Adéla Muchová: Tři roky prázdnin na vancouverské univerzitě
Je léto 2003 a já stojím ve frontě u celní přepážky a pozoruji pestrobarevnou směs lidí, na kterou nejsem z Čech zvyklá. Jsem unavena po devítihodinovém letu z Frankfurtu do Vancouveru a přitom teď potřebuji působit opravdu dobře, svěže a sebejistě, neboť přichází zkouška ze všech nejdůležitější. Pomalu se dostávám k okénku, kde se na mě zvědavě culí šikmooká úřednice v uniformě.
Antonín Galatík: Kamenné sedadlo velkomoravského vládce (Sáma?) v Chřibech
Vážená redakce Pozitivních novin. V Chřibských kopcích jsme nalezli objekty s runovým (futharkovým) znakem, který jejich používání spolehlivě datuje na 6 - 8 století po Kristu. Jsou to tedy nepochybně objekty z období vznikajícího útvaru Velké Moravy. Je to pro nás velmi pozitivní zjištění, a tak se s ním chceme rozdělit i s čtenáři Pozitivních novin. S přátelským pozdravem
Pavel Pávek: Město pana Preclíka
Poutník přešel svažité náměstí, minul renesanční radnici a dlouhou rovnou třídou kráčí jakoby východním směrem. Jde jen tak, co noha nohu mine, ve městě kamenné krásy nemá cenu spěchat, poutník ví, že pár ušetřených minut nenahradí pohled na krásu kamene, kterou by jinak mohl minout bez povšimnutí. Nejen kamene.
Jitka Vykopalová: Eva Pilarová a Josef Fousek - Pohlazení
Tyto dva velikány české populární scény netřeba nikomu představovat. Jsou veřejně známí z televize, rozhlasu, filmu, divadla a nesčetných koncertů a veřejných představení. Jsou zárukou kvality veškeré své produkce; ba co víc, zárukou píle, úspěchu, člověčenství, rovných a čestných mezilidských vztahů. Známe je ale i z knihkupectví - z velkého množství úspěšně vydaných knížek a z výstavních galerií, kde vystavují své umělecké fotografie. Každého z nich vždy zvlášť. No právě, každého zvlášť…
Vladimír Vondráček: Prázdniny s vnoučaty
Letos naše tři více než čtyřicetileté děti usoudily, že je na čase, abychom převzali prarodičovskou prázdninovou štafetu a poradovali se alespoň týden společně se všemi pěti vnoučaty najednou. Nakonec naštěstí bylo moudře usouzeno, že nejmladší holčičce, které ještě nejsou ani tři roky, by se stýskalo po mamince a tatínkovi více, než po její desetileté sestřičce. A tak se chrástecká chalupa a její okolí stalo na první prázdninový týden malým dětským táborem.
Ondřej Suchý: Příběh muže v domácnosti
Přišla domů jako obvykle až za tmy. Manžel právě utíral v kuchyni nádobí. Chvíli bylo ticho, jak už to tak před bouřkou bývá. Zůstala stát ve dveřích a jedním pohledem zkontrolovala, zda je všude uklizeno. Teprve nyní se od dřezu ozval poněkud nejistý, přesto však vyčítavý hlas: „Promiň, Drahuš, víš, že ti ponechávám volnost, ale co je moc, to je moc!
Jiří Vlastník: Jak se fotí synagogy
Uprostřed Prahy, tam kde jsou dnes krásné, široké třídy s vysokými a veselými činžáky, rozkládalo se ještě před nemnoha lety židovské město. Křivý, ponurý kout, z něhož žádný průvan nemohl vystrnadit zápach ztuchliny a vlhkých zdí a kde v létě z otevřených dveří proudil jedovatý vzduch. Špína s bídou zápasily tu o závod a z očí dětí blýskala tupá, hrozná zkaženost.
Jiří Suchý: Tři slabiky
Málokdo by hádal, že v jednom člověku může vedle sebe existovat tak velká touha a tak veliká neschopnost hrát divadlo. Ano, tyhle dvě vlastnosti se snoubily v mé křehké bytosti a působily starost mnohým režisérům nejrůznějších ochotnických spolků, v nichž jsem hledal uplatnění. Způsoby, jakými se mě spolky zbavovaly, byly různé, a jejich popis by vydal na samostatnou studii.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (27)
Po trochu rozpustilém minulém slovníčku opusťme tuto podezřelou kosmopolitní platformu a vraťme se k naší milé češtině. To, že má těžkou gramatiku jak při časování tak i skloňování, je notoricky známé, ale na závěr možná čtenáře naposled překvapíme. Bylo totiž zjištěno, že naše mateřština nemá pádů sedm, jak se běžně učí ve škole, ale bouřlivá doba jednadvacátého století k nim přidala dalších třináct pádů!
Miroslav Marek: České šachové rekordy a jiné černo-bílé zajímavosti
Rekord v simultánce vytvořil v roce 1984 mezinárodní šachový velmistr ing. Vlastimil Hort v Kolíně nad Rýnem, když za 32 hodin a 30 minut sehrál 663 partií, vždy na 120 šachovnicích najednou. Nachodil přitom na 50 km, nikoliv však normální chůzí, ale úkroky. Po každém kole měl nárok na 5 minut odpočinku.
Ondřej Suchý: HOVORY S JIŘÍM MENZELEM (1)
Mám rád režiséra Jiřího Menzela. I jako herce, i jako člověka. Jsem jeho velký obdivovatel. A všiml jsem si, že nejspíš i on má rád mě, protože kdykoliv jsem jej požádal o rozhovor anebo o společné veřejné vystoupení (ponejvíce u nás, v Nostalgické myši v Šemanovicích u Kokořína) nikdy mě neodmítl, pokaždé byl nesmírně ochotný a vstřícný.
Ondřej Suchý: Faktor a Kopecký a schody do nebe
Koncem června roku 1997 mi přišel dopis:"Vážený pane Suchý, vzhledem k tomu, že Váš rozhlasový pořad pro "padesátníky" poslouchám téměř pravidelně, zaslechl jsem i Vaši výzvu padesátníkům, aby se ozval, kdo něco ví, co je s Jindřichem Faktorem. - Tak tedy nic moc, ale žiju..."
Ondřej Suchý: Chantal Poullain - naše milá Šantalka
Přijela na Kokořínsko v době, kdy zkoušela v Národním divadle roli kněžny v Jiráskově Lucerně. Všechny nás okouzlila. A co všechno jsme se dozvěděli! Tady jsou některé zajímavosti z jejího života - třeba jste to dosud nikde nečetli… KDY SLYŠELA POPRVÉ O ČESKOSLOVENSKU: „Jako dítě jsem milovala kreslené filmy a ty, které se mně líbily nejvíc, byly právě z Československa.“
Ondřej Suchý: Zuzana Princová, princezna z Paravanu
Před lety přišel do rozhlasu z Dánska e-mail v němž se jistá Zuzana Vasa /Vášová/ z Kodaně zajímala o pořad, který se jmenuje Padesátník a ve kterém – jak prý se dozvěděla od svých blízkých z Prahy – zazněla písnička v níž se zpívá že: „ Já mám doma bratra a ten je vám zatra – cený kluk…“ Ta písnička zněla kdysi v představení divadla Paravan a zpívala ji tam právě ona pisatelka. Tehdy se ještě jmenovala Zuzana Princová.