Stanislav Motl: Režisér Jan Sviták a jeho soudce Lynč
Kdo ví, jestli ten zkrvavený člověk tuší, že mu zbývají už jen poslední okamžiky života. Života, který byl plný dramatických zvratů. Přitom ještě docela nedávno se mu spousta lidí pokoušela vetřít do přízně. Bylo to v době, kdy byl ještě jedním z nejmocnějších představitelů české filmu. Úspěšný herec, režisér, producent. Jeho jméno – Jan Sviták.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (1)
Vám, co mne ještě neznáte, se představím – jsem digitální fotoaparát Canon PowerShot A610 (přátelé mi říkají Can) a jezdím se svou paní Jitkou na různé akce, výstavy, výlety i na dovolenou. Už jsme toho nacestovali hodně. Mezi nejlepší dobrodružství určitě patřily dvě velké cesty do Skandinávie. Ale líbilo se mi i ve Španělsku, Chorvatsku, Itálii, Rakousku nebo Švýcarsku. Mezitím se přece jen něco změnilo. Moje paní se párkrát před svou rodinou zmínila, že jsem dost velký a těžký, a že když mne nosí na túry, nevejdu se jí do kapsy košile, musí mne tahat s ostatními věcmi v batohu a kdesi cosi. A tak rodina dala hlavy a peníze dohromady a moje paní dostala k narozeninám nový fotoaparát.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (24)
S profesorem Stanislavem Reinischem jsem se poprvé setkal v Kanadě. Při besedě s exulanty v ST. JACOBS v roce 1994. Káťa Kuběnková, majitelka restaurantu – kde lišky dávají dobrou noc – a duše kulturních podniků, mi nalila velkou sklenici kanadské whisky. Samozřejmě, že v okamžiku, kdy jsem ji ochutnával, objevila se za mnou Jarmila. Neřekla nic, jen lehce zakývala hlavou.
Jan Řehounek: Politik
Ideálního politika si jistě představuje každý úplně jinak. Spousta lidí bude jmenovat určitě T. G. Masaryka, jiní vyloví z historie císaře Karla IV., světoběžníci sáhnou přes Velkou louži pro prezidenta Lincolna, feministky si vzpomenou na Marii Terezii. Najdou se i tací, kteří budou jmenovat třeba Františka Josefa II. či Napoleona. Ti první proto, že za France Josefa jsme měli v našem soustátí moře, ti druzí s odůvodněním, že Napoleon by s rozvratníky a rejpaly, co si demokracii představují jako cochcárnu – každý si dělá co chce, udělal krátký proces. Gilotina a šmik!
Jan Wiener: Bojovník - Vždy proti proudu (1/2)
Moje rodina, tedy jedna její větev, odešla už v sedmdesátých letech devatenáctého století do Hamburku. Salomon Bondy byl velmi podnikavý muž. Znamenitě se vypracoval a stal se velkým bankéřem, aktivní byl samozřejmě i na burze. Nikdy v životě se nenaučil plynně německy, ale postavil pro svoji rodinu nádherné domy.
Miroslav Sígl: Svatojakubská pouť v Kadlíně se vydařila
Po oba uplynulé víkendové dny pobývali v mělnické obci Kadlín nejen místní občané, ale přijelo sem velké množství návštěvníků z obou sousedních okresů Mělník a Mladá Boleslav, ale také z Prahy i dalších míst na tradiční svatojakubskou pouť. Tolik atrakcí, stánků lidových tvůrců a mnoha dalších pouťových zajímavostí už dlouho opět Kadlín nezažil
Martina Pffeffer: Život je jen náhoda aneb Jak se hraje ve Vídni
Před téměř pěti lety se se mnou pan Život přestal mazlit. Bez varování mi vrazil pořádný pohlavek, nebo spíš ránu pěstí: Odvedl mi manžela tam, odkud není návratu a začal mi udělovat přísné lekce. Byla jsem násilím zatažena do ringu ...
