Publicistika – Víte, že...?

Zprávy z Botanické zahrady: Sochařství Zimbabwe opět v Troji

Moderní sochařství Zimbabwe – tak zněl titul premiérové výstavy, která během července a srpna roku 2006 přivedla do Botanické zahrady hl. města Prahy úctyhodných více než 33.000 návštěvníků. (Což v „letní návštěvnosti“ vyneslo akci na 2. příčku v historii BZ. Lepší prázdninové měsíce měl jen rok 2004, to lidé do zahrady spěchali hlavně za nově otevřeným skleníkem Fata Morgana. – pozn. MU.)

Jitka Dolejšová: Koudelníkův syn

Malebné město Kutná Hora v sobotu přivítalo návštěvníky, výletníky, turisty, poutníky, cestující, tuzemce i cizince. Mladí, staří, dvojice i skupiny obdivují historické památky i architekturu města horníků a mincířů. Parta kluků vyšla z Chrámu sv. Barbory. Posedali na nedaleký trávník, telefonují, prohlížejí si kolemjdoucí děvčata. Jeden z chlapců začíná pískat melodii: Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn…

Agata Jelínková : Bude-li nás víc, nebudem se bát vlka nic

Ne, nelekejte se, nejde o informaci, kterak zprovodit ze světa zvíře nebo vaši opruzeninu. Většina národa prostě ani netuší, že vlk je i nemoc imunity.Říkáte si: nemoc imunity, to se mi stát nemůže.Pročtěte si tuto informaci, kdyby náhodou, pro strejčka Příhodu nebo můj třídní učitel říkal pro všeobecný přehled. Jeden totiž nikdy neví…

Josef Čermák: Jan Waldauf slaví osmdesátku!

Jan Waldauf se narodil v Nových Hradech 8. dubna 1929. Jeho otec byl oddaným Sokolem. Po okupaci Československa nacisty byl zatčen a válku strávil v koncentračním táboru. Brzy po návratu do vlasti (pouze 68 z více než 1000 předních sokolských pracovníků vězněných v Osvětimi válku přežilo) zemřel. Když v únoru 1948 se vlády v Praze zmocnili komunisté, Jan dlouho nečekal.

Dobrovolnické centrum sdružení Okamžik

Ing. Miroslav Jaroš převzal 26. února 2007 z rukou primátora Pavla Béma, patrona Křesadel Tomáše Töpfera a ředitelky Hestia – NDC Olgy Sozanské cenu Křesadlo, která je určena „obyčejným lidem, kteří dělají neobyčejné věci“. Ing. Jaroše, zapojeného v našem dobrovolnickém programu od března 2004, jsme na cenu Křesadlo nominovali pro jeho obětavost v pomoci těžce zrakově postiženým, při které neztrácí optimismus a smysl pro humor.

Jitka Dolejšová: Cožééééé? aneb Umění hláskovat

Nedávno jsem potřebovala ze své kanceláře zvukově přenést na druhý konec „drátu“ a republiky, přes všechny hory a údolí a řeky a lesy a louky a šumy a šelesty, jednomu staršímu pánovi, co ještě navíc hůř slyšel, písmenko H. Napadlo mne pomoci si slovem – ale ne, tím ne, co vám teď zrovinka blesklo hlavou...

Jitka Vykopalová: Pohyb pomůže „odstranit kyselinu mléčnou z duše“

Trénink je pravá odstresovávací vakcína. Mnoho z nás je dnes vystaveno velkému stresu. Naše životní situace a životní ambice nejsou vždy v souladu s tím, co naše tělo dokáže zvládnout. Ale i když si člověk ještě „nesáhl na samé dno“, zažila většina z nás někdy stresující symptom. I když samozřejmě usilujeme o životní situace, kdy se cítíme dobře, musíme si i přesto uvědomit určitá fakta.

