Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (3)
Konec války, na jejíž frontách tisíce sokolů položilo život, a vznik samostatného československého státu - zhmotnělá myšlenka národní samostatnosti - daly sokolstvu novou sílu k rozmachu. Zároveň to však pro ně znamenalo mnoho povinností, protože ono jediné – cituji - „...mohlo v první popřevratové době zajistit spořádané ustavení nové státní správy a dočasně nahradit funkci policie a armády...“
Zdeněk Pošíval: Indiánské léto L. P. 1851
Tentokrát to bylo poprvé, kdy jsem v Kanadě neopustil aglomeraci Toronta s jeho přilehlými městy a nezamířil na venkov, natož do lákavé divoké přírody. Oproti svým obvyklým touhám jsem nenavštívil žádné z indiánských území. Asi se sluší připomenout, že Toronto je velkoměsto s téměř třemi miliony obyvateli a je obklopeno dalšími městy, například Markhamem s 300 000 obyvateli, v němž jsem letos pobýval.
Ondřej Suchý: Lesk karlovarských filmových festivalů - před půlstoletím (1)
Z pohádky do pohádky s Annekatrin Bürgerovou - přihodilo se mi něco, co prý se časem přihodí každému stárnoucímu mužskému: Rozhodl jsem se psát vzpomínky, alespoň z toho úseku života, který mi dnes připadá velmi přehlížený a při tom ne nezajímavý – z padesátých let. Chtěl bych zaznamenat něco, čeho jsem začal být svědkem v období po svém desátém roce života, kdy jsem byl lapen biografem, filmy a prázdninami trávenými na pozadí karlovarských mezinárodních filmových festivalů.
Ondřej Suchý: Lída Baarová (3/3)
28. října 2000 večer vydala ČTK zprávu: „Ve věku 86 let zemřela v pátek večer v Salcburku herečka Lída Baarová, která se proslavila ve filmech ze 30. a 40. let. Oznámil to režisér Otakar Vávra a potvrdila její nevlastní matka Marie Babková. Salcburský policista Hans Sommerauer vídeňskému zpravodaji ČTK řekl, že Baarovou našla v jejím bytě mrtvou pečovatelská služba. Podle policie jde o přirozenou smrt, nejspíše selhání srdce.
Ivan Rössler: V Nepraktově panoptiku příšer
Jiří Winter Neprakta. Ta první dvě slova jsou jméno, to třetí je firma, kterou poctivě vedl několik desítek let. Dělal jsem s ním několik rozhovorů, ale nabízím vám úryvek ze své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami. Znal jsem se s ním už od šedesátých let, kdy jsem s ním dělal první rozhovor, už si nepamatuji kdy a kde. Bylo to nejspíš v roce 1965, kdy mi věnoval otisk jedné kresby a podepsal mi ji. Pak mi posílal novoročenky.
Jitka Dolejšová: SKALNÁ - tip na víkend
Co s načatým babím létem, řekli jsme si, když ještě poslední víkend letošního října mělo být krásné slunečné počasí. A tak jsme si vyjeli na výlet. Na západ, Vávro, na západ… Kousek od Františkových Lázní se rozkládá unikátní národní přírodní rezervace – SOOS. Rezervací byla vyhlášena již v roce 1964, její rozloha činí 221 ha.
Josef Krám: Na přástkách v Podorlicku s dívkou na koštěti
287 stránková kniha, která vznikla převyprávěním historických příběhů se vztahem ke skutečným místům a vycházející z historických faktů regionu orlického podhůří v dobách minulých staletí, kdy lidé neměli televize a scházeli se společně na přástkách, vyšla v roce 125. výročí narození Eduarda Weise (*26. ledna 1886) z iniciativy jeho rodiny. Na vydání se podílela i vynikající výtvarnice Jarmila Haldová ze Sedloňova v Orlických horách.
Michal Dlouhý: Smrt za úsvitu
Zpráva o vzniku samostatného státu se šířila českými a moravskými městy jako lavina. Dopoledne 30. října 1918 se sešla u starosty obce Předmostí nedaleko Přerova místní "honorace". Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Josef Bryg, vážný a přísný, ale spravedlivý, budící respekt svými vždy pečlivě navoskovanými kníry a pan farář dychtivě naslouchali novinky od starosty, který se právě vrátil z Přerova, a hltali řádky posledního vydání novin referující o událostech v Praze.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (14) Grock
Tento seriál mi umožňuje nejen občas ochutnat něco, co jsem ještě nikdy nejedl, ale také si zavzpomínat na umělce, které mám rád, s nimiž (alespoň s některými) jsem měl tu čest se i osobně znát a od kterých mám obvykle něco originálního – fotografie, dopisya, plakáty anebo nějakou jinou veřejnosti obvykle neznámou relikvii. V případě švýcarského klauna Grocka jsem kdysi přišel k jeho autoportrétu. Grock se stal mou láskou už v dětství, kdy jsem byl se svým bratrem na filmu Na shledanou, pane Grocku! Bylo mi tenkrát jedenáct let, takže si z té doby dobře pamatuji, kde jsem který z těch „prvních filmů svého života“ viděl: Na Grockovi jsme byli v Nuslích, v kině Morava.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (20)
Z hospody přiběhl doktor Kučera a křičel vysokým hláskem, že se na určitý léky připlácí. Referent Ctirad Krtička z Obecního úřadu a předseda VLKu, neboli Veřejný lidový koalice, uklidňoval sousedy: „Občané, navraťme se k rozumu, jsme inteligentní Homo sapiens. Dnes, v budování rozvinuté tržní společnosti a před vstupem do evropskýho souručenství, není čas na xenofobii a občanský války!“ Nikdo mu nerozuměl a nikdo ho neposlouchal.
Pavel Pávek: Kdo to tehdy vlastně oral
„Co tohle je, člověče, za pitominu? Kouříš takový složitý aparát… Já to tedy dělám jednodušeji. Támhle na Potočnici u břehu Sázavy si utrhnu takové to hnědé, jak to roste na vršku orobince. A to je, panečku, pokouřeníčko. Proč tak složitě rozděláváš oheň? Copak si nestačí odplivnout? Jo, počkej, vlastně to ty nemůžeš, ty jsi přece jenom člověk.
Vlastimil Marek: Meditativní chodci na Karlově mostě
Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (28)
„Ó, ženy! Ničemnost je vaše pravé jméno. Nyní je chotí strýce, jenž tak podoben jest otci velikému, Hamletu králi, a pouze měsíc. Zvíře bez rozumu a citu déle by trpělo!“ V době puberty, kdy platonická láska kvete jako děsný bolehlav, kdy ženy jsou milovány a zároveň proklínány, jsem se utápěl v biflování nejrůznějších citátů.
Jan Drocár: Čeští předkové britské královské rodiny
Jsem rád, že v pátek 12. října 2007 vyšly v Mladé frontě Dnes články „Britská královská rodina má předky z Pardubic“ a „Proč jsou si všichni příbuzní“. Jsem rád proto, že články mohu doplnit o další informace. A pro grafickou názornost doložit rodokmenem. Rodokmen v angličtině ukazuje „české“ genealogické cesty k britské královně Alžbětě II. a jejímu manželovi Filipovi, vévodovi z Edinburgu a jejich potomkům. Tedy i k princezně Anne, které bude na plátně tištěná verze rodokmenu předána během její návštěvy v České republice.