Zdeněk Horenský: Jak svačina zachránila Béďovi flek
Béďa Bohurád měl velmi přísného šéfa. Ten svým zaměstnancům také v průběhu pracovního týdne kontroloval dodržování pracovní doby. Někdy jen namátkově, jindy však cíleně, neboť měl jemu oddané informátory, kteří na své kolegy rádi a s úspěchem donášeli. Případ, kdy nesnědená svačina Béďovi možná zachránila flek, byl právě z této druhé kategorie. Byl pátek, poslední pracovní den v týdnu, kdo by tedy nespěchal domů. Béďa hned ráno po příchodu do práce vytáhl z kufříku svačinu, kterou mu jeho svědomitá manželka Klárka denně chystala.
Stanislav Moc: Zmýlená se neplatí
Jednou nám prodejce dal adresu a vysvětlil, že majitel nebude doma, ale abychom šli zadem, že nechal otevřené dveře u prádelny, abychom se do domu dostali. Klimatizaci jsme měli v obýváku zasadit doprostřed stěny, v které nebylo ani okno ani dveře. Taková stěna že je v obýváku jen jedna, takže se nemůžeme mýlit.
Gaudentius Venaticus: Takový mladý nadějný soudruh
Psal se rok 1982. Měl jsem za sebou pět a půl roku svého pozemského působení. O životě a o politice jsem toho ještě mnoho nevěděl. Zbožňoval jsem televizní jůheláky, filmové pohádky a nejrůznější animované filmy, především sovětského Vlka a zajíce. Rád jsem si také od matky nechával předčítat Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce, Sekorovy příhody o Ferdovi Mravenci a solidní místo na žebříčku obliby si u mě držel Neználek Nikolaje Nosova. O existenci kocoura Toma a myšáka Jerryho z kapitalistické Ameriky jsem naproti tomu neměl ani ponětí.
Milan Lasica: Postav dom, zasaď strom a vypadni!
Pravdaže je veľa rozvodov. Tak veľa, že sa naliehavo žiada niečo s tým robiť. Ale čo? Skúsme sa na to pozrieť objektívne. Prečo je veľa rozvodov? Otázka je naliehavá a odpoveď je, na počudovanie, celkom jasná. Pretože je veľa manželstiev. Čím viac manželstiev, tým viac rozvodov. Prirodzene. Je sloboda, demokracia, presadzujeme ľudské práva, nemožno niekoho nasilu držať v manželstve. Také manželstvo je nefunkčné a obom stranám spôsobuje depresiu namiesto extázy. (Otázkou, či zmyslom manželstva je extáza, sa teraz nezaoberajme.)
Marta Urbanová: New York
Sedím v hale hotelu Pensylvania na rohu 7th Avenue a 33 Street na Manhattanu v srdci New Yorku. Hotel má 22 poschodí a 1700 pokojů. Když tak počítám: tři a půl tisíce postelí. Jedno naše malé město. V hale je mraveniště. Vchodové dveře se netrhnou. Dvě řady výtahů se nezastaví. Permanentně jsou všechny v provozu. Kufry všech barev a velikostí stojí na podlaze a čekají.
Antonín Suk: Lákadlo na lišky
Pěkně to fičelo. Sníh byl měkký, prašný. Dostal se všade. V místech kde narážel na překážky se tvořily závěje a na silnicích sněhové jazyky. Polní cesty vedoucí úvozy se začaly ztrácet. Smrčíky i smrčky se měnily v pohádkové bytosti. Tak jsme to viděli my, lidé. Ti jehličnatí měli co dělat se té váze sněhu bránit. V Kutné Hoře jsem si koupil zaječí vřeštidlo. Mělo to být nejlepší lákadlo na lišky v této době.
Egon Wiener: O ruštině – O němčině – O češtině
Ruštinou se domlouvali rudoarmějci, co v pětačtyřicátém osvobodili od fašistů půlku Evropy. Ruština je řečí vysokých hor, hlubokých jezer, aralského i bílého moře, pastevců, karakulských ovcí, sibiřských a soloveckých gulagů. Andreje Sacharova a jeho statečné ženy. Rusky se mluví v OSN, v Radě bezpečnosti, v Kremlu, městě Kovrově i na Bajkalu. Není to jen jazyk okupantů, osvoboditelů, ruských bylin, ruských tržnic, universit, muzeí a galerií. Je to řeč lidí z továren a polí, ulic a parků, turistů a lidí nám tolik podobných.
Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (3)
Novinář, překladatel, známá postava pražského uměleckého světa šedesátých až sedmdesátých let. Původně nadšený spoluzakladatel několika zapomenutelných divadélek malých forem, posléze jeden z nezapomenutelných redaktorů Mladého světa ...
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (11) Édouard Manet
Pohledný, okouzlující, přirozeně moudrý a nadaný, zámožný. Zdánlivě se zajímal především o lidské postavy, ale ve skutečnosti ho zajímal celý svět, zobrazený ve slunci i ve stínu, v prchavé chvíli proměn. Se štětcem a barvami zacházel radikálně, vystihl odvážně zvolenými odstíny fascinující kontrasty, jež vytváří sluneční světlo. Ve svých dílech nabízel pohledy na velikost, krásu a tragédii života. Okouzlovalo ho velkoměsto, kavárny, moderní cestování. Toužil po uznání, ale jeho moderní přístup k malířství byl odmítán. To vedlo až k umělcově nervovému zhroucení. Rád využíval placené služby lehkých žen, za což nakonec zaplatil daní nejvyšší – zemřel na syfilis v jednapadesáti letech.
Eva Vlachová: Esence vzpomínek
Provensálské městečko Grasse patří bezesporu k oblíbeným cílům návštěvníků Azurového pobřeží. Je kouzelné a hlavně voňavé. Jak by také ne, je sídlem společnost Fragonard, která, jak zasvěcenci dobře vědí, vyrábí parfémy. Můžete tady navštívit sídlo firmy, podívat se do muzea a seznámit se se starými i novými metodami výroby něčeho tak neuchopitelného jako je vůně.
František Mendlík: Ben Lupin Hamit
„Podívej, Franc, na tu kočku!“ Malý Guma má před sebou album se známkami. Pinzetou drží před očima známku Postes Persanes. Je na ní krásná Sorája, manželka Iránského šacha. „Je to opravdu kočka, ale já zůstanu věrný belgické královně Astrid!“ oponuje soused. Tato krásná žena, matka pozdějšího krále Baudoina I., zahynula při autonehodě v Alpách. Dívala se na Frantíka z překrásné osmiznámkové smuteční série belgických známek. Hoši sedí vedle sebe po celou dobu studia v lavici. Malý a velký.
Marta Kubišová - Petr Pučelík: Nejsem statečný člověk, jenom jsem byla správně naštvaná
Bylo nám dvacet a bylo před Palachem. Psal se rok 1968 a smělo se mluvit o všem. Československo od Šumavy k Tatrám bylo proměněné v jeden velký Hydepark. Dosud nepoznaná svoboda dosahovala vrcholu a naše generace neposkvrněná kariérou nevěřila, že by se to ještě někdy mohlo změnit. Nebyla v nás skepse starších, uvěřili jsme v socialismus s lidskou tváří. Když se ideálem zpitá česká společnost nechala po srpnové invazi rychle „znormalizovat“, byl to pro náš šok.
Pavel Vavrys - Jarmila Moosová: VZTAHY
V pražských ulicích je mimořádné teplo. Jazyk se lepí na patro a není mi příliš do hovoru. Ráda se nechám vést Celetnou ulicí kolem orloje, cestou známých zastavení svých občasných toulek. Mohu si vybrat z nabízeného ...
Ivana Šimánková: Zdeněk Troška říká - Jsem Čech a točím pro Čechy. Mám jediné přání, aby se z mých filmů staly filmy pro pamětníky.
Je léto.Teploty se pohybují nad třicítkou, slunce pere a obilí zlátne. Vždycky, když se takhle rozjedou prázdniny, pozorně se rozhlížím po lesních cestách, hrázích rybníků, návsích a zámeckých nádvořích, jestli se někde neobjeví nenápadná cedulka s nápisem FILM.Co pamatuju, k létu na jihu Čech patří Zdeněk Troška a jeho štáb. Vrací se k nám pravidelně jako čápi a vlaštovky.