Miloslav Švandrlík: Tatínek se kutálel / Modrojasný potůček
Mezi vápencovými a klikavcovými skalami se vinul modrojasný potůček. Voněl palůvkou a tyživcem, voda byla chladná jako mračník právě vytáhnutý z ledového žizu. Byl krásný letní den. Makůvky, horské tífky a batužníky pronikavě voněly. Ze zátočiny vyběhlo děvče. Bylo oděno v lehké kmunkové šaty, na hlavě mělo vitínový šátek s bílými kvítky notejlu. Rozhlédlo se kolem.
Egon Wiener: Mé zážitky z 1. třídy a nejen z ní | Oči | Dýmky
Rok 1953 byl jedním z řady těch, co následovaly, pozoruhodný. Mně aspoň zaujal tím, že v tomto roce jsem šel poprvé do školy. Do první třídy. Byl to rok pozoruhodný i tím, že jsem měl být očkován proti záškrtu. Matka byla nemocná, a proto poprosila sousedku, aby se mnou na očkování zašla. Zdůraznila, že jsem velký, že 1. září už jdu do 1. třídy, že tedy plakat nebudu. Zmýlila se. Rozplakal jsem se už u branky, u mostu přes Nisu jsem řval a sousedku jsem na schodech MNV kousnul, roztrhl jí blůzku a natrhl ucho.
Vladimír Kulíček: Jak sloužili jsme za Čepičky aneb Anabáze krabice od margarínu (1)
Kdybychom zjistili vzdálenost, kterou absolvoval Josef Švejk jako svoji proslulou anabázi mezi Táborem a Pískem, včetně cesty přes Protivín a dvakrát Putim, ani zdaleka bychom se nedopočítali tolik kilometrů, kolik jich se mnou absolvovala moje krabice od margarínu. Margarín byl oblíbený pokrmový tuk už v dobách první republiky pro svoji nižší nákupní cenu a mezi lidem se mu říkalo trochu pejorativně „umělé máslo“.
Tomáš Zářecký: Kolik času promarníme čekáním
Během léta jsem napsal román, cca 400 normostran. Není špatný (jaká to nemístná skromnost), ale hotový také ne. Ani náhodou. Dokončením poslední kapitoly sice skončil příběh, ovšem práce na tom, aby se stal opravdu dobrým a zajímavým, pokračuje ještě dlouho potom. Nejdřív jsem doufal, že přečtení a revizi stihnu během října a listopadu. Nepovedlo se.
Emília Molčaniová: List ministrovi / Strašidlá neexistujú / Analfabet
Na to, že je poslanec Šošovička negramotný, sa prišlo úplnou náhodou. Každý si myslel, že jeho vlastnoručný podpis pozostávajúci z troch krížikov je len akousi žoviálnou recesiou. Iba pokladníčka v banke pri overovaní Šošovičkovho podpisu odhalila, že je to východisko z núdze a nie bohémsky výstrelok zástupcu ľudu.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (10c)
Vstoupil jsem směle dovnitř, nechal si zavolat manažera a oznámil mu, že bych se rád oblékl podle poslední módy a to vícekrát než jen jednou, a jestli by mně s tím někdo nepomohl. Jako co jde s čím a tak, protože jsem si jako tramp o svém vkusu nedělal iluze. Doma mým idolem bylo vlastnit americkou khaki bundu a džíny, ale tohle byl zcela jiný svět, to jsem chápal.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (23) V obklíčení šelem
Jacku Lampardovi nebylo ještě ani sedmnáct let, když se začal hodně přátelit se svým sedmašedesátiletým strýcem Oliverem. Sblížila je společná záliba v lovu. Žili oba na severu Kanady a pro společná lovecká dobrodružství nemuseli chodit daleko. Jackovi imponovala zkušenost starého zálesáka a rád ve chvílích volna poslouchal jeho vyprávění. Dne 7. listopadu 2009 vyrazili na sněžném skútru k pobřeží na lov tuleňů. Byla sobota a Jack se těšil na zajímavý víkend. Přejeli z pevniny na zamrzlé a zasněžené moře. Ledová rovina vybízela k rychlé jízdě, ale Jack se řídil radami starého Olivera.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (27)
Tři dny jsme procházely městem společně s našimi muži, ti ve čtvrtek odletěli za svými obchody do Kostariky. Přestěhovala jsem se pro zbytek pobytu do pokoje k Simoně. Měla tam šílený nepořádek, jaký mívala doma. Máma se jí kvůli tomu něco nadomlouvala! Nemínila jsem ji zde převychovávat, naopak, zatoužila jsem prožít zbývající dny v naprosté shodě...
