Ivo Jahelka: Jak je to doopravdy s tím "zpívajícím právníkem"
Bylo to někdy koncem sedmdesátých let. Jako začínající písničkářské ucho jsem byl ke své neskonalé radosti pozván do města Sokolov, kde se každoročně konala přehlídka folk a country, zvaná „Sokolovský dostavník“. Duchovním otcem této bohulibé akce byl dlouhá léta dobrý člověk Jarda Studený (budiž mu země lehká). „Tak ty jsi prej právník a zpíváš soudní spisy,“ přivítal mě ve stařičkém divadle, „tak to tedy pro mě budeš zpívající právník!“
Šumavou se chodí pomalu
Rychle a zmateně ji obíhá pouze blázen, který nedokáže, nebo nechce vnímat vše, co míjí. Pomalu se chodí hlavně v místech, do kterých soudruzi dříve poutníky nepouštěli. Co kdyby, nedej bože, překročili bludný kořen ...
Michal Dlouhý: Četníci a kasaři aneb Četnické trampoty
Pachatelé, pro které se páchání trestných činů stalo řemeslem, povoláním a zdrojem obživy byli označováni jako zločinci z povolání. Mezi zločince z povolání patřili zloději, podvodníci, pachatelé různých trestných činů násilného a mravnostního charakteru, jakož i jejich společníci - slidiči, nazývaní agenti.
Josef Fousek: Bez cenzury (12)
Do revoluční šťávy máčím sten / a víru nesu v ranci / vzpomínky tísní / prchám ven / je chvíle pro bilanci / Hippies už nečtou Kerouaca / tulák si hledá práci / s Ginsbergem láká na panáka / ztracenou generaci / Z mládí jsou zkamenělé slzy / a závan čpící síry / hranice drátů mění hrůzy / na mrtvé suvenýry .
Luděk Kocourek: Jak jsem odhalil tajemství soch na Velikonočních ostrovech
Lidí, co plují po mořích, je asi málo. Míň než řidičů. Proto si na nás „veledůležití“ troufli. Národ tvrdých českých námořníků to začal řešit po svém. Po „česku“. Jsme přece národ švejků! Na nějakém kroku nám přeci nezáleží! Všechno se dá obejít! Vždyť umíme ohnout záda! A dělat kompromisy. A to už od Bílé hory.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (28)
O maturitě se tvrdí, že je to zkouška dospělosti, a mohu to s naprosto klidným svědomím dosvědčit. Ta naše přišla – díky ministrovi „Těžkostravitelnému“ - dokonce o rok dříve, než jsme my „pětatřicátníci“ očekávali. Prázdniny v roce 1953 jsme tedy měli vlastně až v září a koncem měsíce jsem jel do Prahy k zápisu na Mat-fyz. fakultu, která tehdy sídlila v ulici Ke Karlovu.
Miroslav Sígl: Historické muzeum v Čechách pod Kosířem
Obdržel jsem nádherný videozáznam s pozvánkou a přáním, zda bych mohl napsat pár řádek o jednom českém unikátu. Tím je Historické muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem (Prostějovsko), v obci, známé více z pobytu Josefa Mánesa, jehož zde připomíná mj. Mánesův pavilón v zámecké zahradě.
Josef Čermák: Husák mu koupil čtyři piva
Nijak zvlášť nespěchal, aby se k začínajícímu kmetství hlásil. Naopak: v den narozenin ujel nejméně stovku kilometrů na kole a den po narozeninách kázal v Československém baptistickém kostele, něco, co neudělal víc jak třicet let. Před šedesáti lety (narodil se 12.července 1948) sice na kole nejezdil, ale s kostelem něco společného měl: pár dní po narození byl pokřtěn ve smíchovském evangelickém kostele farářem Kučerou....
Jitka Dolejšová: Jak se hraje Knihotoč
Knihotoč je hra o knížkách a s knížkami. O knižním putování od člověka k člověku. Funguje na principu obrovské knihovny, kdy výpůjčním místem může být třeba lavička v parku, čekárna u zubaře nebo sedadlo ve vlaku. A desítky dalších, často překvapivých míst. Půjčovné se neplatí, ani pokuta za opožděné vrácení knihy. Hra je časově neomezená a zúčastnit se může v podstatě každý.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (21)
Dnes nevím kolikátého je. Venku prší, je noc a čtu si noviny: …chleba, brambůrky a další škodí zdraví a přispívají rakovině… Házím zmuchlané noviny do koše. Strefil jsem se. Můj pokojík je malý. Začínám opět psát tuto knihu, podobnou vzpomínkovému záznamu. Ruka mne bolí, svěšuji ji z postele. Strčil jsem ji do sklenice s pivem. Je dávno bez pěny.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Všestranný umělec Chodsku oddaný
Ačkoli se narodil ve Spáleném Poříčí (20. října 1904), ačkoli běh jeho života skončil v Plzni (10. července 1969), pochován je na Chodsku – v Klenčí, poblíž hrobů J. Š. Baara a J. Jindřicha, osobností, jejichž národopisné iniciativy rozmnožil. Při vzpomínce na něho si musíme položit otázku: Proč se zdají být léta jeho nepřítomnosti mnohonásobně delším časem? Odpověď je nasnadě: Protože chodský folklór, jehož meziválečnému i poválečnému perlení věnoval svá nejplodnější léta, zeskromněl pod tlakem civilizace a globalizace.
Josef Fousek: Judito je mně líto... / Kafíčko
Dávám žebrákům v metru a na další bohulibé akce, a tak si připravuji i bankovky s Janem Ámosem Komenským, abych vlastenecky přispěl na maltu a cement, – mostu na němž se bili Pražané se Švédy, s vojskem generála Windischgratze, kde zpívali dva moji oblíbení minessengři Paleček a Janík, a kde jsem potkal v roce 1968 dva sovětské vojáky, kteří hledali Moulin Rouge.
Libuše Čiháková: Maminka / Nezapomenutelná Manon
V televizním pořadu Uvolněte se, prosím byl nedávno hostem mim Jaroslav Čejka. Snad poprvé jsem měla na Jana Krause zlost, když se ho opakovaně ptal, proč že na tu operaci kyčlí vlastně nemohl jít. Copak by maminka těch pár týdnů v nějakém sociálním zařízení nevydržela? „Ona by to nechtěla,“ odpověděl mim s andělskýma očima.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (25)
Také dnes zveme vážené a milé čtenáře na krátké listování naším Slovníkem cizích slov. Na řadě jsou písmena H až M. H : habilitace = rozkaz hanáckému letectvu, halogen = stádní gen ženoucí jedince do haly, hausbót = domácí obuv, helénista = člověk milující Heleny, heretik = pán zabývající se etikou, heroina = hrdinná narkomanka, Hindúkuš = tvrdé okřiknutí Hinda....