Ondřej Suchý: Tajemství rentgenového snímku Hany Vítové
Život Hany Vítové byl pestrý, i když vůbec ne v takovém slova smyslu, jak bývá dnes chápáno. Dalo by se o ní mluvit asi podobně jako o Věře Ferbasové, o níž mi komik Jára Kohout říkával: „Ta byla tak cudná, že když se šla koupat, brala si pásku na oči.“ Hana Vítová byla jemná, tichá, bezkonfliktní a já si dodnes považuji, že jsem s ní měl možnost posledních několik roků jejího života být v přátelském styku.
Prvních šest let Atelieru El-Kordy – pohled zpátky
V Rakousku byly samozřejmě dále realizovány různé skupinové výstavy a projekty, na přiklad velká výstava “Vitr a vlny” v Breitenbrunnu u Neziderskeho jezera v rámci World Sailing Games 2006. Nedávno vystavovali někteří umělci také v Českých Budějovicích (v galerii AVE a na Czech Art Festival). Odtud pochází také kontakt k Jitce a Janě z Pozitivnich novin.
Josef Krám: Sameťáci v Rychnově
Divadelní legendy Bedřich Hányš a Dana Bufková navštívili začátkem června 2007 Rychnov nad Kněžnou, s nímž jsou spojeni rodinnými kořeny. Přijeli na dva dny navštívit město, odkud pocházejí rodiče Bedřicha Hányše. Jeho maminka byla z rodu Kosových – proto je doprovázel jeho bratranec bývalý místostarosta Jaroslav Kos, toho vidíme na společné fotografii vpravo; za manžela si vzala Bedřicha Hányše.
Ondřej Suchý: Jiřina Šejbalová a moje promarněná příležitost
Kolik příležitostí člověk v životě promarní... Vzpomínky na ně se pak s přibývajícím věkem proměňují ve stále častější výčitky. Já si dnes mimo jiné vyčítám, že jsem nikdy neoslovil paní Jiřinu Šejbalovou, ačkoliv jsem k tomu měl příležitostí bezpočet - bydlela se svým manželem dr. Pipkou přímo přes ulici, na rohu Pařížské třídy a Široké ulice; okna arkýře jejich bytu ve druhém patře secesního staroměstského domu měla barevná skla.
Jana Najbrtová: Ozdravit společnost na těle, duchu i duši
Ve svém projektu Deník milionáře jsem vyzval všechny stávající i budoucí podnikatele, aby prezentovali své nápady nebo i vlastní zajímavé podnikatelské aktivity také v Pozitivních novinách a inspirovali tak naše čtenáře. Seznamte se tedy s podnikatelskými aktivitami - podle vlastních slov - šťastné, někdy i aktivní babičky na částečný úvazek, docela aktivní důchodkyně na plný úvazek a podnikatelky na zákaznický úvazek – podle hesla „naše zákaznice, naše paní, náš zákazník, náš pán.“
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (23) Bedřich Zelenka
Bedřich Zelenka, komik, humorista a někdejší rozhlasový a televizní dramaturg. V roce 1990 byl mým hostem v televizní Kavárničce dříve narozených a v roce 1997 v rozhlasovém Nostalgickém muzeu zábavy. Vzpomínám na něj jako na vstřícného člověka, velkého dobráka a upřímného kamaráda, jehož humor jsem miloval už v šedesátých létech, kdy jsem slyšel poprvé jeho rozhlasové silvestrovské monology.
Jan Míka - Miroslav Vejlupek: Seriál není umění, ale je umění ho napsat
Byl jste i vloni ve starobylém Písku, nebo vás cesty vedly do jiných končin? Nebyl, i když jsem být měl. Točily se zde některé scény z mého nového seriálu Cukrárna v režii Dušana Kleina, ale já pobýval ve Františkových Lázních, protože jsem tam musel po operaci nastoupit. Jinak jsem v Písku alespoň pětkrát za rok, protože tu mám příbuzné, známé, rok jsem tu byl na vojně a Písek mám moc rád. Proto sem byly situovány i scény ze zmíněného seriálu. Konec konců z Tábora, kde bydlím, není do Písku tak daleko.
