseitig – die älteren stützen und schützen ihre Kinder, die ganz alten sterben ab, machen Platz für die nächste Generation und dienen als Nahrung für die Lebenden.
Ondřej Suchý: Petr Pěnkava, šťastný malíř a kamarád ze Šemanovic
Nevím už, zda moje matka nemusela v roce 1952 nakonec dokonce pokleknout před ředitelem osmiletky v Praze–Nuslích, kam byla předvolána, aby vysvětlila moje počínání. Sám si už na to nepamatuji a znám to jen z doslechu: Když soudružka učitelka vyzvala v hodině kreslení žáky 1.B aby namalovali jablíčko, přihlásil jsem se prý s dotazem, zda mám namalovat jablíčko surrealistické anebo kubistické.
Jan Drocár: Místa spojená s českou větví rodu Thurn-Taxisů v Čechách
Existuje několik míst spojených s českou větví rodu Thurn-Taxisů a především s mládím Rudolfa prince Thurn-Taxise. Informace o těchto místech jsou většinou převzaté z internetových serverů www.infocesko.cz a www.hrady.cz Informace jsou o obci Niměřice, kde Rudolf vlastnil místní zámek, dále o dalších jeho statcích v okolí: Skalsko, Kovanec, Kluky a Cetno). Dále o Jabkenicích, kde jeden čas žil Bedřich Smetana, který také zavítal i do Rudolfových Niměřic.
Vladimír Troskov: Čeští právníci Rudolf Thurn-Taxis a Anton Bernkopf v Bulharsku
Dostala se mi do rukou kniha bulharského autora Javora Miluševa, vydaná v roce 2005 „České osobnosti v společenském rozvoji Bulharska po jeho osvobození“, věnovaná na titulní straně památce výročí 170 let od narození a 100 let od smrti Rudolfa Thurn-Taxise a jeho přítele Antona Bernkopfa a 125 let od narození jeho syna Konstantina Bernkopfa.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (14)
Tentokrát vzpomínám na filmového herce, se kterým jsem se nesetkal a přesto patří k hercům mně blízkým – na Vjačeslava Tichonova. Obdivovali jsme ho a jistě by udělal mnoha pamětníkům velkou radost i dnes, pokud by se u nás opět objevil na filmovém plátně nebo televizních obrazovkách. Bohužel, nic takového se už po mnoho let nestalo, což považuji za velkou křivdu.
Елена Ярошевская – Ондржей Сухи: Моя Россия (14)
Дорогие друзья! В этот раз я предлагаю вам свои воспоминания о киноактере, с которым мне не суждено было встретиться, но все равно он мне очень дорог. Это Вячеслав Тихонов. Мы все обожали его! Многие люди старшего возраста сегодня с благодарностью бы вновь увидели его на телеэкранах или в кинотеатрах.
Miroslav Sígl: Pohřební veselice v Domečku pod skalou
V prostředí hlubočepských skal Prokopského údolí u jedné takové skály najdeme domek – domeček, který se dnes už vyjímá svou originální pohádkově barevnou fasádou, jakoby vás zdáli vítal. V domečku pod skálou v údolí /nikoho srdce nebolí,/ plní se zde všechna přání,/ nebolí tě duše ani... A je tomu tak již po 11 let, kdy se zde konají veselosti, sešlosti a zábavy příbuzných, přátel a známých muzikanta Jana, tanečnice a výtvarnice Lenky Střížovských.
Pavel Pávek: Pouť po snícím břehu
Ten den byl nějaký nanicovatý. Déšť nenápadně přešel v drobné mrholení, leč staré džíny, maskáčová bunda, letitou patinou poznamenaný kožený australák a kanady, které prošlapaly půl světa, byly zárukou, že trocha vody není žádným nepřítelem. Proti němu se postavily České dráhy úsporným omezením provozu na malých tratích. Proti předpokladu tak poutník šlape o dobrých pár kilometrů navíc.
Ondřej Suchý: Kam se ztratila Alena Martinovská?
Stala se pro mě hvězdou ve druhé polovině padesátých let, kdy jsem si ji zapamatoval ze tří filmů. V té době jsem prožíval životní úsek od deseti do patnácti let. Zajímavé je, že jsem si ji nikdy nezapamatoval jménem; byla pro mě jen půvabnou plavovláskou, která se mně líbila a se kterou jsem prožíval její neveselý osud a zklamání ve filmech Komedianti a Snadný život.
Jarmila Moosová: HALÓ, HELO!
Ženy prý to obecně v životě nemají příliš snadné, tento fakt jsou ochotni přiznat dokonce už i mnozí muži. Ale stane-li se, že se nešťastným řízením náhod osud na některé z nich vyřádí vskutku bolestně, nemusí to ještě zdaleka znamenat, že zanevře na život a uzavře se do svojí tělesné schránky s ochotou zajistit si pouze ty nejzákladnější životní potřeby.
Pavel Loužecký: Nový partner PN - Nová tiskárna Pelhřimov
Přiznám se bez mučení, že jsem v oblasti tiskárenství naprostý nedouk, pořádně o tiskárnách nic nevím a příliš se o ně nezajímám. Bohužel. Jinak bych totiž věděl, že není tiskárna jako tiskárna, respektive že není majitel tiskárny jako majitel tiskárny. O Nové tiskárně Pelhřimov mě informoval Milan Richtermoc, jeden z autorů, fotografů a příznivců Pozitivních novin, a nutno podotknout, že slovy chvály nešetřil.
Gracián Svačina: Ze Zámečku bude puberťák
Většina lidí v České republice vědí, co je to dětský domov, méně lidí vědí o tom, že děti z dětských domovů se věnují spoustě zájmům, které potom ukáží na Nejmilejším koncertě. A snad jen úzká společnost lidí vědí, že kromě zpívání, tancování,… děti vytvářejí svůj vlastní časopis. Ten se stal už samozřejmostí každého měsíce v ústavních zařízeních v celé České republice.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (13)
Přeji hezký den, milí posluchači! „V obyčejných novinách se píše jenom o lidech. Ale děti také zajímá, jak žijí zvířata, ptáci, hmyz. V lese není méně událostí než v městě. I tam se pracuje a dochází k válkám; bývají tam veselé svátky i nešťastné příhody. I tam mají své hrdiny, lupiče a zloděje. Ale v městských novinách se o tom nepíše, a proto nikdo lesní novinky nezná.“