Jitka Vykopalova: GRATTIS PÅ FÖDELSEDAGEN, VICTORIA!
Victorias 30-årsdagden den 14 juli 2007 handlade inte om ett stillsamt firande med familj och de närmaste vännerna. I stället blev födelsedagen ett enda långt uppvaktande bevakat av media. Även delar av allmänheten vill dra sitt strå till stacken och på Kungliga slottet har man fullt upp med att ta hand om de brev och paket som strömmar in.
Jitka Vykopalova: Hennes Kungliga Höghet, Kronprinsessan Victoria
Pappa kungen kallar henne öppen, glad och ambitiös. Mamma säger ärlig, rak och intresserad. Men mest är hon sig själv i alla lägen. Victoria spelar aldrig teater. Hon är alltid sig själv oavsett om hon jobbar eller umgås med vänner. Hon låtsas aldrig… Hon vinkar visserligen drottninglikt när hon är ute på uppdrag, men tänker alltid att det kan betyda något extra för den hon vinkar till.
Pavel Loužecký: Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti
Co však mohu, chci a musím, je apelovat na širokou veřejnost z naší „pozitivní strany barikády“, aby se již konečně začala bránit proti stále přežívající „blbé náladě“, která nám byla Václavem Havlem implementována v devadesátých letech minulého století do duší, a která tam - k naší všeobecné škodě – pevně sídlí dodnes. Nutno podotknout, že na udržování a neustálém prodlužování pocitů „blbé nálady“ se velmi účinně a dlouhodobě podílejí všechna média bez výjimky.
Ondřej Suchý: Lesk i stesk na Karlovarském festivalu
Abych zůstal věrný názvu Pozitivních novin, začnu tím pozitivním. Pro mě osobně bylo pozitivní už samo to, že mě k sobě pozval rodilý Karlovarák, muzikant a herec Ladislav Gerendáš. (Zahajovali jsme tam hned druhý festivalový den v Městské galerii na Staré louce výstavu obrazů a plastik našich kamarádů Petra Pěnkavy a Tomáše Prolla.)
Ctirad Panek: Wie entsteht Urwald?
Es ist nur eine Frage der Zeit: Wenn ein Wald über viele Jahrhunderte in Ruhe und ohne jegliche Eingriffe durch Menschen gelassen wird, entsteht dort ein natürliches Gleichgewicht. Viele Generationen von Pflanzen und Bäumen ergänzen sich und ernähren sich gegenseitig – die älteren stützen und schützen ihre Kinder, die ganz alten sterben ab, machen Platz für die nächste Generation und dienen als Nahrung für die Lebenden.
Ondřej Suchý: Petr Pěnkava, šťastný malíř a kamarád ze Šemanovic
Nevím už, zda moje matka nemusela v roce 1952 nakonec dokonce pokleknout před ředitelem osmiletky v Praze–Nuslích, kam byla předvolána, aby vysvětlila moje počínání. Sám si už na to nepamatuji a znám to jen z doslechu: Když soudružka učitelka vyzvala v hodině kreslení žáky 1.B aby namalovali jablíčko, přihlásil jsem se prý s dotazem, zda mám namalovat jablíčko surrealistické anebo kubistické.
Jan Drocár: Místa spojená s českou větví rodu Thurn-Taxisů v Čechách
Existuje několik míst spojených s českou větví rodu Thurn-Taxisů a především s mládím Rudolfa prince Thurn-Taxise. Informace o těchto místech jsou většinou převzaté z internetových serverů www.infocesko.cz a www.hrady.cz Informace jsou o obci Niměřice, kde Rudolf vlastnil místní zámek, dále o dalších jeho statcích v okolí: Skalsko, Kovanec, Kluky a Cetno). Dále o Jabkenicích, kde jeden čas žil Bedřich Smetana, který také zavítal i do Rudolfových Niměřic.
Vladimír Troskov: Čeští právníci Rudolf Thurn-Taxis a Anton Bernkopf v Bulharsku
Dostala se mi do rukou kniha bulharského autora Javora Miluševa, vydaná v roce 2005 „České osobnosti v společenském rozvoji Bulharska po jeho osvobození“, věnovaná na titulní straně památce výročí 170 let od narození a 100 let od smrti Rudolfa Thurn-Taxise a jeho přítele Antona Bernkopfa a 125 let od narození jeho syna Konstantina Bernkopfa.
Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (14)
Tentokrát vzpomínám na filmového herce, se kterým jsem se nesetkal a přesto patří k hercům mně blízkým – na Vjačeslava Tichonova. Obdivovali jsme ho a jistě by udělal mnoha pamětníkům velkou radost i dnes, pokud by se u nás opět objevil na filmovém plátně nebo televizních obrazovkách. Bohužel, nic takového se už po mnoho let nestalo, což považuji za velkou křivdu.
Елена Ярошевская – Ондржей Сухи: Моя Россия (14)
Дорогие друзья! В этот раз я предлагаю вам свои воспоминания о киноактере, с которым мне не суждено было встретиться, но все равно он мне очень дорог. Это Вячеслав Тихонов. Мы все обожали его! Многие люди старшего возраста сегодня с благодарностью бы вновь увидели его на телеэкранах или в кинотеатрах.
Miroslav Sígl: Pohřební veselice v Domečku pod skalou
V prostředí hlubočepských skal Prokopského údolí u jedné takové skály najdeme domek – domeček, který se dnes už vyjímá svou originální pohádkově barevnou fasádou, jakoby vás zdáli vítal. V domečku pod skálou v údolí /nikoho srdce nebolí,/ plní se zde všechna přání,/ nebolí tě duše ani... A je tomu tak již po 11 let, kdy se zde konají veselosti, sešlosti a zábavy příbuzných, přátel a známých muzikanta Jana, tanečnice a výtvarnice Lenky Střížovských.
Pavel Pávek: Pouť po snícím břehu
Ten den byl nějaký nanicovatý. Déšť nenápadně přešel v drobné mrholení, leč staré džíny, maskáčová bunda, letitou patinou poznamenaný kožený australák a kanady, které prošlapaly půl světa, byly zárukou, že trocha vody není žádným nepřítelem. Proti němu se postavily České dráhy úsporným omezením provozu na malých tratích. Proti předpokladu tak poutník šlape o dobrých pár kilometrů navíc.
Ivan Kott: Nečekejte a čtěte!
Spisovatelka LENKA REINEROVÁ oslavila své letošní narozeniny novou knížkou, kterou nazvala ČEKÁRNY MÉHO ŽIVOTA. Jak již vyplývá z názvu, zabývá se v ní stavem, v němž se během života neustále ocitáme, a který asi nemáme příliš v oblibě. První čekání si odbudeme ještě dříve než spatříme světlo světa a s námi to samozřejmě prožívá naše matka.