Blanka Kubešová: Máte rádi Viewegha?
Máte ráda Viewegha? Optala se náhle Petra bez varování a pak jsme se jako dva spiklenci obě shodly na tom, že to není náš kůň. Otázka ve mně kupodivu doznívala ještě i o pár dnů později. Zkusmo jsem vzala do ruky „Účastníky zájezdu“ a opět je odložila. Podívala jsem se znovu i na film „Výchova dívek v Čechách“, to abych si byla jistá, že autorovi nekřivdím a že ze mne nemluví jen a jen bledá závist. Ne, o tohoto módního Viewegha opravdu příliš nestojím, ale existuje i jiný.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (36) Július Satinský
S Júliem Satinským jsem se setkal osobně tváří v tvář jen třikrát a pokaždé byl obklopen malou společností, v níž dominoval v roli Velkého vypravěče. Nestalo se mi mnohokrát v životě, že jsem se před někým smál jeho vyprávění tak, až mne z toho rozbolelo břicho; vybavuje se mi v tuto chvíli jen jeden dlouhý a překrásný večer u pana Wericha a pak mé poslední, neméně dlouhé setkání s panem Satinským na rozhlasovém festivalu Radio Prix Bohemia v Poděbradech. Věděl jsem tehdy, že tento skvělý herec a glosátor událostí nás obklopujících na tom není zdravotně dobře a že se musí šetřit, jenomže on byl toho večera k nezastavení.
Milan Turek: Vzkříšení Božím pozdravením
Křesťanských pozdravení je mnoho a ještě více se jich v minulosti používalo. „Pochválen“ zaznívalo nedbale z mnoha úst, uctivě bylo vysloveno Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, a odpovědí bylo „Až na věky věků. Amen.“ Sundání čepice, klobouku, širůšku, beranice bylo běžné pro každého muže, který šel kolem kostela, kříže nebo svatého obrázku či sochy. V kostele a na hřbitově to bylo samozřejmostí. Ženy a děvčata svá pozdravení vyjadřovaly pokřižováním.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (7) - Jaroslav Štercl
No a teď jak to vlastně začalo. To je na věci to nejinteresantnější. Tedy, abych tak řekl, tohle všechno zavinila tzv. sběrová loterie. Každý z nás totiž sbíral, sbírá nebo bude sbírat. Sbírat je totiž velmi ušlechtilý sport. Tak například: sbírají se poštovní známky, sbírají se cigarety, ve válce — poněvadž bylo málo bytového prostoru — sbíraly se jenom špačky, sbírají se autogramy známých osobností, sbírají se unavený po Silvestru.
Milan Richtermoc: Otazníky kolem autora Malého prince
Když 1. září 1939 vypukla druhá světová válka, nastoupil kapitán Antoine de Saint-Exupéry do aktivní vojenské služby přesto, že nemusel. Dokonce byl lékařskou komisí uznán za neschopného bojových letů. Přesto se 4. září hlásil na letišti v Toulouse–Francazalu. Po intervenci vlivných přímluvců byl zařazen k vojenské letce 2/33, pověřené leteckým průzkumem.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (12)
Říká se, že o sobě může každý říkat a psát co chce, umí-li to říci, potažmo napsat. A tak mám tady vážení a milí potenciální čtenáři dva problémy. Jednak nevím, zda opravdu platí to rčení obecně a druhak nevím, platí-li to i o mně. Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a teď - nejen na stará kolena ale vlastně na staré všechno - jsem začal riskovat.
To nás od zvířat odlišuje
Knížku "Afrika očima dětí" sestavila koordinátorka projektů Humanistického hnutí v Keni Lucie Tamášová, ovšem tvořily ji především děti. Jedná se totiž o úryvky slohových prací, které psaly africké děti ve věku 12 – 16 let. Tyto střípky názorů a popisů jsou sestříděné do několika částí, věnujícím se životu v chudobě, ženské obřízce, kriminalitě a korupci - strašákům keňské společnosti, které se dotýkají již dětí.
