Pavel Veselý: Zastavení Richarda Pachmana
Setkat se s lidmi renesančního typu, to je dnes skoro vzácnost. V době úzké specializace na nějaké téma nebo činnost. U Richarda Pachmana to neplatí. Píše nejen dobrou muziku, ale také krásné texty, stejně tak zajímavě maluje. Poprvé jsem Richarda potkal jako novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Později jsme přišli na to, že máme různé podobné názory na život a svět. A tak se z čistě pracovního pohledu stal pohled kamarádský. Zastihnout Richarda v klidu je skoro nemožné. Má stále plno plánů a aktivit, ale přesto se to povedlo.....
Jiří Suchý: O těžkém životě plachého člověka
Každý z nás je nějaký. Tak například já jsem plachý. My plaší nemáme snadný život. Zatímco průměrně kurážnému občanu nedělá problém zeptat se na cestu, když neví, kudy dál, mně představa, že budu muset oslovit neznámého člověka, působí velikou duševní trýzeň. Zmocňuje se mne nepopsatelná tréma a věta, kterou si delší čas v duchu připravuju, zazní pak úplně zkomolená.
Nina Divíšková - Renata Šindelářová: Pro mě je Domov s velkým D!
Já dokážu žít jen jeden život a emigrace jsou dva životy, to je jako rozvod – život s jednou ženou a s druhou ženou. Něco takového bych nedokázala. Pro mě je to naprosto nemožné a nepředstavitelné. Ať z jakýchkoliv důvodů. Já i dnes, jak ráda cestuji, tak odjíždím vždy jen na chvilku, ale pak se hrozně těším domů. Pro mě domov je Domov s velkým D. Nedokázala bych odejít.
Lukáš Nepovím: Boxlakros – Jimi Dlouhý Cup 2007
Boxlakros je sport s velmi dlouhou tradicí. Pochází z Ameriky, kde se jím bavily indiánské kmeny. Nalezneme v něm podobnost s hokejem. Ke hře se používá vypletená lapačka na tyči-tzv. "lakroska", tým může mít míček po dobu 30s a hraje se 3x 12 minut. Hra plná rychlosti,akce a kontaktu - Boxlakros.
Marta Urbanová: Dubaj
„Jedeme do betonové džungle,“ řekla kamarádka, když jsme nastupovaly do letadla. „Před rokem 1990 bychom se nikam nehnaly. Kdo ví, jestli tam bylo vůbec letiště.“ „Jak by mohlo. K čemu na poušti letiště?“ Kam se podíval, tam mohl tenkrát vidět v těchto místech jen rozlehlou poušť. Jednak ropa, ale určitě myšlenka rozpoutala to betonové běsnění.
Blanka Kubešová: Kam (ne)jít za divadlem (2)
Richard II nastoupil na trůn ve svých pouhých 10 letech. Shakesparova hra se však věnuje pouze posledním, nejdramatičtějším měsícům jeho vlády. Období, kdy se projevil jako panovník spravedlivý a dobrý, spadají zejména do doby prvního manželství s Annou Lucemburskou, (které se v Anglii říkalo Anna Česká), ale ty nechává dramatik stranou.
Arnošt Lustig – Jitka Vykopalová: Zralé úvahy o životě (1/2)
Naučil jsem se vážit si žen, když jsem viděl, jaký je jejich osud. Jak ho nesly. Co to znamená narodit se jako žena. Kromě toho, když přemýšlím o kráse, to nejkrásnější na světě je žena. Miluji ženy. Obdivuju ženy. Oceňuju ženy. Všechno lidské se narodilo z matky. Jsem v duši ženská. Mám skutečnou úctu k ženám. Myslím, že jsou lepší, a že příroda je na ně v něčem zlá.
Jitka Dolejšová: Duben – na Lipně budem´
„V dubnu na Lipno?“ ťukal si významně na čelo můj kolega Petr: „Co tam budete celej tejden dělat? Sníh už tam není, na kolech zmrznete, o koupání ani nemluvě. Koleduješ si o nastydnutí a pořádnou rýmu. To jsem teda vážně zvědavej, co budeš vyprávět.“ …Z dovolené jsme se vrátili spokojení a zdraví, a protože kolega Petr už netrpělivě čeká na mé zpravodajství, hurá do toho.
Blanka Kubešová: Kam (ne)jít za divadlem (1)
Ne že bych toto experimentální divadlo měla v úmyslu zvlášť doporučovat, jen si troufám říct, že kdo nezažil živě a zblízka aspoň jedenkrát některé z jeho představení, nezná dobu a mládež dneška. Píšu záměrně aspoň jedenkrát, protože je-li Vám přes čtyřicet, víckrát vás asi na projekty Experimentálního prostoru Roxy v Dlouhé 33 nikdo jen tak nedostane. Ale zážitek to je, to přiznávám.
Zdeněk Horenský: 1999 – co způsobil přechod přes koleje, aneb ilegální přechod hranic
Nádraží v Šoproni na maďarsko-rakouské hranici, je přibližně 16:34 hodin, v 16:40 má pravidelný odjezd vlak do Vídně. Jsme tři a jdeme na poslední chvíli. Na odjezdové tabuli je vyznačeno, že tento vlak odjíždí ze 6. koleje. Spěcháme do podchodu, kde však po chvilce zjišťujeme, že se zde vstup na 6. kolej nenachází. Vracíme se tedy urychleně zpět, minuty ubíhají, čas odjezdu se blíží. Bezradně se rozhlížíme. Jeden z nás zahlédne označení 6. koleje se šipkou někam mimo podchod. Přidáváme do kroku vyznačeným směrem. Narážíme však na uzavřený vchod. Mohlo nás napadnout, že vlak do Rakouska je již odbaven.
Miroslav Sígl: TGM a „osmičková“ výročí
Nejen 28. ŘÍJEN 1918 je neodmyslitelně spojen se jménem zakladatele našeho státu, ale nahlédnutím do jeho životopisu, lze vystopovat několik dalších letopočtů s osmičkou na konci, významných pro život a dílo TGM. Uveďme z nich některé (zčásti podle Stručného životopisu Stanislava Poláka, Středočeské nakladatelství, Praha 1990).
Jinotajová inspirace na pokračování
Abych alespoň zpovzdálí trochu podpořil nápad s hledáním jinotajů, rozhodl jsem se vyhledat ve svém archivu fotografii, kterou jsem kdysi pořídil v Praze na náměstí Republiky a kterou mi – kupodivu – otiskl 29. ledna roku 1965 na zadní stránce tehdejší Mladý svět. Dodnes jsem na tu fotku pyšný.
Ondřej Suchý: Utajované pravdy o Dagmar Patrasové
Na tomto článku je pozitivní, že ta, o níž v něm píšu, vypadá v době svého životního jubilea, jako by jí bylo o polovinu let méně, a pak také skutečnost, že o všem negativním, co mě zlobí v souvislosti s oslavenkyní, mohu napsat do Pozitivních novin, protože – a to je prosím ověřená pravda! – jinde bych se svojí obhajobou Dagmar Patrasové neuspěl.
Pavel Pávek: Bauerova vila v Libodřicích
O kubizmu, přesněji rondokubizmu, se často říká, že je snad jediným typicky českým výtvarným a architektonickým směrem. O architektovi Josefu Gočárovi, že je jeho nejvýznačnějším představitelem. Josef Gočár byl snad nejvýznamnějším představitelem autorů českého kubizmu, směrem, který byl výrazným hlavně v architektuře.