Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (9)
Co všechno se člověk nedozví! Poslal jsem do Kodaně jedné známé milovnici psů Lupinovu fotku a přišla mi od ní tato zpráva: „Váš Lupino je krásný! Víte, že v Dánsku začal být krysařík velice populární? Mají jej hlavně mladé dívky, plné ambicí prosadit se ve světě, alias superstar...“ Tu chválu na Lupina mi napsala paní Zuzana Vasa, kdysi zpěvačka a herečka z divadla Paravan, známá jako Zuzana Princová.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (29) František Filipovský
Tentokrát sedával u psacího stroje novinář a publicista Jiří Tvrzník, zatímco FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ (1907-1993) vyprávěl. Ovšem nemohla by z toho být tak pěkná knížka, kdyby nebyl František Filipovský tak skvělým vypravěčem. Jistě víte o jaké knize je řeč - "Šest dýmek Františka Filipovského“, vydalo vydavatelství a nakladatelství Novinář v roce 1981 v úctyhodném nákladu 60 000 výtisků.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (27) Fanda Mrázek
Osobitý, lidový komik, na kterého kdysi do Tyláčku chodila celá Praha - FANDA MRÁZEK (1903-1970). Jan Werich u něho obdivoval „určitou virtuositu, s jakou dovedl odevzdat, nebo jak se hantýrkou říká, prodat písničku“. Napsal o něm, že byl umělcem, „který z ničeho uhněte radost“.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (2) Leonid Jengibarov
V šedesátých letech byl v Československu milovaným „klaunem z Jerevanu“ (jak o něm zpívala ve stejnojmenné písni Jitka Zelenková). Získal si u nás srdce diváků nejen v cirkusové manéži, ale i na divadelním jevišti. Jmenoval se Leonid Jengibarov a jeho otec, Armén, byl profesionální kuchař. Při své návštěvě Jerevanu jsem získal několik jeho zvláštních receptů, z nichž možná ten nejzajímavější vám dnes předkládám…
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (52) Vladimír Dvořák
Posledním z komiků (asi lépe řečeno bavičů), kterého v tomto seriálu představuji, byl Vladimír Dvořák, přes tři desítky let jeden z nejlepších tvůrců televizní zábavy. Za svého života vydal tři knížky: Začínáme od Adama (1960), Všechny náhody mého života (1991) a S Vladimírem Dvořákem o chutích a jídlech (1999), na které autorsky pracoval Pavel Lukeš. A právě z té poslední jmenované knihy je i následující recept.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (24) Josef Gruss
Je překvapivé, jak obsáhlá je literární pozůstalost JOSEFA GRUSSE (1908-1971), herce Osvobozeného divadla, kabaretu Červené eso a od roku 1933 až do konce života člena Národního divadla v Praze. Jako textař celé dlouhé řady písniček je podepsán i pod některými skutečnými evergreeny, jako jsou „Chlupatý kaktus", „Jen pro ten dnešní den", „Tak jako slunečnice", „Sám já chodívám rád" aj.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (8)
Už se těším, až Cardinála Nermina Lupina III. představím Martičce Kubišové! Kdysi s námi oslavila 17. narozeniny Lupina I., Lupinovi II. přivezla jednou jako dárek malou červenou kšiltovku, aby nám ho „neunesl“ nějaký dravec, a jistě se přijede pomazlit i s Lupinem III. Má ráda pražské krysaříky a to i přesto, že sama inklinuje k psům poněkud větších rozměrů. Například takový čtyřicetikilový azawakh jménem Djago - co všechno s ním zažila! Odjakživa byl alergický na montérky.
Jiří Suchý: Pokojová květina
Mám doma malou pokojovou květinu a jsem do ní, jak se říká, blázen. Původně jich bylo víc, ale nemohly beze mne žít, a tak, když jsem se jednou vrátil z dovolené, měly nezdravě žlutou barvu a to byla taky poslední barva, kterou v životě měly. Jenom tuhle jednu květinu se mi podařilo zachránit. A na ní teď lpím.
