Eva Střížovská: Na Starých zámeckých schodech...
Nejen já, ale i Ivo Zelenka jsme byli letos hosty na každoročním milém setkání krajanů v Kyrkekvarnu nedaleko Göteborgu, na jehož zorganizování se velkou měrou zasloužila také i Jitka Vykopalová ze Stockholmu, která je kulturním manažerem stockholmského Švédsko-česko-slovenského spolku a redaktorkou a zástupkyní „Pozitivních novin“ ve Švédsku.
Michal Dlouhý: Maženty
Četnická stanice v Ledvicích se v létě 1924 zabývala již třetím případem podezřelého onemocnění hovězího dobytka, ke kterému došlo v době jednoho měsíce. Pro majitele dobytčete, které onemocnělo, to znamenalo nutnou porážku, označovanou v řeznické mluvě "maženta". Velitel stanice vrchní strážmistr Antonín Němeček v rámci pokračovacího výcviku aktuálně opakoval s podřízenými četníky všechny trestní předpisy týkající se dobytčích nemocí.
Adam Lorenc – Ivo Fencl: Volný styl na horském kole podle Adama Lorence
Adam Lorenc se narodil 4. března 1989 v Klatovech, kde taky žije. Vystudoval tu i střední zemědělskou a potravinářskou školu a pracuje jako doručovatel balíků pro stejnou poštu, kam jsem kdysi balíky vozil (už zrušenou) vlakovou poštou z Plzně. Adam Lorenc se aktivně věnuje volnému stylu na horském kole (Freestyle MTB). Adame, napadlo tě někdy zkusit podobné kousky, jako provádíš na kole, třeba na motocyklu? Určitě mě to napadlo. A co si o podobných kaskadérech myslíš? Musím říct, že mi to přijde jako až moc velký hazard s životem.
Antonín Hančl: Exkurze do historie kouzelnictví
Milí čtenáři, jistě jste se někdy obdivovali elegantnímu a efektnímu umění kouzelníků — manipulátorů. I když víte, že je to všechno jen dílem nesmírně obratných a vycvičených rukou, dokonalého postřehu a precizní souhry všech pohybů a úkonů, nemůžete odolat a propadáte v kouzlení. Být kouzelníkem je povolání stejně krásné jako obtížné a náročné, což potvrdí jistě každý artista tohoto lákavého oboru.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (18) Harpo Marx
V 8.dílu tohoto seriálku jste se před časem seznámili s vůdčí osobnosti slavné trojice filmových komiků, bratří Marxů — Groucho Marxem. Ještě jednou si připomeňme některé z jejich komedii, které natočili ve třicátých letech a které jsme viděli také u nás: „Kobylkáři", „Kachní polévka", „V cirkuse“ a „Noc v opeře". Na počátku bylo bratrů Marxů pět: Groucho, Harpo, Chico, Gummo a Zeppo. Světovou slávu si však vydobyli jen první tři.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (19)
V MALENOVICÍCH, v malém bistru, mne vzpomínky na rok 1987 neodbytně a téměř vlezle, znovu navštívily. Zavřel jsem oči a začalo to stokráte opakované kino. Byl to pro mne první životní dotek s paní, která nás navštíví a řekne: „Už jsi dohrál, kamaráde!“ „Ty myslíš na svůj infarkt, že?“ přikývl jsem a Jarmila mávla rukou. „Máš pravdu,“ pochopil jsem, „jsem tady a jsou horší věci.
Blanka Kubešová: První dojmy (1/3)
Už se vám stalo, že jste po čase našli svůj starý zápisník? Nebo poznámky pořízené před lety a teď se nestačíte divit, protože to vypadá, jako byste je ani nepsali vy, ale jako by to všechno prožil někdo úplně jiný? Právě to se přihodilo mně, když jsem náhodně objevila deníkové záznamy z několika prosincových dnů roku 1989, ve kterých jsem se pokoušela zachytit své dojmy při první cestě do Čech po víc jak dvaceti letech.
Michal Dlouhý: HUMORESKY VÁŽNĚ - Štábní strážmistr Ambrož
Celé odpoledne jsme strávili povídáním o četnících a zejména o těch, kteří sloužili na královéhradecké pátrací stanici. Přes úctyhodný věk více než osmdesáti let mi dcera četníka Ambrože dlouho vyprávěla o svém otci. Josef Ambrož se narodil roku 1891 v Libniči u Českých Budějovic. V době první světové války bojoval v Itálii a poté působil i v ruských legiích.
Josef Fousek: Udavači, anonymové, parazité / Májové dny
Jsou jako houby. Mají svá místa. Co do výskytu jsou u nás na předních místech v Evropě. Otravují studny s čistou vodou. Cizopasí na strastech a trápení svých spoluobčanů. Jsou zbabělí jako skunk a šíří parfém tchoře. Jejich přičiněním skončilo tisíce lidí v nacistických a později v komunistických lágrech.
Diskuze na téma: Máme se plácat po ramenou nebo ne?
Občas se stane, že některé věci, týkající se našich novin, si najdou cestu i na titulní stranu. Stalo se tak i nyní, kdy jsme si řekli, že vás tak trochu vtáhneme do naší redakční diskuze na téma, o němž jsme sami mezi sebou již mnohokrát mluvili ...
Slavomír Pejčoch-Ravik: Proč číst bibli? (1)
Bible je už nějaké století podávána jako soubor naivních bajek a víra v Boha je pokládána bezmála za atavizmus, za nemoderní přežívání dávno odbytých pověr, bájí a pravěkého strachu před mocnými silami přírody. Naši současníci však bezděčně vytvářejí nové pověry - v našem dvoutaktním myšlení se zrodily například protipóly barbarství a civilizace, přičemž tituly civilizovaného světa zdobíme především svou vlastní epochu.
Výstava Hračky a výukové kapsáře
Kdo se při prázdninových procházkách Prahou zatoulá ke Karlovu mostu, může těsně vedle mostecké věže na Malé Straně objevit na Dražického náměstí č. 10 jubilejní desátou výstavu výtvarnic Olgy Černohorské ...
Slavomír Pejčoch-Ravik: QUO VADIS, DOMINE ?
Italské poměry ve sdělování mi pro přeměnu československých poměrů mnoho nepomohly. Byly spíše negativním varováním, čemu bychom se měli vyhnout. Ostatně, jak poznali již dávno Židé, není na světě oblast, vynález, technika či zkušenost, která by nás nepoučila. Martin Buber kdysi vyprávěl: „Byl jeden starý rabín, který byl proslulý svou moudrostí a k němuž přicházeli lidé, aby si vyžádali radu...."
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (4)
Karel Čapek: Kam jde Československo? Této otázce lze rozumět dvojím způsobem: buď do jaké budoucnosti jde náš stát s námi všemi, nebo za čím jde a jaký cíl klade sobě i nám všem. Na tu první otázku nemohu odpovídat, nejsa prorokem z povolání; ale odpověď na otázku, za čím jdeme, zahrnuje do jisté míry také odpověď na otázku, co s námi bude.