Miroslav Sígl: Kroniky a kronikáři v českých zemích

Co může být užitečnějšího pro paměť národa než dobře vedené kroniky s textovými dokumenty, snímky a výstřižky, doplněnými mnohdy orálně historickými vzpomínkami pamětníků? Podle zákona číslo 80 z roku 1920 měla za povinnost každá obec vést pamětní knihu obecní. Tento zákon i s dodatečnými nařízeními či směrnicemi platil u nás neuvěřitelných 85 let...

PhDr. Marie Otavová: Příběh pláten dokladujících kulturní aktivity zástupců rodu Parishů

V roce 2008 učinil pan J.M. Parish významné rozhodnutí – vyslyšel přání žamberského muzea a daroval tento vzácný soubor do jeho sbírek. Touto akvizicí bylo vyplněno mnohaleté úsilí obohatit sbírkové fondy právě o předměty dokladující hudební život Žamberka v 19. a v první polovině 20. století. Vzácná kolekce byla po šedesáti letech znovu převezena do Žamberka.

Věra Ludíková: Pošli to dál

Zdeněk Hajný, jenž se o knížku hodně zasloužil. I jen relativně malý časový odstup člověku dovoluje vybavit si to nejzajímavější, to nejzávažnější, jež uložené do paměti se z ní postupně vynořuje, osvobozené od horečnatého spěchu a přísného dodržování časových limitů. Nadšenci, se kterými spolupracuji na mnohojazyčných vydáních své poezie a textů, základní text nejen přeložili, ale připsali i jinojazyčné vzkazy.

Josef Balek: Volné sdružení umělců jižních Čech se vám představuje

Při návštěvě festivalu jsem zde znal většinu umělců ze všech koutů vlasti a z místních skoro nikoho. Takže jsem se dal do nápravy situace. Měl jsem kolem sebe spoustu kontaktů na umělce ze serveru Amatérská obrazárna a základem nově utvořeného sdružení byli právě tito umělci. Prvotní číslo bylo někde kolem 20 členů a první schůzka byla i s mezinárodní účastí v prosinci 2005 v kavárně Malého pivovaru. Reklama se postupně zvyšovala a v průběhu jednoho roku jsme měli již kolem stovky členů.

Jitka Dolejšová: Nám, nám, narodil se – ale o trochu dřív…

Řeč je o dětech, které příliš pospíchaly na svět. Jsou menší, bývají často a vážněji nemocné, jsou náchylnější k různým nemocem, jejich organismus musí co nejdříve dohnat, co se dá. Nedonošená miminka bývají velkými bojovníky. O co měly tyto děti vstup do našeho světa těžší, o to větší bývá jejich vůle a síla. A dospělí jsou jim nablízku. Maminka s tátou, lékaři a další zdravotnický personál, psychologové. Příbuzní, známí i docela cizí lidé se snaží malým človíčkům v tomto boji pomoci.

Pavel Vaculík: Tradice mikulášské obchůzky s místním specifikem – Mikulášem z Krudumu

Karlovarský kraj toho dnes již etnologům mnoho bohužel nenabízí, snad jen vedle dudáků, citeristů, paličkované krajky a chebského hrázděného statku. Zvláště pak po odsunu zde většinového německého obyvatelstva mnoho atributů lidové kultury upadlo v zapomnění, přesto zdejším specifikem lidové mytologie v regionu od Plzně do Chomutova a v oblasti dnešního Karlovarského kraje (dříve Egerlandu), byla od 15. století do poloviny 20. století zde hojně tradovaná pověst o svatém Mikuláši z Krudumu.

Lenka Nováková: O touhách, lanovkách a rozhodnutích

Také občas řešíte (nad)váhu svou anebo svých blízkých? Moje kamarádka Hanka se už 23 let snaží zhubnout. Je přeborníkem v dietách a jejich trendech. Jíst jen maso bez příloh, jíst přílohy bez masa, jíst jen to, co běhá, jíst semínka, jíst polévku, která zaručeně požírá tuky, jíst celý den a nejíst vůbec. To, že se stále snaží, dokazuje, že se jí to moc nedaří a přitom by to čím dál víc potřebovala.