Jan Hora: Sběratel dobrodružství (17) Tsantsa
Dobrodružní cestovatelé z dob před druhou světovou válkou bývali výhradně muži. Jedinečnou výjimku představovala Rosita Forbesová, která se nebála cestovat i do velmi nebezpečných oblastí. Její články, povídky a knihy vycházely v řadě zemí po celém světě. Rosita přijela v roce 1935 do Ecuadoru. V hlavním městě Quitu se zdržela jen krátce, brzy odcestovala autem do Banosu, tehdejší poslední výspy civilizace.
Příhody strýce Františka - Dvojníci (1/4)
Strýc František zvedl pušku. Byla to nová karabina K98k, jen trochu pozměněný model té, kterou měl doma táta, ještě z první světové. Cítil její hladké bukové dřevo na tváři, houpal ji jako dítě. Kdysi dokázal z osmdesáti metrů ustřelit bažantovi hlavičku. Vestoje, na povel kapitána téměř bez míření vystřelil.
Egon Wiener: Vitamíny po pětačtyřicátém | Prázdniny | Poděkování vzpomínkou
My, kluci, jsme to nikdy neměli moc lehké, a zvlášť ti, kteří se narodili dosídlencům v pohraničí po odsunu Němců. Prostředí, kam nás drazí rodiče přivedli, bylo úplně jiné než u babiček, tet a strýců ve vnitrozemí. Byl to svět naruby. Co bylo normální v Sudetech, bylo v Nymburku nebo v Kolíně postavené na hlavu. Vše bylo o Němcích a po Němcích. Od hrnce ve dřezu po knížky, obrázky a nádobí v kredencích. Půdy plné bohatství, poklady skryté pod podlahami. Zahrady, louky, pole, stráně, potoky, břeh Nisy, na co ukážete, to bývalo jiné než tam, odkud naši přišli.
Luděk Ťopka: Obecní strážník a moji první kapříci
Rodiče naštěstí nebyli dosud doma, otec v práci, máti u své sestry na Blatově, takže jsem mohl kolem šesté, když už se pomalu stmívalo, vypadnout s nenápadnou aktovkou k rybníku. Nešel jsem nejkratší cestou, protože ta vedla právě kolem Šimečkova domu, který stál kousek od rybníka. Sice ne na dohled, protože za rohem, ale přece jen blízko.
Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy VI.
Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.
Jiří Kadlec: O knize Kolja ... to neznáte mého psa!
Nedalo mi to, abych neusedl a nenapsal Vám pár řádků o knize, kterou ve vašich stránkách každý měsíc vřele doporučujete a z ní otiskujete ukázky. Musím Vám dát zapravdu - ta kniha stojí nejenom za přečtení, ale i za zamyšlení. Na začátku mého hloubání, ke kterému mne kniha donutila, bych rád uvedl jedno doporučení všem čtenářům: Nevynechávejte úvodní povídání, včetně vyjádření nakladatele!
Špecialisti / Všetko viem / Tréning
Mestská väznica mala veľmi dobrú povesť. Chýry o jej úspechoch v prevýchove narušených existencií sa dostali až za hranice. Niet divu. Tamojší psychológ vedel citlivo vystihnúť, čo sa v jeho zverencoch skrýva.Vražedné, násilnícke, či zlodejské chúťky obyvateľov nápravnovýchovného zariadenia úspešne liečil prácou. Áno, dobre počujete, prácou. A nie hocijakou. Ale šitou priamo na telo.
Eduard Světlík: Ruka trhu / Na rotopedu do Evropy
Neustále si stěžujeme, jaký příval násilí se na nás denně řítí z televizní obrazovky či z filmového plátna, kolik je ho ve všech možných videohrách, jimž se oddávají naše děti. Vše se přitom děje svižně, hravě, bezbolestně, přitažlivě. Následky jsou známé: čím dál více kriminality, brutality, násilných činů a vražd.
Ivan Kolařík: KOLONOSKOPIE - kukátko tajné intimnosti
Upozorňuji, že se mi tato procedura, které se pravidelně po řadu let podrobuji, vůbec, ale vůbec nelíbí. Naopak! Naplňuje mě neutuchající hrůzou, zvláště od té doby, co se mě kolega nejapně zeptal: “Jak to víš, že to byl prst?” I když svému urologovi důvěřuji, protože je to slušný člověk od rodiny, kolegova otázka moji důvěru přece jenom trochu nahlodala a při potupné proceduře čínského urologa bedlivě pozoruji.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (12)
Vtom se ozvala rána a voda zase výrazně stoupla. Oba jsme měli na sobě kožichy a já jsem se začal zabývat myšlenkou, jak ho při prolomení ledu shodím a kterým směrem budu plavat ke břehu. Situace se stávala kritickou. Do konce pořadu zbývalo asi osm minut. Ostré praskání se ozývalo stále častěji, to jak diváci ustupovali na tu část ledu, kam voda ještě nedosáhla. Hrozila už přelitím na sedadla židlí.
Libuše Čiháková: Ztráta času | Vem si svetr | Rejža
"Po přízni řízni", rádí jedno přísloví a má svatou pravdu. Mám sestřenici, která tato slova náležitě potvrzuje. Pokaždé, když k nám přijede na návštěvu, už ve dveřích hlásí, "Jééé, jáááá jsem zapomněla přivézt dětem bonbony". Příště zase "jéééé, jááá vám chtěla dovézt ořechy , ale jako na potvoru jsem je zapomněla doma."
Ivan Kraus: Umění poděkovat
Jestliže jsem satelitní televizi za něco vděčný, pak hlavně za to, že se ze mne stal vděčný člověk. Velmi na mne zapůsobil přímý přenos programů předávání Oskara. Režisér, který získal sošku, děkoval postupně producentovi, hercům, scenáristovi, kameramanovi i střihačce. Pak přišli na řadu herci, scenáristé, producenti, skladatelé, kameramani, maskéři a všichni všem děkovali.
Josef Blažek: Existuje ostrov (5)
Dick vstoupil do světla svíčky z tmavého koutu. „Jdou po nás,“ řekl klidně, ale rozhodně. „Kdo?“ „Nevím víc než ty. Jen to, že někomu o tebe moc jde. O tebe. O to, aby ses vrátil.“ „Kam?“ „Do chvíle před návštěvou knihkupectví. Aby ti bylo jedno, že existuje ostrov.“ „A existuje? To, co o něm vím a co jsem ti řekl, to je hodně málo. Skoro nic. Žádný důkaz…“ „Podívej,“ řekl Dick, „tady máš odpověď.“
Emília Molčániová: Fľaša | Golf | Drama lásky
Ach, drahý, ty si nezabudol na naše výročie! Tie kvety sú nádherné! Ale poď, ja mám pre teba tiež prekvapenie.“ „Slávnostná večera pri sviečkach!“ „Áno, drahý. Pripravila som ti menu, aké si zaslúžiš, ťu, ťu, ťu, cmuk. Predjedlom sú artičokami plnené teľacie medailóniky v tirolskej omáčke a za tým budú nasledovať tvoje obľúbené krevety v župane so syrovými kroketkami. Dnes sa mi mimoriadne vydarili.“ „Tak, drahá, pripime si na naše štyri šťastné roky manželstva... Čo to vlastne pijeme, drahá?“