Co se děje v Botanické zahradě hl. města Prahy?
Skleník Fata Morgana je stále plný života. Jak by ne, když se v něm vedle „zdomácnělých“ motýlů druhu Caligo memnon z původních kukel líhnou a stále množí i motýlí obři: Attacus atlas (to je ten, o něhož kráčí) je noční motýl, který pochází z jihovýchodní Asie. Tam se vyskytuje zejména v tropických pralesích velké části Indie a Číny, Srí Lanky, Malajsie a Indonésie.
Michal Dlouhý: Za císaře pána
Hlavními podezřelými byli Petr Novotný a Jiří Kolda. Petr Novotný, nedávno vystudovaný právník, trávil dobu ve vazbě studiem trestního zákoníku a trestního řádu, které si vyžádal prostřednictvím vězeňského učitele Aloise Thumy. Připravoval si vlastní obhajobu. Kromě toho si ještě na obhajobu najal vlastního právníka, se kterým se radil. Ve volném čase přepisoval správci věznice listiny. Byl ochotný a úslužný.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (25) Luděk Sobota
Komik burianovského rodu LUDÉK SOBOTA (1943), rozesmávající nás svým důsledně dodržovaným osobitým hereckým projevem, si v dědictví po našem králi komiků vybral něco z jeho stylu mluveného projevu, hry s češtinou i kouzla improvizace. Se vším tím pracuje promyšleně a zdaleka ne tak lehce a bezděčně, jak by se mohlo zdát.
Mojmír Soukup: Jakub Krčín z Jelčan ve službách Viléma Trčky z Lípy a Viléma z Rožmberka.
Významný český rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan se narodil před 475 lety, 18. 7.1535 v Kolíně nad Labem, kde byl rod Krčínů „osedlý“ již koncem XV. století. Původním rodovým sídlem bylo městečko Krčín, ležící u Nového Města nad Metují. Jakub Krčín z Jelčan (z Jedlčan a později i Sedlčan) je znám především z doby, kdy sloužil u pana Viléma z Rožmberka (1535–1592) na jeho panství v jižních Čechách.
Josef Krám: Hrabalení aneb Blecha z Rychnova
Cože by tedy měl mít společného slavný spisovatel Bohumil Hrabal s Rychnovem nad Kněžnou a Blechovými z toho města? Tomáš Mazal zmiňuje ve své knize „Bohumil Hrabal“ příjmení spisovatelova biologického otce Bleha (s písmenem h) a František Cinger v „Prokletí slavných“ (vyšla 2006) uvádí víc v kapitolce „Bohumilem po otci, ale považoval za něj Francina, vlastně Pepina“.
Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (1)
Novinář, překladatel, známá postava pražského uměleckého světa šedesátých až sedmdesátých let. Původně nadšený spoluzakladatel několika zapomenutelných divadélek malých forem, posléze jeden z nezapomenutelných redaktorů Mladého světa a spolupracovník Miloslava Šimka v divadle Semafor, všudybyl s ďábelským smíchem, kamarád, ochotný vždy a se vším pomoci, Petr Adler. Opustil v roce 1980 republiku, aniž by to širší veřejnost zaznamenala – díky jménu Petr Adler, které patří známému režisérovi Českého rozhlasu, mohl se leckdo domnívat, že se Petr Adler nevypařil, nýbrž jen změnil profesi z redaktora na režiséra…
Ivan Rössler: Škrtl jsem dnes zápalkou...
Ještě než jsem se stal překladatelem, byl jsem knihkupcem a dodnes jsem přesvědčen, že je to jedno z nejhezčích povolání vůbec, neboť vám umožňuje fantastické zážitky, například, že klempíř se může živě zajímat o archeologii a shánět příslušnou literaturu ve francouzštině, nebo že může existovat mostecký kombajnér s profesionálními znalostmi v oblasti astronomie – zkrátka, že lidé jsou schopni ve svém volném čase a ze záliby dosáhnout neuvěřitelného rozhledu v libovolném odvětví.