Dr. Ernst (Arnošt) hrabě Waldstein-M.Pfeffer: Muž s nonšalancí aristokratům vlastní
Když jsem se ještě řadila do kategorie dítek školkou, později základní školou povinných, tak jsem si asi jako většina malých holčiček hrála na princezny. Krásné dlouhé šaty (v mém případě máminy svatební), představa o životě na zámku, později se ještě přidaly sny o princi na bílém koni. Po téměř třiceti letech jsem stoupala do druhého patra ve starobylém měšťanském domě, nacházejícím se hned vedle zámku Belvedere ve Vídni, a hlavou se mi promítaly právě tyto vzpomínky z dětství.
Ivo Antušek: Auto jako nabitá zbraň
Řízení vozu a jeho pohyb po silnici je však smrtelně nebezpečnou záležitostí i dnes. Vezmeme-li do rukou nabitou zbraň, chováme se obezřetně, protože si v každé chvíli uvědomujeme, co může způsobit náhodný výstřel. Sedneme-li za volant či řidítka, toto vědomí zvláštní odpovědnosti se nedostaví. Konáme cosi naprosto běžného, všedního, zautomatizovaného, co, podle jakéhosi skrytého vnitřního přesvědčení, nevyžaduje žádnou zvláštní péči, ani přesné dodržování stanovených pravidel.
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (5)
Do života Karla Hašlera vstoupily dvě osoby, které v podstatě změnily jeho život. Tou první byl bývalý korepetitor Národního divadla v Praze, hudební skladatel i vynikající klavírista Rudolf Friml (1879-1972), který se v prosinci roku 1903 vrátil z ciziny. Jednou zašel Friml do Niklovy vinárny na Perštýně, kde se scházela umělecká chasa. Sotva vešel do místnosti, prostořeký Hašler ho nazval „panem Johanesem“ a tento přídomek zůstal Frimlovi navždy.
Lenka Nováková: O dobrém pocitu a kde si ho koupit?
Asi každý z Vás má doma kus značkového oblečení, ve kterém se cítí dobře. I já ho mám. Ani bych nedokázala vysvětlit, jestli má nějaké specifické vlastnosti, kvůli kterým ho mám raději a nikdy jsem o tom tak nepřemýšlela. Až z knihy Setha Godina „Všichni marketéři jsou lháři“ jsem pochopila, že jsem si nevybrala jen kus šatstva, ale zaplatila jsem si především dobrý pocit, který ve mně to oblečení vyvolává.
Ondřej Suchý: Čím se Jiří Voskovec v Americe nejvíc trápil
Kolika lidem jsem záviděl, že se mohli setkat s Jiřím Voskovcem! Přesto jsem vděčný osudu, že jsem tohoto noblesního, nadmíru inteligentního a vtipného umělce mohl poznat trochu blíž alespoň prostřednictvím jeho neznámých dopisů, které jsem získal, a pak také díky tomu, co mi o něm pověděli pánové Josef Škvorecký, Jethro Spencer McIntosh (malíř, scenárista a herec českého původu) a konečně třeba i samotný Jan Werich či později Jára Kohout.
Naděžda Munzarová: Dopis Dantonovi
Dantone, nevím, zda před dvěma sty lety u vás existovalo slovo REVUE. Asi ano. My, cizinci jsme je od vás nedávno přejali. Asi se divíš proč, protože překlad toho slova je "přehlídka" a to existuje v každém jazyce. My to slovo v původním francouzském znění přejali proto, abychom odlišili jeho doslovný překlad od jiné podívané.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (7) - Doba královská/David šel do války volky nevolky...
