Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (5)
Pro mě to bylo ovšem vzácné poučení. Mám totiž přítele, který sní o tom, že by se mnou rád prožil něco dobrodružného. Přinesl mi kdysi modré ponožky s nadějí, že budeme-li nosit modré košile, fusekle a vázanky, že si nás dozajista všimnou svobodní zednáři. Marně jsem ho přesvědčoval, že bychom v zednářské lóži potkali asi tytéž osoby, které neradi vidíme i na televizní obrazovce.
Lukáš Berný: Nové stránky o divadle Semafor a práci Jiřího Suchého
Před pár dny byly spuštěny nové stránky o divadle Semafor a všeobecně i o práci Jiřího Suchého. Najdete je na adrese www.semafor.wdr.cz. Vytvořil jsem je poté, co jsem zjistil, že na internetu prakticky není web, který by tuto legendu nějak podrobněji zpracoval. Dosud existovaly jen oficiální stránky divadla, ale tam lze najít prakticky jen aktuální program divadla a profily současných herců.
Jan Řehounek: Zázračná kvítka (2) Pupalka
Vzpřímená rostlina rostoucí na březích řek, v pískovnách, lomech, podél silnic či železničních tratí, ale také na rumištích, která trochu připomíná diviznu, ale její květy jsou mnohem zářivější, se jmenuje pupalka dvouletá, latinsky Oenothera biennis. U nás je pravděpodobně nepůvodní, ale už velmi dávno zde zdomácněla. V lidovém léčitelství se jí říkalo pupenec či noční svíce. To proto, že její žluté květy rozkvétají večer a po čtyřiadvaceti hodinách se zavřou a zvadnou.
Rudolf Křesťan - Eva Laštovičková: KŘESŤAN NA DOSLECH
V našem městečku Stará Role jsem v uvedeném žákovském věku roznášel předplatitelům nedělní tisk. Než jsem jim ho dal do schránek, vždycky jsem se do novin podíval. Takové mazané čtení zadarmo bych dnešním termínem nazval jako bonus té služby. V tehdejších nedělních vydáních novin vycházely pravidelně fejetony. Něčím zvláštním mi byly sympatické. Možná tím, že na rozdíl od úvodníků s budovatelským nabádáním byly osobnější.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (10)
Nalila si ještě hlt vína a šla si lehnout. Brzy usnula a chrápala jako když řeže dřevo. Druhej den si celá vesnice vyprávěla, že hajný objevil v lese stopy nějakýho neznámýho zvířete. V hospodě dal nalít každýmu, kdo přišel. Musel to být pro něj velkej zážitek, když si sáhl do portmonky. Byl jinak hodně lakomej.
Egon Wiener: O ruštině – O němčině – O češtině
Ruštinou se domlouvali rudoarmějci, co v pětačtyřicátém osvobodili od fašistů půlku Evropy. Ruština je řečí vysokých hor, hlubokých jezer, aralského i bílého moře, pastevců, karakulských ovcí, sibiřských a soloveckých gulagů. Andreje Sacharova a jeho statečné ženy. Rusky se mluví v OSN, v Radě bezpečnosti, v Kremlu, městě Kovrově i na Bajkalu. Není to jen jazyk okupantů, osvoboditelů, ruských bylin, ruských tržnic, universit, muzeí a galerií. Je to řeč lidí z továren a polí, ulic a parků, turistů a lidí nám tolik podobných.
Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (3)
Novinář, překladatel, známá postava pražského uměleckého světa šedesátých až sedmdesátých let. Původně nadšený spoluzakladatel několika zapomenutelných divadélek malých forem, posléze jeden z nezapomenutelných redaktorů Mladého světa ...
Marta Kubišová - Petr Pučelík: Nejsem statečný člověk, jenom jsem byla správně naštvaná
Bylo nám dvacet a bylo před Palachem. Psal se rok 1968 a smělo se mluvit o všem. Československo od Šumavy k Tatrám bylo proměněné v jeden velký Hydepark. Dosud nepoznaná svoboda dosahovala vrcholu a naše generace neposkvrněná kariérou nevěřila, že by se to ještě někdy mohlo změnit. Nebyla v nás skepse starších, uvěřili jsme v socialismus s lidskou tváří. Když se ideálem zpitá česká společnost nechala po srpnové invazi rychle „znormalizovat“, byl to pro náš šok.
Pavel Vavrys - Jarmila Moosová: VZTAHY
V pražských ulicích je mimořádné teplo. Jazyk se lepí na patro a není mi příliš do hovoru. Ráda se nechám vést Celetnou ulicí kolem orloje, cestou známých zastavení svých občasných toulek. Mohu si vybrat z nabízeného ...
Ivana Šimánková: Zdeněk Troška říká - Jsem Čech a točím pro Čechy. Mám jediné přání, aby se z mých filmů staly filmy pro pamětníky.
Je léto.Teploty se pohybují nad třicítkou, slunce pere a obilí zlátne. Vždycky, když se takhle rozjedou prázdniny, pozorně se rozhlížím po lesních cestách, hrázích rybníků, návsích a zámeckých nádvořích, jestli se někde neobjeví nenápadná cedulka s nápisem FILM.Co pamatuju, k létu na jihu Čech patří Zdeněk Troška a jeho štáb. Vrací se k nám pravidelně jako čápi a vlaštovky.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O divadelnících a divadle
Člověk je tvor nedokonalej a poněvadž každý více méně ví o svých chybách, kouká po jiných lidech a touží po tom, aby všichni ostatní byli zrovna tak nedokonalí jako on a pokud možná ještě nedokonalejší. A protože každý člověk je více méně taky směšný, touží po tom, aby ostatní byli pokud možno směšnější než on.
Miloň Čepelka - Jiří Vlastník: Miluji ta krásná zákoutí češtiny
Z amatérského studentského divadélka vystoupali až na vrchol Olympu humoru. Jsou zapsáni v Guinessově knize rekordů. Celé pasáže jejich her se staly součástí slovníku každého řádného Čecha. Víme, jak se narodil a co vše činil Cimrman.
Ondřej Suchý: Hugo Haas si už vajíčka k večeři nedal
V blízkosti Huga Haase jsem se cítil v předvánoční Vídni roku 1983. Byli jsme zde se ženou na několikadenním turistickém zájezdu a mou rozmrzelost z toho, že jsem propásl příležitost uvidět na vlastní oči vystupovat v jakési operetě legendární herečku a zpěvačku Mariku Rökk, zažehnala druhý den krásná procházka večerní Vídní, při níž jsme se dostali až na širokou ulici, na jejímž nároží jsem uviděl označení – Opernring.
O Sedlčansku nad Démonem - a možná přežiju i bizona…
„Mám výborný nápad na reportáž,“ hulákal nadšeně do telefonu můj parťák, fotograf Milan Richtermoc. Ten dobře ví, jak na mě. Poslední dobou strkám diktafon před nos každému, kdo je ochoten se mnou něco probrat, ve snaze získat image reportérky.