Jaromír Matoušek: Jak jsem fotil jiřičky
Tento podzim jsem měl možnost sledovat ve Volyni na dvoře pana Roberta Cardy, drogisty, přípravy jiřiček na dlouhou pouť za teplem a sluncem. Dříve, když jsem viděl ve svém okolí tyto ptáčky, nikdy mě nenapadlo, jak důmyslně si počínají, jak jsou pracovití a pilní. Již od rána, od východu slunce, obsadily dráty elektrického vedení a neustále si upravovaly peříčka a švitořily. Ale to jen do té chvíle, než jedna z nich dala zvukový povel a všechny naráz vzlétly, utvořily obrovské hejno a za velikého a hlasitého křiku utvořily točící se kornout, který se vzdaloval a ztrácel ve výšce i v dálce.
Marie Formáčková: Helena Růžičková a její muži - Velký Jirka
V případě herečky Heleny Růžičkové není pravda, že každý člověk je nahraditelný. Ona byla takový originál, že ji pořád nikdo nenahradil, i když v lednu uplyne už šest let od její smrti. Pořád na ni vzpomínáme, pořád se nám vybavuje její smích, její tvář, její energie. Jako by tady pořád někde byla. Ovšem Helena měla své zázemí, měla své dva Jirky, kteří tvořili její svět, její zázemí a byli oba tak trochu v jejím stínu. Manžel ještě o mnoho víc než syn. A protože jsem je oba dlouho znala, ráda na ně zavzpomínám.
Náhoda na druhou
Telefon vyzváněl jako zběsilý. "Langová," ohlásila jsem se. "To je paní Zuzana Langová, rozená Peterková?" "U telefonu." "Zuzanko, jsi to opravdu ty?" "Jo," řekla jsem netrpělivě. "Narodila jsem se své vlastní matce ...
Martina Bittnerová – Ivo Fencl: Neopakuji školní látku a píšu
Dobrý den, Martino. Kde a jak jste se etablovala jako spisovatelka a povídkářka? Já uveřejňovala prózy ledaskde a třeba taky v tzv. Palmknihách nebo v časopise Žena a život, přičemž se od svých začátků věnuji autorským čtením. I vy jste možná mohl slyšet mou Pomstu anebo Ples popelek. A co vydat povídky souborně? Možná by stály za knihu, ne? Ještě se uvidí, podle situace. Záleží na tom, zda by o ně měl nakladatel také zájem a rozhodně bych musela udělat úpravy.
Vlastimil Marek: Rozhodující je úmysl
Věděli to staří moudří všech duchovněji orientovaných kultur, věděl to Buddha a Ježíš, a víme to dnes i my (díky moderním zobrazovacím metodám). Rozhodující je úmysl. Jinými slovy, naši budoucnost určuje právě to, s jakým základním znaménkem (jestli plus nebo mínus) dnes vnímáme a jednáme. Ukázalo se, že skutečně jsme strůjci svých osudů.
Baťůžek (III) - variace na články J.Volfa
V jednom obchodě, kde se prodávají stany, horolezecká lana, karabiny, vařiče a další rozmanité a užitečné věci, visely na hácích i batohy a baťůžky. Ne ty pomalované pestré, ty by se do přírody jaksi nehodily. Ale byly tam baťůžky docela malé...
Miroslav Sígl: Co víme o Španělsku?
Zatímco u nás letní horka pominula, do slunného Španělska směřují i nadále turisté s příchodem podzimu, protože jeho pobřeží jsou stále lákavější a poněkud volnější, než je tomu v oněch dvou prázdninových měsících. Také aktivita Španělů u nás ve vnitrozemí ožívá, jak o tom svědčí jejich středisko neboli Institut Cervantes v Praze.
RNDr. Irnik Ovčarov – Zdeněk Pošíval: Kterak uměním odhánět stíny na duši
S mým dnešním hostem jsme již popili nejednu sklenku dobrého moravského vína a vedli řeči o světě kolem nás. Šlo po výtce o nezávazné povídání o ženách, o víně, o fotbalu, o umění, o nenapravitelně odporné politice, prostě o všem, o čem jsou schopni klábosit muži stejné věkové úrovně, dokud nenastal okamžik, kdy se mi přítel přiznal, že není jen přírodovědcem, ale zabývá se i malováním obrazů. Stereotyp vinárenských plků se náhle proměnil, neboť jsem ho od té chvíle ponoukal, aby mi o své tvůrčí činnosti sdělil mnohem víc.
Vlastimil Marek: Trojí zápor aneb nic není nemožné
Po zvolení Terminátora guvernérem Kalifornie odpověděla česká konzulka, komentující tuto událost i možnost dalšího postupu Arnoldova svalnatého, leč původem rakouského těla až na post prezidenta USA pro Český rozhlas typicky česky. „Tady už několikrát i v této souvislosti padl výraz Everything is possible, tedy Nic není nemožné.“
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (18)
Ty matesy mojí ženě doporučila spolupacientka z Kladna. Prý to dělala taky. Denně si dávala pět deka matesů a pila na to kyselý mlíko. Sestra musely větrat na pokoji i v noci a jedna mladá sestra si nasazovala masku z druhý světový války. Ta paní za tejden zemřela, ale prej to nebylo matesama, ale steskem, že za ní nikdo nechodil do nemocnice.
Honza Volf - Martina McLenehan: Každému sluníčku předchází noc
„Když člověk strádá, tak se duše aktivizuje a víc se i srdce probouzí a má blíž k lidem, nezavírá se a snaží se. I podle mé zkušenosti buď mám možnost se jít zabít, nebo s tím něco jít dělat, přehodnotit a jet dál, vydržet. A on se pak i ten nový svět začne objevovat. Já myslím, že to je vždycky o postoji člověka, jak smýšlí a že na tom je to celé postavené,“ říká Honza Volf.
Milan Turek: Povídkář z uranu
Ne každý slaví Vánoce na Štědrý den, dárky si lidé předávají často předem nebo až po svátcích. Jeden ze severočeských spisovatelů si přispíšil a dárek k Vánocům věnoval čtenářům již na konci léta. V současnosti se na Liberecku prezentuje skupina literátů, mezi nimiž svými povídkami z horké současnosti dovede okouzlit čtenáře zralý vyprávěč Otto Hejnic.
Jitka Vykopalová: Jak vznikala reportáž na Hradě?
Kdykoliv mi náhoda zkřížila cestu a já jsem se setkala s panem Jiřím Všetečkou, bylo to setkání usměvavých očí, plné optimismu, žertování a povídání, no a jak jinak než o fotografování, cestování a vzpomínání? Poprvé to bylo v Českém centru ve Stockholmu při vernisáži výstavy Pražský chodec v roce 2006, naposledy v dubnu t.r., kdy jsem se dozvěděla o připravované prestižní výstavě u příležitosti jeho významného životního jubilea, a myšlenka o reportáži pro Pozitivní noviny přišla na svět.
Renata Šindelářová: Vydolujme raději svá srdce!
Myslíte si, že se krajina kolem vás mění? Že jen trošku? Občas přibude nějaký ten dům, vyroste strom? Zkuste se podívat na staré fotky. Jak se krajina změní za pouhých dvacet, třicet let. A zajímavé je především pozorovat...