Jan Řehounek: Letošní Hrabalovo Kersko letos poprvé zmoklo. Ale jen trošičku!“
„Když jsem se přistěhoval do Libně,“ vzpomínal dál, „šel jsem se také podívat do restaurace, kam chodíval pan Hrabal. Tam vám byla výčepní... senza ženská! Ona měla všechno nastrkané pod pultem a k tomu upravenou halenku a neuvěřitelný dekolt. Takže, když se naklonila pro to, co měla pod tím pultem, málem všichni chlapi přepadli, protože byli hlavou a potom i očima za ní. Od té doby jsem do té hospody začal chodit taky.“
Milan Turek: Dva jazyky navíc
Nezdá se, že by Liberec měl příliš velké štěstí na politicky angažované ženy. Za dob komunistů byla sice primátorkou Emilie Knotková, ale od války se žádná žena příliš neexponovala. Našli bychom významné celebrity mezi zpěvačkami, dirigentkou slavného Severáčku byla Jiřina Uherková, z posledních sportovců pak Kateřina Neumanová a ještě další, i když asi žádná z nich po sobě nezanechala tak významný pomník jako Věra Vohlídalová.
Michal Dlouhý: Četnické historky na pultech aneb Zločiny a Přísloví
Knížka obsahuje celou kopu krátkých historek z období let 1850 až 1945, které postihují období monarchie, v níž bylo četnictvo zřízeno, republikánské období existence samostatného československého státu, v němž četnictvo zaznamenalo nebývalého rozmachu, tak i období německé okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo zrušeno. Ve všech popisovaných případech se jedná o vyšetřování nejzávažnějších z trestných činů – zločinů. Jako názvy jednotlivých povídek jsou použita více, ale i méně známá přísloví, která vystihují podstatu případu, ale i popisované období. V řadě z použitých přísloví se odráží dobové náboženské cítění.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (3)
Nové, skutečně nové ve světě je jen to, v čem pokračuje dál ten starý a neustálý vývoj; co se staví proti němu, není nové; je to jen anachronismus, úchylka a dočasné zvrhnutí. Nevíme ještě, bude-li to vůbec k něčemu dobré; ale pokud se opravdu ptáme, kam směřuje vývoj, najdeme v tom, co se dnes nejvíce snaží vtisknout svět a dějinám svou značku, horečnou aktuálnost něčeho, co je předem odsouzeno být jenom episodou, kterou dřív nebo později vezme čert.
Miroslav Sígl: Od dětství pečuje Kytice o naši tradiční lidovou kulturu
Prožil jsem nádherné představení jarního koncertu dětského folklorního souboru Kytice. Salesiánské (bývalé Klicperovo) divadlo v Praze-Kobylisích se zaplnilo jeden jarní podvečer do posledního místa více než dvěma stovkami rodinných příslušníků, kteří sem přišli podpořit své ratolesti – tanečníky, zpěváky, muzikanty. Je jich dohromady více než šedesát. Přitom soubor existuje už od roku 1994 – čili prochází generační proměnou – děti od svého útlého předškolního věku a školáci sem neustále přicházejí, zatímco starší odrostlejší odcházejí většinou do některého z mnoha pražských či mimopražských souborů.
Ivo Fencl: 350 let od narození Daniela Defoea
Žil-byl skotský námořník Alexandr Selkirk (1676-1721). Skoro uprostřed Tichého oceánu bohužel nějak nekápl do přísné noty kapitánovi a kápo nekápl do noty jemu. Copak o to, na moři a nikoli pouze na moři se něco podobného může stát a také se to stává a kapitán by Sašu Selkirka rozhodně nechal žít.
Ladislav Nykl: Pravda o pražském povstání v květnu 1945
Při „ Pražské operaci “ padlo celkem jen asi 26 rudoarmějců a naproti tomu několik dní před tím v bitvě o Cheb padlo 10 amerických vojáků z 1. pěší divize a 36 vojáků z 97. pěší divize. Kolik bylo v Praze zmasakrováno a zákeřně postříleno vojáků z ROA - Ruské Osvobozenecké Armády generála Vlasova, to se už asi nikdy nedozvíme.