Josef Balek: Volné sdružení umělců jižních Čech se vám představuje
Při návštěvě festivalu jsem zde znal většinu umělců ze všech koutů vlasti a z místních skoro nikoho. Takže jsem se dal do nápravy situace. Měl jsem kolem sebe spoustu kontaktů na umělce ze serveru Amatérská obrazárna a základem nově utvořeného sdružení byli právě tito umělci. Prvotní číslo bylo někde kolem 20 členů a první schůzka byla i s mezinárodní účastí v prosinci 2005 v kavárně Malého pivovaru. Reklama se postupně zvyšovala a v průběhu jednoho roku jsme měli již kolem stovky členů.
Vladimír Kulíček: Poselství babky kaštanářky
Když se přiblížil předvánoční čas, poznamenaný nepříjemným ochlazením, dešti s poletujícím sněhem a do kostí profukujícím větrem, evokujícím pochmurnou náladu a sklíčenost, dnes často označovanou jako „depka“, stávala vždy odpoledne až do pozdního večera na rohu Poděbradské a Domažlické ulice na Žižkově, zejména tehdy svérázné čtvrti Prahy, a prodávala pečené kaštany.
Jitka Dolejšová: MALÁ VELKÁ ZPĚVAČKA LENKA KOSINOVÁ
Zpěvačka Lenka Kosinová, která vydala již tři alba, je důkazem toho, že sudičky jsou opravdu tři. Zatímco první jí dala do vínku pěvecký talent, druhá, zrzavá protivnice, hned přišla s tím, že Lence upře jeden X chromozom (tím způsobila, že Lenku postihl Turnerův syndrom, který nedá dívkám vyrůst do běžné výšky dospělých).
Jitka Dolejšová: Nám, nám, narodil se – ale o trochu dřív…
Řeč je o dětech, které příliš pospíchaly na svět. Jsou menší, bývají často a vážněji nemocné, jsou náchylnější k různým nemocem, jejich organismus musí co nejdříve dohnat, co se dá. Nedonošená miminka bývají velkými bojovníky. O co měly tyto děti vstup do našeho světa těžší, o to větší bývá jejich vůle a síla. A dospělí jsou jim nablízku. Maminka s tátou, lékaři a další zdravotnický personál, psychologové. Příbuzní, známí i docela cizí lidé se snaží malým človíčkům v tomto boji pomoci.
Martina McLenehan: Vzácně prosté vánoce Ludvíka Vaculíka
Čtenáři Ludvíka Vaculíka vědí hodně o něm i o jeho dnech všedních i svátečních. Těžko se o něm dozvědět něco převratně nového. Možná se tím ale ukazuje něco vzácnějšího: stálost, neměnnost a přetrvávání toho, co platí, čemu Ludvík Vaculík věří, za čím si stojí a co má smysl. Stejně, jako Vánoce.
Jiří Krytinář - Petra Haasová: Kdy a kde co končí a začíná
„Už mi to jde! Už chodím i bez berlí!“ volá na nás Jirka Krytinář od vchodu do léčebny v Brandýse nad Orlicí, vítězoslavně zvedá berle k nebi a je na něm vidět, že by je nejraději zahodil do blízkého křoví a rozběhl se… Míříme k němu s fotografem Milanem ...
Dáša Cortésová: Jaký byl Jan Werich (3)
Werichovi měli kocoura, který strašně rád odpočíval v koši se špinavým prádlem. To se ale paní Zdeničce Werichové moc nelíbilo. Když ho načapala, tak ho z toho koše vyhnala a vynadala mu. To prý si ovšem dovolila moc! Kocoura, kterému patřily všechny kočky od Smíchova po Kampu, nebude nikdo ponižovat a urážet!