Ivo Fencl: Holky a knížky aneb Desetkrát namátkou z mé knihovny
A tak vzpomínáme, a tak vzpomínám. A na holky jistě přednostně, jenže toho v mém případě bylo dost málo, to za prvé, a do Pozitivních novin se ani to málo moc nehodí. To za druhé. A tak tedy níže najdete spíš knížky (anebo JEN ty), které mi ostatně bývaly právě náhradou za lásku holek. I když jsem si to třeba neuvědomoval. Ale bylo to tak.
Renata Šindelářová: Jen blázen by opustil cestu, kde se mu dobře jde
Když si psa vezme nový majitel, kontrolujete potom, jestli pes není např. týrán? V turnovském útulku si adoptivní majitel odebírá psa s podepsáním smlouvy, že pes je po dobu jednoho roku stále “majetkem” města (tedy útulku) a při jakýchkoliv pochybnostech může být do roka pes novým majitelům odebrán – stejně tak když se do roka najde předchozí majitel, tohoto samozřejmě využíváme.
Kristýna Loužecká: Třináctý herecký workshop pro mládež v Hrubšicích
„Divadlo žije!“ To jsou velmi pravdivá slova, která si můžete vyzkoušet na vlastní kůži v malebném zámečku na Jižní Moravě, kousek od Ivančic jménem Hrubšice. Vděčíme za to paní Mgr. Jessice Horváthové, která je pořadatelkou tohoto hereckého workshopu pro mládež. Letos se již po třinácté podařilo vynikajícím lektorům a účastníkům dát dohromady další (dokonce dvě) představení. První část, poezii, realizovanou inspirativním režisérem panem Jaroslavem Víznerem a druhou část, divadelní hru, pod vedením grandiózní osobnosti paní Evy Reiterové-Synkové.
Věra Ludíková: Posílám dál slova vyslyšivá
Být básníkem je podle vás posláním, shodou náhod, nebo to člověk jednou objeví ve svých genech a pak se z toho už nemůže vymotat? Jestliže v sobě objevíme nadání, jež je vlastně jakousi Milostí, měli bychom cítit povinnost využít ho ve prospěch jiných, povzbuzovat hledající a tápající.
Egon Wiener: Můj vietnamský přítel | Jisté poznání | Tlusté od šunky
Mám přítele, který se na mne usměje a myslí si to, co právě řekl. Je to až k nevíře, že takový člověk (a rovněž 90% jeho komunity) tu existuje. Každý den, šest dní v týdnu, rok po roce je tu s námi. Vždy v dobré náladě, připraven poradit, a když přijde takové nemehlo, jako jsem já, i udělat, rozebrat, složit, nastavit, zabalit a říct si neurážlivou cenu.
Eva Vlachová: Míval jsem klobouk
Chodit s hlavou nepokrytou bylo dříve naprosto nemyslitelné. Ale třeba padesátá léta nebyla ke kloboukům právě přívětivá. Zvlášť klobouček dámský byl předmětem zkoumání, zda jeho nositelka není náhodou nepřítelem lidově demokratického zřízení. Pokud se dáma nechtěla střetnout s uličním důvěrníkem, zvolila raději šátek. Ženy jsou ale vynalézavé a šátkové kreace byly někdy vskutku půvabné.
Kristýna Loužecká: Divadelní soubor Slunečnice uvádí hru F. R. Čecha Dívčí válka
Hned na začátku bych chtěla vyjádřit svou upřímnou pokoru a úctu všem žijícím i zesnulým režisérům, protože jejich řemeslo je velmi složitá ale zároveň tak úžasně nabíjející činnost, kterou je potřeba pěstovat. A pro mne se naskytla příležitost si ji vyzkoušet. Jak se jenom může pubescent ocitnout v pozici režiséra? To je asi první otázka, kterou si položíte na samém začátku tohoto povídání.
Jitka Dolejšová: Otevřené dveře i srdce
Dům služeb je centrum, které poskytuje speciální služby nevidomým a slabozrakým. V pěti patrech tu najdete speciální učebny, odborná pracoviště i klubové prostory, ve kterých se nevidomí učí dovednosti, které jsou nezbytné k jejich plnohodnotnému životu. Přijměte moje pozvání na prohlídku... Vchod do domu označuje akustický maják.
Proč Turci nejsou obézní
Říká se, že Turecko je země dvou světů, spojnicí dvou kontinentů a kultur. Jak jsem tak seděla v letadle, i já jsem si říkala, že na tom určitě něco bude. Nedomnívala jsem se, že turecké obyvatelstvo chodí po hlavě ...
Masová činnost
Pojem „masová činnost“ pamatují dnes už snad jenom důchodci, kteří absolvovali svoji základní vojenskou službu v době „Černých baronů“. Voják v době po skončení svého denního zaměstnání nesměl být ponechán svým vlastním myšlenkám a volnému trávení osobního času. Co kdyby jej napadaly proimperialistické myšlenky, oslabující bojeschopnost naší armády a podlamující ostražitost vůči nepříteli při budování socialismu v naší vlasti?
J.Moosová–J.Dolejšová: O červeném srdci, modrém hrnku – a taky o světě
Půjdete-li z pražského Karlova náměstí Žitnou ulicí, objevíte po levé straně dům číslo 23. Zde je DVOJÍ SVĚT. DVOJÍ SVĚT je polyfunkční centrum. Obchod, galerie, v budoucnu přibude možná i dílna, klub. Místo pro kulturní pořady, terapii i obyčejná setkávání. V malém útulném krámku se prodávají výrobky, které byly vytvořeny v chráněných dílnách lidmi, kteří to mají v životě trochu těžší.
Vladimír Vondráček: Lanzarote
Lanzarote není název nového speciálního prostředku na praní červeného prádla, jak by se na první pohled či poslech zdálo, ale název nejsevernějšího z Kanárských ostrovů. Různé cestovní bedekry představují tento ostrov jako Země ohně a vody. Přiznám se, že i nás tento slogan nalákal a rozhodli jsme se, že to musíme vidět a jednou začátkem října jsme se tam s manželkou rozletěli.
Favorité Zdislava Wegnera
Povídky pana Buňaty se mi líbí. Vypráví o věcech kolem trochu jinak než jiní autoři. Nemohl jsem na to přijít, v čem je ta jinakost. Až jsem si přečetl závěrečný text paní Heinové. A pak jsem se vrátil k těm povídkám ještě jednou ...
Jiří Suchý: Volba povolání
Jestliže vám nadešel čas, kdy se máte pomalu rozhodnout pro své budoucí povolání, nečtěte raději další řádky. Zamotalo by vám to hlavu. Chci zde totiž vylíčit, čím vším jsem chtěl být, čím jsem byl, čím jsem a čím budu. Jestliže však si chcete moje vyprávění přečíst přes toto varování, berte ho, prosím, spíš jako odstrašující příklad.