Anastázia Mahovská: Po akci následuje reakce
Vážení autoři a čtenáři Pozitivních novin, pojďme se rozmazlit a potěšení si nadělit. V životě funguje jednoduchý zákon: „Po akci následuje reakce“. A protože byla zveřejněna akce veřejně prospěšné sbírky NA PODPORU POZITIVNÍHO MYŠLENÍ A "DOBRÉ NÁLADY", chci reagovat svým názorem na uvedený počin.
Dobromila Lebrová: Leonardo da Vinci, všestranný renesanční umělec
Umění Leonardo pojímal jako spojení poznání a technické dovednosti. Ale vedle množství náčrtků a výkresů technických předmětů a vědeckých problémů, které se dochovaly v různých tzv. kodexech v počtu převyšujícím osm tisíc stránek, předvídal i různá technická řešení jako ponorku nebo letadlo. Podrobně studoval anatomii, optiku, hydrauliku.
Zdeněk Reich: Pašerákem proti své vůli
Tak jako tažní ptáci se vracejí rok co rok do svých rodných hnízd, i moje manželka a já se periodicky vracíme do míst, kde jsme se narodili, jen na rozdíl od těch okřídlených opeřenců tak činíme jen tak jednou za čtyři nebo pět let. Zdá se až neuvěřitelné, jak těch pár krátkých týdnů s dávnými přáteli rychle uběhne a už se dostaví doba, připravovat se na dlouhou zpáteční cestu.
Blanka Kubešová - Václav R. Židek: Mecenáši vítáni!
Spisovatelka a dramatička Blanka Kubešová se před několika týdny vrátila z ČR. Vím o ní, že se jen tak nesvěřuje, a tak jsem si s rozhovorem raději pospíšil. Zajímalo mě, jak na ni působila domácí politika? Pokud vím, nejsou to jen občané doma, také zahraniční Češi se dnes cítí poněkud nesví z nečinnosti policie a justice, z narůstání zločinnosti a korupce a hospodářských deliktů, ale vás, jestli jsem tomu dobře rozuměl, trápí ještě něco jiného?
Josef Fousek: Rezignace / Divadlo obyčejné chvíle
Z čeho se rodí agrese, bezcitnost, surovost? Televize, na kterou se mnohé svádí, tenkrát také nebyla, a toho předešlého bylo vždy ponejvíc. Kteréhokoli pedagoga potkám, povzdechne nad těžkou prací ve škole. Denně slyšíme o podvodech, zpronevěrách, o neserióznosti politiků, o výstřelcích mediálních hvězd, o válkách, nemocích, zločinech, o drogových monopolech. Není divu, že hodnoty jako je láska, úcta, pravda, čest, spravedlnost a porozumění, jsou v hlubokém stínu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (10) - Stefania Grodzieńská
Vyšla jsem právě odpoledne z domova, když mě přepadla smečka lišek, zahalující korpulentní blondýnu. - Stefčo! Ne, hora s horou... Vidím, že mě nepoznáváš. Jsem Luša Pamčaková, taková hubená, černá, s copánkem. Hrávaly jsme si spolu vždycky v parku, když jsme byly malé. Pamatuješ se, byla jsi u mne na jmeninách a zvracela jsi kakao.
Jan Drocár: Jak přežila šlechta své zrušení
Po staletí vůdčí síla společnosti, která se rozhodujícím způsobem politicky, kulturně a hospodářsky podílela na osudu českých zemí a která byla výraznou nositelkou tradic rodiny, národa i víry přišla o tituly, jména, společenskou prestiž a postavení, majetek a nakonec v převážné většině i o zemi, ve které se narodila, vyrůstala a žila.