Úloha Saula, válečníka každým coulem, nebyla jednoduchá. Filištíni, kteří v daném okamžiku představovali hlavní nebezpečí v zemi, byli (jak se zdá) fyzicky robustnější než Izraelci a byli též technicky o jednu epochu dál než Saulovo vladařství. Zatímco Izrael zůstával ještě v době bronzové, Filištíni žili již v časech železné doby.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vzpomínkové
Nutně se musím zmínit ještě o jedné skupině zbytečností, které se těm kamenným zdánlivě vzdalují pouze formou, ale obsahem se nápadně podobají. Splňují stejné atributy: Lahodí oku, jsou rovněž opředeny závanem dávných i nedávných vzpomínek, ani se nedají koupit v žádném supermarketu. Ano, jedná se o nádherné zbytečnosti, o které zavadíte doma pohledem.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb psím počasím do Santiaga (3) Den druhý
Z té přeplněné horské nocležny jsem se vytratil raději hned za svítání. To aby ty dvě ženy, až se budou ráno z té kruté noci dávat dohromady, měly potřebné soukromí a nemusely se ostýchat před cizím chlapem. Po paměti jsem sesbíral svůj skromný majetek, nacpal to všechno do batohu, přesvědčil se, že se včerejší defekt mého pohybového aparátu sám od sebe srovnal, pozdravem se rozloučil a šel. Vyžadovalo to z mé strany značné odhodlání, protože ta slota venku trvala i po rozednění a vydržela po celý nadcházející den. Odkládat to ale nemělo smysl, dříve nebo později bych stejně do toho nečasu musel.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (21): Karel Effa
Komik Karel Effa, s nímž se tehdy mohli setkávat diváci v některém z představení skupiny Josefa Dvořáka na scéně divadla Semafor, měl opravdu na co vzpomínat. Jenom počet filmů, ve kterých hrál, překročil stovku! Na divadelních prknech pak měl možnost zahrát si po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového, Jana Wericha a mnoha dalších legendárních herců a komiků.
Pavel Pávek: Po pramenech i kopcích
Zasmušilé statné stromy ukrývají, snad i před ptáky, tichou zahradu zemřelých. Neobyčejný hřbitov téměř na konci neobyčejného města je zahradou, oázou klidu i vyhlídkou na vzdálené, namodralé horizonty horských hřebenů, je místem odpočinku desítek osobností, které znal a často se jim klaněl celý svět.
Dana Kalinová - Martina McLenehan: Věřím v lidské dobro
Také rádi čtete a každý rok se těšíte na Svět knihy? A napadlo vás někdy, jak je organizován a kým? Mě tedy ne. Až do letoška jsem nad tím vůbec nepřemýšlela a jeho existenci brala jako jakousi samozřejmost. Ovšem letos jsem se na veletrh dostala ne jako návštěvnice, ale jako hosteska. Došlo mi, že za Světem knihy je spousta netušené práce a že vzniká z velikého zaujetí pro věc.
Ctirad Pánek: Jak vzniká prales?
Ke vzniku pralesa je potřeba jenom spousta času. Když se les nechá po dlouhá století v klidu, bez jakéhokoliv lidského zásahu, vznikne krásná přírodní rovnováha. Rostliny a stromy se generaci po generaci doplňují a vzájemně vyživují – ty starší podporují svoje děti, ty úplně staré odumírají, dělají místo mladším a slouží jako výživa těm žijícím.
PhDr. Josef Krám: Do Muzea českého a slovenského exilu a emigrace 20. století
Muzeum českého a slovenského exilu a emigrace 20. století, nestátní nezisková organizace, placená jeho zakladateli, výtvarníky Janem a Sabinou Kratochvilovými s případnou pomocí lidí z exilu a emigrace, vzniklo v prostorách kdysi pivovaru na Štefánikově ulici 22 (předtím tam býval klášter, zrušený za Josefa II.), vráceného v restituci rodině Kratochvilových. První výstava věnovaná českému, slovenskému a rusínskému exilu a emigraci byla realizována v letech 2000–2001 v Domě umění města Brna, Moravském zemském muzeu, Moravské zemské knihovně a v Národním divadle v Brně za účasti několika set návštěvníků z exilu, ministrů kultury a školství a řady dalších osobností.