Michal Dlouhý: Četnický pes Alto - na pultech
Když jsem psal svoji předposlední knížku Páté přikázání, která popisuje prvorepublikové případy vražd, uvědomil jsem si, jak je tato knížka vzhledem ke svému obsahu negativní. Již tehdy jsem se rozhodl, že příští knížka musí být určitě pozitivní. Svému slibu jsem dostál a na pultech knihkupectví se v těchto dnech objevila moje devátá knížka vydaná nakladatelstvím PRAGOLINE, která nese název Četnický pes Alto.
Josef Fousek: Čtyři miliony králíků / Autobusová siesta / Je hloupost infekční?
Náležím mezi ně. Náležíte k nim i vy – babičko, dědečku, děcka školou povinná, rodičové, mladíci, dívky, invalidé, nezaměstnaní, důchodci i pracující. Našim domovům v sídlištích říkají KRÁLÍKÁRNY. Nejsme občané, nejsme lidé. Jsme králíci, kteří jsou ohroženi dle článku jistého superredaktora rakovinou. Nic proti, třeba ano, ale je to důvod, abychom byli označeni jako králíci?
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O civilizaci
Měl jsem nedávno televizní zkoušku ve Filmovém klubu a vyjel jsem autem. Je to na Národní třídě v téže pasáži, kde je Laterna magika a divadlo Za branou. Zaparkoval jsem u Národního divadla, ale takovým způsobem, že jsem stál o jedno auto za parkovacím prostorem. Prohlédl jsem postranní ulice a vida, že tu nikde zaparkovati nelze, vrátil jsem se ku svému diblíkovi a odejel jsem vpravo...
Ondřej Suchý: Nenápadný osud nápadné Růženy Šlemrové
Když se náš malý psíček, žravý pražský krysařík jménem Lupino, dožaduje své potravy v nepravý čas, oboříme se na něj, já nebo moje žena, kárající větou: „Dyndera, on loudí ?!!“ Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (28) Jindřich Mošna
Legendární postava českého divadla, herec a komik JINDŘICH MOŠNA (1837—1911), ještě u psacího stroje nesedával. Sedával u psacího stolu a své sólové výstupy a kuplety psal inkoustem a perem. Tiskem začaly vycházet v sedmdesátých letech 19. století. Kromě několika svazků výstupů a kupletů napsal tento přední herec pražského Národního divadla (byl jeho členem hned od otevření v roce 1883 až do své smrti) knihu svých pamětí „Jak jsem se měl na světě“.
Josef Čermák: Za Helly Haidelmayerovou
"Elegantní, distingovaná, inteligentní a velice přátelská dáma", tak ji ve svém rozloučení při pohřebním obřadu v Torontu dne 5. srpna 2008 popsala Blanka Rohnová, místopředsedkyně Českého a Slovenského sdružení v Kanadě a poslední předsedkyně Dámského odboru sdružení. Marie Paulyn se ve svém rozloučení jménem Ulyssean Society zmínila o Hellyně "nádherných vlasech, vroubících aristokratickou tvář", o přátelství s Johnem McLeishem, o Hellyně tělesném i duševním elánu.
Blanka Kubešová: Můj černý den
Z nuceného vyčkávání plného naděje, že snad „přece jen odejdou“, byly týdny a měsíce. Stýskalo se mi po domově, po drahé Praze a po rodičích tolik, že nebýt zprávy, že přijedou za námi, rozběhla bych se domů. Jak dobře se pamatuju na první studený, holý byt v Torontě, když jsme se konečně přece jen s těžkým srdcem rozhodli požádat o nechtěný azyl!
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (11)
„Musíme koupit skříň, Emane,“ řekla ve čtvrtek Kornelie, „abysme nedávali šaty na skoby.“ Myslel jsem si svý. Když nemáme skříň dvacet let, proč ji kupovat na starý kolena. Za týden jsem jel s károu do vedlejší vsi pro skříň. Kornelie zahlídla inzerát v řeznictví za výlohou. Ani jsem moc neprotestoval. Kornelie je jako jiný ženský.
Ivanka Horová: Perla Jižní Itálie
Staroslavné Lecce je město střední velikosti. Leží na poloostrově Salento v jižní Itálii. Na mapě ho najdete až v samém podpatku tak zvané italské boty. Lecce se může pyšnit mnoha senzačními přízvisky. Říká se jí perla jižní Itálie, barokní Athény nebo nejčastěji Florencie jihu. Centrum města je totiž zastavěné krásnou barokní architekturou. Na rozdíl od turistů jsem ale na tohle všechno při příjezdu do Lecce nemyslela. Přišla jsem do Lecce pracovat.
Vlastimil Marek: Pozitivní filtr
Jak se tak všeobecně a po celém světě nezvladatelně rozmáhá vulgární negativismus a s ním související nárůst agrese a násilí (a co se divíme, průměrný školák v USA, ale domnívám se, že podobné je tomu i u nás ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (31)
A nyní mohu pokračovat v dalších, většinou opravdu příjemných a úsměvných příhodách ze studentského života, který přes velmi nepříjemná padesátá léta pro nás patřil k nejlepším létům našeho života. Tak tomu ale bylo asi vždycky, v každé generaci. Prostě volné studentské mládí, které se tak trochu podobalo Stříbrnému větru Fráni Šrámka.
Ivo Jahelka: Jak je to doopravdy s tím "zpívajícím právníkem"
Bylo to někdy koncem sedmdesátých let. Jako začínající písničkářské ucho jsem byl ke své neskonalé radosti pozván do města Sokolov, kde se každoročně konala přehlídka folk a country, zvaná „Sokolovský dostavník“. Duchovním otcem této bohulibé akce byl dlouhá léta dobrý člověk Jarda Studený (budiž mu země lehká). „Tak ty jsi prej právník a zpíváš soudní spisy,“ přivítal mě ve stařičkém divadle, „tak to tedy pro mě budeš zpívající právník!“
Šumavou se chodí pomalu
Rychle a zmateně ji obíhá pouze blázen, který nedokáže, nebo nechce vnímat vše, co míjí. Pomalu se chodí hlavně v místech, do kterých soudruzi dříve poutníky nepouštěli. Co kdyby, nedej bože, překročili bludný kořen ...
Michal Dlouhý: Četníci a kasaři aneb Četnické trampoty
Pachatelé, pro které se páchání trestných činů stalo řemeslem, povoláním a zdrojem obživy byli označováni jako zločinci z povolání. Mezi zločince z povolání patřili zloději, podvodníci, pachatelé různých trestných činů násilného a mravnostního charakteru, jakož i jejich společníci - slidiči, nazývaní agenti.