Antonín Suk: Každý má v životě své místečko
Každý snad má v životě své místečko, kterému se nikdy nic nevyrovná. Pro nás, schválně píšu pro nás, tedy nyní už dědka s babičkou, to byly Vickovice. Vesnička nalepená na lesy, které už nahlížely do Čáslavské doliny. Bylo odtud málo kdy, ale přece jen, vidět až na Sněžku! I když jsem tomu nevěřil, viděl jsem ten zázrak také. Právě od plotu té pro nás nejkrásnější hájenky.
Pavel Landa: Fachmanské aušdruky
„Tak se mi podělal ten můj malej gránych,“ stěžoval si v přestávce zkoušky Amatérského symfonického orchestru pan Holíkovský, tesařský mistr, kterému chybí na pravé ruce ukazováček, takže hraje na pozoun tahový, kde ukazováček není nutně zapotřebí. „Rupla mi osa. Řek jsem zeťákovi, aby mi tam u nich vytočil novou. Já tedy věděl předem, že to bude malér, protože ten jeho vercajk, pánové, to byste museli vidět. Má šupléru, která svítí tak, že byste skrz ni mohli vobhlížet Český středohoří. Povídám mu, aby jen na koncích srazil gróty, ale von tam rovnou udělal bombírunky a fertig.
Petra Haasová: Beskyde, Beskyde…
„Tak už bys mě konečně mohla přijet navštívit“ zazněl mi do ucha rázný hlas mojí kamarádky Věry, která před dvěma lety, v důsledku lásky na první pohled, padla do tenat sympatickému valašskému „ogarovi“ a v celkem krátké době opustila Prahu kvůli Rožnovu pod Radhoštěm.
Sloupky Jiřího Menzela (11)
Rád se dívám v televizi na filmy pro pamětníky, filmy natočené před válkou, za války i těsně po válce, na filmové žurnály i jiné dokumenty z těch dob. Je to zajímavé srovnávat. Obzvlášť mne zajímá, jak tehdy vypadaly ulice a lidé v nich. Pokud se scéna, či záběr odehrává v Praze, snažím se odhadnout, kde asi byl film natáčen, a co se všechno od té doby změnilo, jaké byly tehdy tramvaje a jak auta před válkou jezdila ještě vlevo.
Emília Molčániová: Zmena je život | Znamenie | Pekný den, synček
Na internete ma upútal inzerát: „Začnite znovu, zbavte sa starého spôsobu života, hoďte za hlavu všetky prežitky.“ Čítam ďalej a konečne som pochopil o čo tu vlastne ide. „Pomôžeme vám nájsť si progresívnym vedeckým spôsobom nového partnera na celý život.“ Ja manželku mám a som s ňou spokojný. Lákalo ma však prečítať si to celé, čo keď… S úžasom som zistil, že štyri miliardy žien, z ktorých vám počítač vyselektuje tú pravú, pochádza z celého sveta, teda, dá sa povedať, že pravdepodobnosť ideálnej voľby sa mení na 100percentnú istotu.
Jarmila Moosová: Barevná školička
Milé děti, člověk, když se moc snaží, toho dokáže opravdu hodně. Ale někdy také přijdou chvíle, kdy se bez pomoci ostatních neobejde. A právě připravit pro vás hezkou a zajímavou knížku bez takové spolupráce ani není možné. Proto vám zde chci představit svoje vzácné pomocníky a zároveň jim nesmírně poděkovat za sebe, ale také za vás za všechny ...
Vladimír Cícha: Kapři jako sumci
Když strýčka ještě v roce 1948 zbavili uniformy Sboru národní bezpečnosti, do kterého vstoupil, když jej omrzelo věnovat se krejčovskému povolání, tak se po nějakém čase se svojí ženou odstěhovali na tehdy Státní statek Zdonín, už v šestnáctém století založený dvůr v kraji kolem Nymburka. Snad pro změnu, abych netrávil každé prázdniny ve Slapech, jednou nebo dvakrát pobyl jsem několik týdnů na tom statku, kde strýček pracoval jako účetní a tetička v kanceláři. Strýček byl vždy schopný a podnikavý, a tak zřejmě snadno získal kvalifikaci účetního, když byl vysvléknut z uniformy strážce pořádku, která mu velmi slušela, ale pořádky, které měl střežit, dostaly poněkud jiný význam a podobu.