Milan Turek: Tři kozy
Jaro ještě nevyvinulo své slunečné a teplé dny, den se sice prodlužoval, ale rány studená a místy ještě mezi stromy závěje sněhu. Ani na horách nemizel, třebaže už začínal máj. Ale na to už jsou lidé pod Ještědem a v údolí okolo Nisy zvyklí. Na hradech se otevíraly brány, i když turisté přicházeli jen sporadicky a vlastně tu deštivou neděli průvodci na hradě Grabštejn už vlastně ani nikoho nečekali.
Jaroslav Volf: Hříbě
Když viděl, jakou mají spolužáci i kantoři dobráckou legraci z jeho ranních a odpoledních tréningů, ještě jim to pro pobavení vylepšil. Na levou zadní kapsu džínek si nažehlil na plátně ručně namalovanou kulatou značku nejvyšší dosažitelné rychlosti 15 km, jakou mívají nákladní auta, a za pravou zadní kapsu si zatkl za klips červený blikač na kolo. A hned bylo klusání o třídu zábavnější.
Emília Molčániová: Nedorozumenie / Pomsta / Veľmi úzka spolupráca
Práve som vychádzal z cukrárne, keď som uvidel pri aute mladú policajtku, ako vypisuje pokutu. Pristúpil som k nej, reku, stratím slovo a možno ju presvedčím. „Pekný deň, pani nadstrážmajsterka, máme pekné počasie, však?“ „Komu aký,“ ďalej sústredene vypisovala pokutový blok. „Taká pekná dáma a taká nahnevaná, nože sa trochu usmejte,“ pokúšal som sa jej opraviť náladu.
Zdeněk Pošíval: Satanovy chvíle
Jsme v Čechách na sklonku 17. století. Poblíž Pelhřimova přepadli lapkové povoz s drahocenným nákladem pro želivský klášter. Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby se v okolních lesích poohlédl po stopách pachatelů. K Bukovskému se připojí podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice: vztah obou mužů se od počátku projevuje skrytým napětím. Třetí hlavní postavou příběhu je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně a burš jihočeského šlechtice, jenž hledá láskyplnou náruč.
Stanislav Moc: Narozeniny
Seděli jsme u Lea na farmě a popíjeli dobré zázvorové pivo, které nám Ruby nosí vždy o přestávce našeho tenisového klání. Ruby je Leova manželka a někdy si s námi i zahraje. Leo moc nehraje, tedy s námi ostatními, nejsme pro něj dost dobří, jsme prý jen parta smíšků, zatímco on bere tenis vážně. A to mu je 77 let! Právě dnes, v úterý 24. března!
Tomáš Zářecký: Místo tisíce a jednoho příběhu
Na cestách trávím během týdne nezanedbatelné množství času. Své ctěné pozadí si většinou vozím autobusem, méně pak už vlakem, který poslouží jako vhodný dopravní prostředek zejména v pozdně večerních či nočních hodinách. Jelikož trpím permanentním pocitem, že nic nestíhám, a všude, kam se kouknu, se kolem mě kupí resty a nesplněné úkoly, prožívám takto „ztracený“ čas ne se zrovna šťastnými pocity.