Ivo Fencl: Dávno tomu aneb Jak jsem byl blbej
Představte si, že je zase rok 1983. Já si to představuji a... je mi zase devatenáct. Venkov... Furiantsky tisknu zvonek, pro jistotu třikrát krátce, třikrát dlouze, znovu třikrát krátce a čtyřikrát dlouze. Pokračuji. Pan Hlávka (stojí za mými zády): "Copak? Vy zvonek doma nemáte?" Děsně se leknu: "Dobrý den! Nevíte, jestli je Jitka doma?"
Ivan Kraus: Útěky Normana H.
Seděl jsem na bílém, písečném břehu ostrova a přemýšlel o tom, co si počít. Právě jsem se dozvěděl od bahamské úřednice zvláštní informaci. Abychom mohli opět opustit ostrov, je nutno navštívit britský konsulát. Ten je však na jiném ostrově, v Nassau. Dle bahamských nařízení se však nesmíme s českými pasy vzdálit z tohoto ostrova. Když jsem úřednici pro jistotu celé zadání úlohy zopakoval, potvrdila mi, že jsem úkol pochopil správně.
Ivan Kolařík: O idylce a havětích
Můj průzkum využívání volného času důchodci mě dovedl k neomylnému přesvědčení, že valná většina ani nepouští draky nebo uzdy svým koníčkům, ale že se z nich stanou vášniví cestovatelé, kteří šmahem zapomenou, že celý život šetřili pro děti, aby měli snadnější život než oni, a klidně, bez sebemenších výčitek svědomí, prošustrují veškeré bankovky za luxusní karavanky, tedy domky na kolečkách, se kterými popojíždějí po Austrálii.
Elena Paclová: „Dasy, pojď, už musíme jít…!“
Pro Dasinku nastaly zlaté časy. Třikrát denně se pořádně proběhne a pán ji učí pořád něco nového. Už umí chodit u levé nohy, počkat v předsíni, než panička přijde s hadříkem, umí čekat na chodníku až dostane dovolení přeběhnout přes silnici, umí podat pac jednou i druhou nožkou a umí i neodolatelně poprosit.
Milan Turek: Zmrazená muzika
Pro blaho duše tam musí člověk stát na té zemi, opřít se rukou o bečku, pohladit futro a usrknout slzu, co zbyla v skleněné trubce vinařova nástroje. A ani nebude nikdy slast bez kamarádova ramene obejmutí, daleko uprostřed noci zavýsknutí a ztracené písničky. Nikdo tam na internetu nenajde stisk ruky nad ránem při loučení a tón vzdalujících se přátel.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (4)
Před rozbřeskem jsem byl v sedle. Nad vesnicí se vznášel mlžný opar. Pohanskou slavnost, včetně svatební noci, prožívala celá vesnice. Alespoň to tak vypadalo. Mnozí tanečníci, zmožení namáhavým trdlováním, nedokázali se patrně doplazit na svá lůžka a nyní pospávali kolem vyhasínajících ohnišť, někteří z nich ještě ve vzájemném objetí. „Člověče!?“ zaslechl jsem před sebou. Z vodních par, řinoucích se z hladiny řeky, vynořila se na břehu přede mnou ženská postava. Stála u loďky, naložené až po okraje nejrůznějším nákladem, malovanou masku si z obličeje dosud nesmyla, ale z uší již odložila cinkavé kruhy z bronzu.
Helena Dohnalová: Nákaza
Pokud jste žena, je vlastně jedno, jestli jste blondýna, bruneta, ruso či černovláska. Můžete být i dohola nebo pruhovaná jako zebra a váš manžel se chystá vstoupit do politiky, měla byste zpozornět. Zatím se o tom ještě nepíše jako o epidemii, ale mezi politiky, zvláště ve vyšších funkcích, se nezadržitelně rozšiřuje nákaza, snad přenosná vzduchem jako ptačí chřipka.
Milan Markovič: Neuveriteľné!
Aj vás pritiahol ten osvedčený titulok? Samozrejme, dali ste sa napáliť. Lenže ja to aspoň priznám, máličko som si vystrelil z čitateľa, ktorý z nedostatku vážnejších záujmov alebo len tak zo zvyku zalapá po priehľadnej návnade. A robí to často, súc nepoučiteľný. Veď čo je už neuveriteľné na spoľahlivo zaužívaných prázdnych slovách? A vôbec – existuje dnes ešte dačo, čomu by človek neuveril?
Miloslav Švandrlík: Přijde Mutějíček?/ Vytáhl mě Hejblík
Každý večer, krátce předtím, než usnu, si říkám: „Teď by měl přijít Mutějíček a požádat mě o ruku mé dcery!“ Při této představě se vždycky slastně zachvěji. Neboť je jasné, že bych s Mutějíčkem vyrazil dveře. Vypadalo by to asi takto: Mutějíček by se dostavil ve svátečním oděvu a v ruce by třímal kytku. Jeho nesympatická tvář by se chvěla obavami a vyprahlé rty by cosi naléhavě ševelily.
Pracovný úraz
Strážmajster Brnčalík sa cítil silne frustrovaný. Už roky stával na diaľnici D1, meral rýchlosť uháňajúcim autám, zastavoval nepozorných vodičov a dával pokuty za nevyhovujúci technický stav motorových vozidiel. Stále tá istá činnosť, stále tie isté sankcie, stále tie isté namrzené, ba rozhnevané tváre pristihnutých vodičov. Nik mu ešte nepoďakoval, že mu možno zachránil život, každý na neho len nadával.
Helena Dohnalová: Také vaše pračka žere ponožky?
O některých celosvětových záhadách netušíte, že existují, dokud se vás nezačnou přímo dotýkat. Do té doby než jsem měla vlastní rodinu a nemusela vykonávat všechny běžné činnosti s tím související, jako je úklid, vaření a praní, mě tajemství mizejících ponožek nijak zvlášť neznepokojovalo. I potom se začalo hlásit celkem nenápadně a nijak zvlášť na sebe neupozorňovalo, ale ještě než do rodiny přibyly děti, při praní sem tam nějaká ponožka zmizela
Vincek Cíců versus Vladimír Kulíček: Mimořádné pražské derby
Facka nepadla na sále, ale ve škole. Co se před časem stalo, víte asi všichni. Jen to už dneska umíme lépe pojmenovat. Ředitel školy, kterého žák hrubě urazil, neudržel emoce na uzdě a třepnul ho rukou přes obličej. Pohotový spolužák zachytil scénu na mobil a pak ji uložili na YouTube. Na malér bylo zaděláno.
Michal Čagánek: Malá (5)
Podle některých se Marek zbláznil, podle jiných konečně přišel k rozumu. To, co v poslední době provedl s obchodním domem, skutečně stojí za zvážení. V první řadě úplně zmizel dětský koutek. Místo něho je zde celé podlaží nazvané Dětský svět. Ten blázen pořádně popustil uzdu fantazie. Ty ji budeš muset také popustit, aby sis to celé dokázal představit. Malebná zákoutí plná barev. Výtvarnou dílnu, keramickou dílnu, pohádkový les. Vůni dřeva, zurčení vody, oblé tvary, čáry a máry, vše dokonale propojené.
Jan Řehounek: Sonáta Petry Haasové
Nádherná houslová skladba Carpe Diem ve fenomenálním podání mladého houslisty Michaela Hejče zahájila podvečerní setkání v úterý 24. června v síni Boženy Němcové v Památníku národního písemnictví na pražském Strahově, na němž byla uvedena do života básnická sbírka básnířky Petry Haasové.