Ivan Kolařík: Úvaha o chůzi a zdravení
Před časem jsem se dočetl, že vůbec nejlepší aktivita k upevnění vetché tělesné schránky je procházka. Bláhově jsem se domníval, že denním špacírováním po okolí rozdmýchám chatrné plíce a osvěžím krevní oběh, čímž se budu cítit mnohem lépe. Budu spát jako dub, přestanu mít chuť na pivo a na laškování se ženou, protože člověk se chůzí příjemně znaví a má pak chuť jenom na tak zdravé věci jako vodu a vegetárnu.
Jitka Dolejšová: Jarní etuda / Nádherný den
Den se vykoupal v rose a nakročil k poledni. Podpatky vyťukávají jarní staccato. Závidí psíkům ten jejich pohled vzhůru na pevné vysoustružené nohy, čerstvě vyloupnuté ze zimních kalhot. Až se slunce trochu osmělí a pomazlí s pobledlou kůží, čeká ho ještě radostnější podívaná. Sukně se zkrátí a zprůhlední, halenky s příslibem bohaté úrody se lákavě zavlní…
Jan Krůta: Lítali jsme do nebes (nahoře i dole bez)
Někdo má svět rozškatulkovaný a celý život poučuje jiné, jak škatulkovat, pod záminkou vnesení řádu do života. Takový pořádek může ale být velice vymezující a omezující. Naopak jistý chaos je inspirativní, dá nahlédnout na fakta, ke kterým bys jinak nepřišel. Směs kýče, lží a nemenných pravd je naší denní realitou.
Stanislav Rudolf: Chybami se i kantor učí!
Je pravda, že učitelské povolání nikdy nepatřilo mezi ta nejvyhledávanější. Už když jsem po skončení studia na VŠ nastoupil na své první kantorské místo v Chrašticích na Příbramsku, objevil jsem náhodou ve sborovně pod starými nástěnnými hodinami nápis: KOHO BŮH BYL NEPŘÍTELEM, UDĚLAL HO UČITELEM! Napsal to tam některý z mých předchůdců.
Ladislav Gerendáš: O neposlušných kůzlátkách
Za devatero horami, devatero řekami… kdo to počítal, bůhví… žila jedna koza se třemi kůzlaty. Bydlely chudě a skromně v malé chaloupce, která svou stavbou připomínala spíše chlívek než Karlštejn. Byly dočista samy, starý kozel totiž v jednom jarním odpoledni odešel „středem“ za mladou rozvedenou kozou.
Eduard Světlík: Hledá se Voltaire / Papoušek na tři
„Vrátit knížku, kterou jsem mu půjčil. On se však nehýbal, jenom zabručel: ,Co to bylo?‘ ,Voltairův Filosofický slovník,‘ řekl jsem. ,Velmi dobrá knížka,‘ podotkl. Čekal jsem, že ji začne hledat, místo toho však otevřel přihrádku psacího stolu, položil na stůl nějaké pouzdro, chvíli si hrál s jeho zámkem – a pak vyndal dalekohled. Co to má znamenat? říkal jsem si.
Oáza / Serjoža a Nataša
Správa, ktorú predniesol magister Vábnička, referovala o narastajúcej zločinnosti v meste. Mestské predstavenstvo bolo zúfalé, vyskúšalo už mnoho opatrení a žiadne poriadne nezabralo. Nuž, komu niet rady, tomu niet pomoci a pritom to Jožo myslel vtedy s ľuďmi dobre. Ale začnem od začiatku. Jožo Úžľabina mal šťastie, na čo siahol, to sa mu darilo.