Jiří Suchý: OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU (VI. a VII.)
Považte, co se jednou stalo ve městě Táni. Hyksosský král Apopi měl pocit, že ho v noci budí řev thébských hrochů. Théby byly jediným místem, kde se za vlády Hyksosů udržela domácí vláda, a tak hyksosský král s oblibou dělal této vládě naschvály. Dnes už se neví, jak to bylo s těmi hrochy. Možná, že to byla pravda, ale třeba to ten král prohlásil jen proto, aby dělal potíže. Thébský král Sekenenre toto nařčení odmítl, a to Apopiho popudilo. Rozčilil se a pak...
Jiří Suchý: Elektrická puma (5)
Přepilovat lano se mu však podařilo teprve v okamžiku, kdy kabina bezpečně přistála v přízemí. Polovina lana dopadla na její střechu, na druhé polovině pak zůstal viset nešťastný voják, jemuž pojednou pětipatrová propast počala nahánět hrůzu. Ostatní ozbrojenci, kteří byli svědky jeho neúspěchu, ponechali ho osudu a rozběhli se dolů za Bondem.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (16) Arkadij Rajkin
V roce 1939 vzniklo Leningradské státní divadlo miniatur, jehož zakladatelem a uměleckým vedoucím byl herec a komik ARKADIJ RAJKIN (1911-1987). Představovat jej u nás bývalo kdysi zbytečné; vždyť právě v Československu dostal v padesátých letech přezdívku „muž mnoha tváří" (tak se ostatně také jmenoval film režiséra Zdeňka Podskalského, natočený při první Rajkinově návštěvě Československa v roce 1958, a stejný název nese i obrazová publikace, která o rok později vyšla rovněž u nás, v nakladatelství Orbis).
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (12)
Po newyorské ulici jde pružným krokem mladý muž, jako by se pohyboval v rytmu písně, která se mu honí hlavou. Je sobotní podvečer, za chvíli mu končí pracovní doba v obchodě s barvami a laky, kde je druhým prodavačem. Má pocit, že mu patří celý svět. Na chvilku se zastaví v jednom krámku, aby si zamluvil módní košili, a pak se vrací do obchodu. Marně tam — ostatně jako vždy — požádá jeho majitele o zálohu na pondělní výplatu a pak utíká domů. Hádka s rodiči, kteří si stěžují na drahotu i na to, že jejich syn chodí pozdě domů, je na denním pořádku. Tony, neboť tak se onen synek jmenuje, má však v hlavě už jen a jen dnešní večer.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (42) Ljuba Hermanová
„No, řekněte, jak bych mohla opomenout umění kulinářské, když knihkupci a nakladatelé přes celou tu obrovskou záplavu nejrůznějších kuchařek a knih o jídle i nadále prahnou po tom, aby se k vaření, pečení, smažení (a posléze ke stolování) znovu a znovu vyjadřovali známí lidé různých profesí. Jsi-li zpěvák či herec, tím líp!“ zdůvodňovala kdysi Ljuba Hermanová, proč v knížce jejích vzpomínek nesmí chybět také kapitola o umění kulinářském. Několik jejích receptů nebude chybět ani zde. Zdůvodnění mám prosté – o jídle jsem si s Ljubou poprvé povídal už v roce 1968, kdy jsem ji zpovídal coby „mladý novinář“ pro zvláštní tiskovinu – Pionýrské noviny!
Ondřej Suchý: Co Raoul Schránil o svých ctitelkách neprozradil
Listoval jsem předválečnými i válečnými ročníky časopisu Kinorevue a hledal v nich alespoň náznak nějakého užšího vztahu, který by mohl mít Raoul Schránil s některou ze svých filmových partnerek či kolegyň. Nic podobného, co zde naznačovaly např. snímky Svatopluka Beneše s Adinou Mandlovou (leckdy s mnohovýznamným popiskem) se ovšem v článcích a glosách o Raoulu Schránilovi vyčíst nedalo.