Milan Dubský: Tátův první dopis
Dnes v devět hodin dopoledne jsi přišla do našeho světa. Otevřela jsi oči na modrou oblohu a pak jsi poprvé uviděla mámu. Všechno jsme pro Tebe přichystali. Prádélko, postýlku a hlavně místo v srdcích. Dělíme se s Tebou o teplo, myšlenky a cit. Dosud jsme žili Tebou a teď jsme začli žít pro Tebe.
Pavel Pávek: Jeden guláš lepší jak deset doktorů
Kuchtík velice dobře ví, že guláš si v žádném případě nezaslouží přívlastek obyčejný. Jde o krmi složitou, náročnou a vyžadující značnou dávku tvůrčí invence. Pokud se člověk bez fantazie zmocní kousku hovězího masa, nakrájí ho na kostky, mezi krájením připálí cibuli, vše podusí a zasype paprikou, nevznikne guláš, ale jakási podivná směsice nehodná jediného pohledu mistra sporáku.
Josef Čermák: Ivan Ženatý (a Václav Mácha) nadchli Toronto
Koncert Ivana Ženatého, mistrně doprovázeného Václavem Máchou, v kostele sv. Václava v Torontu 26. března 2009, nebyl jeho prvním torontským vystoupením. Nebyl jím ani jeho první koncert v Krajného Nokturnech před několika lety. Vím, že jsem s jeho prvním koncertem v Torontu měl něco společného, i když už nevím co, a krátce nato jsem ho slyšel v Rudolfinu.
Libuše Čiháková: A vaší kočce to vyřiď taky!
V lázních u oběda posloucháme anekdotu: Přijde pán do hospody a poručí si dvakrát rum. Jeden vypije, druhý si naleje do kapsičky u saka a objedná si znovu totéž. Jeden vypije a druhý rum naleje do kapsičky u saka. Když si ale objednává třetí rundu, hostinský se nesměle zeptá: "Promiňte, pane, ale mohl byste mně říci, proč si lijete ten rum do kapsy?"
Stella Májová – Ondřej Suchý: PRINCEZNA ZPĚVANKA VZPOMÍNÁ (2/2)
Nu a teď něco o mém bratrovi Jiřím. Musím říct, že na mě neměl moc dobrý vliv. Učil mě kupříkladu kouřit. Vzpomínám si, jak jsme jeli na kanoi, tři kluci a já, a oni si hned zapálili cigarety. Bráška mi také jednu zapálil a já si pamatuju, jak se se mnou najednou začala točit ta mělnická věž a vinice pod ní začaly být jako rozbouřené moře. Kluci se samozřejmě chechtali a bráchovi jsem chtěl dát facku, ale on se mi tak točil, že jsem se netrefila.
Marek Veselý: Pověz mi, zrcadlo …
Anglický spisovatel Thackeray řekl: „Svět je zrcadlo. Mračte se do něho a bude se na vás také mračit, zasmějte se a bude vám veselým a laskavým společníkem.“ Nejvíce zrcadel mají podle mě v holičství, kam jsem zavítal ...
Blanka Kubešová: Fiktivní rozhovor
Posněhávalo. Sníh, který ještě včera roztával dřív, než se první vločka dotkla země, dnes rychle umrzal. Brzy ležela na chodníku bílá pokrývka a kupole nedalekého kostelíka vypadala, jako by ji někdo pocukroval. Zuzana vzdychla a přejela si dlaní už pořádně vypouklé bříško. Ti dva cvalíci v něm se ze všech sil hlásili k životu. Kdyby věděla, zda mají nějaké sny, nebo co si tak spolu celý čas vyprávějí?
Slavomír Pejčoch-Ravik: Tomáš Garrigue Masaryk - O síle slabých
Když Masaryk v minulém století přijížděl do Prahy, čišelo to tu malostí. Reprezentanti národní politiky se utápěli ve své bezkoncepčnosti, lidé se spokojovali s povrchním vlastenčením a kamkoli se člověk podíval, vládla prostřednost. Bylo jen přirozené, že osobnost Masarykova formátu v tomto poklidném městě působila provokativně od prvního okamžiku.
Dobročinnost za pětku
Muž stojí na zastávce autobusu. Ač přišel na zastávku první, už dávno to tak nevypadá. Přibývající, hlavně ti mladí, si stoupají dopředu. Když přijede autobus, ve kterém zbývá očividně pár míst na sezení, všichni se začnou tlačit do chumlu. Nikdo nechce v autobuse stát. Když dav několikrát do muže strčí, rozmrzele ustoupí. Trpělivě čeká. Nebude se s nikým hádat.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (34)
Zase jsem tedy zůstala doma. Tentokrát už ne jako zelená vdova! Spíš jako obětavá matka. Ztráta manžela, a teď i pravidelného kontaktu s lidmi, na mne působila téměř zhoubně. Snažila jsem se maximálně se věnovat svým dětem, ráno jim pomáhala při odchodu do školy, odpoledne jsem už netrpělivě čekala, až se objeví u branky.
Ondřej Suchý: Říkali jsme mu Bimbo
Od roku 1956, kdy se poprvé objevil v epizodce v Hrátkách s čertem, vytvořil v českém filmu desítky figurek tělnatých pánů. Hrál nejčastěji hostinské, vrátné, řezníky, pořadatele, cirkusáky, stěhováky… Vítězslav Černý, kterému přátelé dali přezdívku Bimbo, byl často pokládán za příbuzného někdejšího člena Osvobozeného divadla Františka Černého.
Ondřej Suchý: Krutý osud zpěváka Jozefa Kuchára
V novém seriálku si budeme vzpomínat na osobnosti často opomíjené, známé kdysi z divadelních či koncertních prken, filmového plátna, gramofonových desek. Dnes vám připomenu slovenského zpěváka a herce, který byl i u nás v Čechách v padesátých a šedesátých letech známý. Jeho osud je velmi smutný.
Austrálie - můj osud (1)
Já jsem vlastně vždycky utéci chtěl. No, utéct snad zrovna ne, ale podívat se do světa, to jsem chtěl. Jenže za mého mládí to nešlo, prostě vás nepustili. Soudružka správcová, pokud se dobře pamatuji, velice význačná a důležitá osoba své doby ...
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (6)
Ráno loďka zmizela. Asi jsem musel hodně tvrdě usnout, jinak by mi odchod vnucené družky neunikl. Vlastně jsem spal dost dlouho, neboť slunce se již vyhouplo nad východní svahy a prozařovalo špičky jedlí kolem Slunečního kamene. Obě klisny pořád klimbaly, uplynulé dvě noci byly i pro ně příliš rušné a únavné. Protáhl jsem se a zdvihl hlavu vzhůru. Mušličkový váček uvízl na větvičce, přesahující do přístřešku.