Publicistika – Víte, že...?
Jan Řehounek: Za vynálezem míšeňského porcelánu
Chcete-li se seznámit nejen s výrobními postupy, ale především s nádherným figurálním i užitným míšeňským porcelánem, z něhož nejznámějším je bezesporu originální „cibulák“, udělejte si výlet do Saska. Už samotné historické město Míšeň stojí za prohlídku, především Hradní vrch – Burgberg – se dvěma zámky a nádherným dómem – gotickou trojlodní katedrálou sv. Jana...
Jan Řehounek: Zázračná kvítka (1) Kostival
Po celé jaro a v průběhu léta můžeme na vlhčích loukách, březích řek a potoků nebo lužních lesích, od nížin až do vyšších horských poloh, nacházet nápadnou rostlinu z čeledi brutnákovitých, rozvětvenou, asi šedesát centimetrů až metr vysokou, s ochlupenými stonky a listy a drobnými kalíškovitými květy. Okvětní lístky má fialové, modrofialové, červenofialové, růžové či bílé. Je to kostival lékařský (Symphytum officinale).
Lenka Nováková: O dobrém pocitu a kde si ho koupit?
Asi každý z Vás má doma kus značkového oblečení, ve kterém se cítí dobře. I já ho mám. Ani bych nedokázala vysvětlit, jestli má nějaké specifické vlastnosti, kvůli kterým ho mám raději a nikdy jsem o tom tak nepřemýšlela. Až z knihy Setha Godina „Všichni marketéři jsou lháři“ jsem pochopila, že jsem si nevybrala jen kus šatstva, ale zaplatila jsem si především dobrý pocit, který ve mně to oblečení vyvolává.
Helena Dohnalová: Zelení ježci
Možná někoho překvapí, že pěstování kaktusů má již tak dlouhou tradici, ale o rozvoj kaktusářství u nás se zasloužil ve dvacátých letech minulého století cestovatel, botanik a spisovatel Alberto Vojtěch Frič. Ten je pro své nepopiratelné zásluhy v oblasti botaniky ve světě dodnes uznáván, zatímco u nás pomalu upadá v zapomnění.
Obraz nemusí být jen na plátně
Představa hospody, zařízené pro potěchu ctitelů divokého západu, obvykle vybaví interiér, pomalovaný kovboji či indiány. Ostré kontury více či méně zdařilých kreseb, vybarvené co nejjásavějšími a výraznými tóny, vyvolávají všechno možné, jen ne příjemné pocity. Opakem je interiér nově vznikající restaurace Alesso v Mnichovicích, na němž pracuje malířka, která si říká Alice.
Eva Střížovská: Na Starých zámeckých schodech...
Nejen já, ale i Ivo Zelenka jsme byli letos hosty na každoročním milém setkání krajanů v Kyrkekvarnu nedaleko Göteborgu, na jehož zorganizování se velkou měrou zasloužila také i Jitka Vykopalová ze Stockholmu, která je kulturním manažerem stockholmského Švédsko-česko-slovenského spolku a redaktorkou a zástupkyní „Pozitivních novin“ ve Švédsku.
Miroslav Sígl: Paměť slábne, jestliže ji necvičíme / Pro100duchý příběh
Po několika testech a psychologickém vyšetření v Psychiatrickém centru v Praze – Bohnicích mne vybrali mezi zhruba dvě stě šťastlivců z celé republiky, kteří měli možnost svou účastí podpořit dosti významný vědecko-výzkumný projekt.
Jan Žampach: A proč je Švéd takový, jaký je?
Nedávno mi doslova vyčinil můj dobrý přítel Vladimír, neboť dosud jsem mu nic nenapsal o mých spoluobčanech, i když mezi Švédy žiji již téměř 40 roků. Výtku beru na vědomí a pouštím se do toho: Švédi jsou opravdu jiní lidé než-li my, středoevropané. Já se totiž domnívám, že to byl ten puritanismus /Luther/, který stále nutí většinu švédského obyvatelstva jednat rozumně, věcně, spořádaně, odpovědně, držet se disciplinovaně zlaté střední cesty, prostě tak říkaje "lagom" - to je česky " tak akorát".
Prosím, pomozte jim pomáhat…!
Jsou mladí. Jsou obětaví a skromní. Neradi o sobě mluví. Ale za ně mluví jejich činy. Nezištně pomáhají těm, kdo to potřebují. Jsou tu, aby poskytli první pomoc. Jsou tady, aby zachránili lidské životy. Nejsou to hrdinové akčních filmů či seriálů.
Milan Turek: Vzkříšení Božím pozdravením
Křesťanských pozdravení je mnoho a ještě více se jich v minulosti používalo. „Pochválen“ zaznívalo nedbale z mnoha úst, uctivě bylo vysloveno Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, a odpovědí bylo „Až na věky věků. Amen.“ Sundání čepice, klobouku, širůšku, beranice bylo běžné pro každého muže, který šel kolem kostela, kříže nebo svatého obrázku či sochy. V kostele a na hřbitově to bylo samozřejmostí. Ženy a děvčata svá pozdravení vyjadřovaly pokřižováním.
To nás od zvířat odlišuje
Knížku "Afrika očima dětí" sestavila koordinátorka projektů Humanistického hnutí v Keni Lucie Tamášová, ovšem tvořily ji především děti. Jedná se totiž o úryvky slohových prací, které psaly africké děti ve věku 12 – 16 let. Tyto střípky názorů a popisů jsou sestříděné do několika částí, věnujícím se životu v chudobě, ženské obřízce, kriminalitě a korupci - strašákům keňské společnosti, které se dotýkají již dětí.
Jitka Dolejšová: Knedlíkové nebe
Knedlíky. Známe je v podobě koulí, šišek, plátků. Baculaté, kulaťoučké potěšení. Knedlíky jako peřinka, nadýchané, na jazyku se rozplývající. Knedlíky houskové, bramborové, kynuté i nekynuté. Připravované z droždí, z kypřicího prášku… i knedle „z pytlíku“. Knedlíky zatracované i milované, k národu českému tak přítulné.
Josef Krám: Nejen klučenčí, ale i dívčí koledování
V Rychnově nad Kněžnou a jeho okolí se náhodní příchozí podivují tomu, že tu 14 dní před Nedělí velikonoční – letos tedy 29. března -. chodí holčičky, děvčata i ženy na koledu.Tento folklorní fenomén se tu tradičně a od nepaměti udržoval - a nezanikl ani za kumunistického režimu. Pro náhodné návštěvníky této oblasti pod Orlickými horami je to překvapení, když je vidí koledovat s pomlázkami, ženy pak s vařečkami, samozřejmě ozdobenými pentlemi.
Jan Řehounek: Barokní Lysá nad Labem
Lysé nad Labem hovoří znalci jako o „barokní perle Polabí“. Nemusíte být zrovna studovaní znalci historie, abyste k tomuto poznání, navštívíte-li městečko na trati mezi Nymburkem a Prahou, dospěli rovněž. Stačí na to jedno odpoledne. A nyní, s přicházejícím jarem, je k tomu ta nejlepší příležitost. Kulturní historie Lysé je téměř čítanková. Sahá až do doby, kdy sem přišli staří Slované.
strana 1 / 16