Jitka Dolejšová: Geocaching aneb Hledej, šmudlo...
Geocaching je výzva. Geocaching je ušlechtilý koníček, provozovaný v souladu s přírodou. Je to zábava, dobrodružství a napětí. A také sport, poznání, příroda, setkávání lidí stejných zájmů. Jde o hru turistickou, navigačně-orientační a trochu také internetovou, při které procvičíte tělo i mozek, využijete orientační smysl a někdy se prostě jen spolehnete na intuici. Kromě GPS, mapy a dobrých bot potřebujete trpělivost i kousek štěstí.
Alois Ambrůz: Co s českým pokladem?
Rudolf byl náruživý sběratel, milovník umění, věnoval také pozornost vědě, chemii a astronomii. Skoupil vše, co v Evropě bylo k dostání v oboru umění, bez rozlišení. Jeho obrazy, bylo jich přes tisíc, nesly jména slavných malířů, měl mezi nimi např. 50 Tizianů. Drahokamy nebývalé ceny a váhy, mince, zlaté a stříbrné předměty, roucha, nábytek, vykopávky, unikátní knihy, třeba jako bible psaná keltským jazykem, jediná na světě a jediný dochovaný zdroj keltských slov (dnes je držena v Uppsale ve Švédsku).
Jitka Dolejšová: Knedlíkové nebe
Knedlíky. Známe je v podobě koulí, šišek, plátků. Baculaté, kulaťoučké potěšení. Knedlíky jako peřinka, nadýchané, na jazyku se rozplývající. Knedlíky houskové, bramborové, kynuté i nekynuté. Připravované z droždí, z kypřicího prášku… i knedle „z pytlíku“. Knedlíky zatracované i milované, k národu českému tak přítulné.
Josef Krám: Nejen klučenčí, ale i dívčí koledování
V Rychnově nad Kněžnou a jeho okolí se náhodní příchozí podivují tomu, že tu 14 dní před Nedělí velikonoční – letos tedy 29. března -. chodí holčičky, děvčata i ženy na koledu.Tento folklorní fenomén se tu tradičně a od nepaměti udržoval - a nezanikl ani za kumunistického režimu. Pro náhodné návštěvníky této oblasti pod Orlickými horami je to překvapení, když je vidí koledovat s pomlázkami, ženy pak s vařečkami, samozřejmě ozdobenými pentlemi.
Jan Řehounek: Generál Vladimír Přikryl
Vladimír Přikryl (* 3.srpna 1895, U 13. dubna 1968), brigádní generál, generálmajor, se stal za první světové války příslušníkem ruských legií. Bojoval u Bachmače, na Urale a na sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil cestou kolem světa přes Vladivostok, Japonsko a Spojené státy až v srpnu 1920. Po návratu domů zůstal v armádě, sloužil v Mostě postupně jako velitel roty, první plukovní pobočník a zástupce velitele praporu.
Josef Fousek: Bez cenzury (3)
V dnešní době kdy to světem třese/ kdy má každý osel migrénu/ každé robě které tašku nese/ ví jak škodí dávka rentgénů/ Počítače vychrlí nám zprávu/ jak si stojí ekonomika/ zemědělec čte jak krmit krávu/ aby měla co nejvíc mlíka/ Byty plné elektrických špurků/ televize lux a rádio/ video nás vezme do Hamburku/ pornofilmy hltat do bio
O shromaždování
I když... před pár dny jsem jela vyhodit staré křeslo do kontejneru přistaveného městem, a ještě než jsem stihla zaparkovat, přispěchali ochotní chlapíci, že nám to převezmou. „Vy jste tady vod toho?“ zeptal se idealisticky můj manžel, inspirován podobnou úrovní služeb v zahraničí. „Možná se starosta vzmoh a dává příležitost nezaměstnaným trochu si přivydělat“ spekuloval choť dál, zatímco já jsem pozorovala jejich vnitřní odhady, za kolik by se to dalo reálně zpeněžit, nebo aspoň znovu použít.