Eva Vlachová: Kouzlo dopravních výluk
Možná, že mnohého ze čtenářů už jen titulek rozpálí doběla. Co je pěkného na rozkopaných ulicích a přestupování z jednoho dopravního prostředku do druhého? Občan má svou navyklou trasu, leckdy ještě v polospánku nastupuje do své tramvaje, pak přestoupí na metro či autobus, kde se v podstatě probouzí do pracovního dne.
Josef Krám: Rozhovor s Václavou Roklovou o Rudolfu Roklovi
A Rudolf hrál dál, miloval potlesk svých posluchačů, kterým rozdával radost. Nikdo, ani on sám ale netušil, jak málo života mu zbývá. Svého milovaného Rachmaninova si zahrál na výročním koncertu Jitky Zelenkové a těšil se, že bude doprovázel Karla Gotta na jeho delším turné. Poslední vánoční CD disk dokončoval 2. září v Bratislavě. Muzikanti chtěli natáčení přerušit, aby si odpočinul, ale on je „dotlačil“ k jeho dokončení - tři týdny před smrtí.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (19)
♦ Politické strany se nemohou zrušit, neboť by stoupl počet nezaměstnaných. Rekvalifikace u politiků je neuskutečnitelná. ♦ Nespílej žádné škole, i kdyby byla nespravedlivá. Odnášíš si z ní poučení, abys nevěřil každému, kdo o spravedlnosti mluví. ♦ Zůstat uprostřed této společnosti nad věcí, je jednoduchá věc. Buď musíš být mrtvý, nebo v bezvědomí.
Ivo Fencl: Rychlé šípy v přestrojení
Rády se přestrojují děti. Milují karnevaly, maškarní plesy, hry s převleky. Taky Foglarovy Rychlé šípy vytěžili něco z téhle nevinné zábavy, nicméně to mělo hranici. Z pochopitelných důvodů. Tvůrci kresleného vyprávění přece své hrdiny chtěli mít přehledně rozlišené. Pokud možno v celém spektru barev, jak by řekl už Isaac Newton, objevitel barevného spektra, i když pravda, vlastně tady kráčí akorát o čtyři barvy (bílou, žlutou, modrou a červenou).
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (10)
Vypracovali jsme, zatím ještě tajně, plán postupných akcí. Především jsem si z knihovny podniku, u něhož jsem byla do nástupu na mateřskou dovolenou zaměstnána, vypůjčila náruč odborných publikací, v kterých byly nejen plánky, ale dokonce už fotky postavených rodinných domků. Přibližně po dvou týdnech nočních diskusí a úvah jsme společně i na papír nakreslili ten náš.
Nedělní chvilky s poezií .... Jan Anton
Jan Anton „Bývaly doby, kdy mi žluč létala tělem jak vlny tsunami. A já se naučil klidnit toho dravého ve mě. Vytvořil si vlastní cestu, zvykl si milovat svět, i trochu masochisticky, se vším co sebou nese. Poezie si mě našla a vlekla přes dětské říkanice, když mi bylo devět, k volné, někdy až automatické, tvorbě, to když mi bylo čerstvě sedmnáct (jak sladký je ten věk). Připojila se dílka prozaická a díky lásce k hudbě, divadlu a filmu, přičichl jsem z větší či menší dálky i k těmto uměním.
Jana Kazdová: Tohle pro nás není...
V jádru srdce dobrodruh od mládí byl tenhle kluk. Kdo však mohl tušit, že to s jeho sportovními výlevy dojde až takhle daleko? Hydromaniak, H2O šílenec a nevím jak dál, bych měla nazvat svého, vodou zaujatého, otce. Opravdu nevím, kolik vodních sportů ještě nezkusil, mnoho jich ale vskutku není. Celá naše rodina, chtíc stát pevně nohama na zemi, vždy uštěpačně s ironickým úsměvem sleduje tátovo vodní drama.
Josef Fousek: Zemský ráj to na pohled / Sádropapírová hlava
Přišel včas, oblečen poněkud archaicky, ale nikdo na něm nepoznal, že je stár přes dva tisíce let. V baru Escaddo si ho nikdo nepovšiml. Jen jedna studentka říkala své kamarádce: „Hele, ten děda vypadá jako hippie.“ Objednal jsem láhev frankovky a praotec Čech se rozpovídal: „Původně jsem s tlupou svých Slovanů mířil na Východ, ale udělal jsem si výron v levém kotníku.
Blanka Kubešová: Historka rybářská, zaručeně pravá
Jednou navečer při procházce podle jezera Conroe, asi 50 mil severně od Houstonu, uviděl můj kamarád na hladině něco opravdu zvláštního. Veliký červený balon se houpal na vodě divoce a jako splašený, jako by ho něco vyhazovalo vzhůru a zase stahovalo pod vodu. Tohle nemohl nechat jen tak. Běžel to prozkoumat.
Iveta Kollertová: Byl to gentleman každým coulem
Neměla jsem jediné ponětí, co mne čeká. Nikdo mi nic neřekl, nikdo mne na nic nepřipravil. Došla jsem až ke dveřím a sáhla po lékařské zprávě. Vstoupila jsem do budovy a hledala nějaký příjem. Byl hned zkraje. Ujala se mne mladá sestřička, převzala ode mne všechny papíry a upozornila mne, že musím počkat na doktora.
Egon Wiener: Matouš | Romantici | Vlasta Burian - rozesmátý komik
Že vám to jméno nic neříká? Tak to promiňte, vy asi nebudete z Machnína. Tady žil Josef Matouš, truhlář, v té překotné době před i po První a Druhé světové válce. Já ho poznal, až když se psala léta padesátá. Přesto vám o něm něco povím. V obci působil jako zdravotník, jeden z mála Čechů, kteří zde žili téměř celé dvacáté století.
Jiří Suchý: Chvála jizev / Generační problém
Tyto řádky vznikly o Dušičkách, a proto jsou napsány tak, jak jsou napsány. Já za to nemůžu. Když mě maminka viděla na mém prvním ochotnickém vystoupení, okomentovala je jedinou větou: No, chlapče, herec z tebe nebude.
Plnoletost
Člověk je tvor velice zajímavý: Když je dítětem, chtěl by být co nejdříve dospělým, aby měl výhody dospělých… Když je dospělým, chtěl by mít výhody dětí… Tak jak to tedy vlastně s těmi výhodami dospělých je?
Michal Dlouhý: Navždy odešel druhý muž četnických humoresek
Ve středu 10. prosince 2008 zemřel ve věku 55 let Miloš Fedaš, muž, který se spolu s již zesnulým režisérem Antonínem Moskalykem nejvíce zasadil o vznik a realizaci úspěšného televizního seriálu Četnické humoresky. S Milošem Fedašem jsem se osobně poznal v roce 1996, kdy se v brněnském televizním studiu začala připravovat první řada Četnických humoresek.