Vlastimil Marek: Trojí zápor aneb nic není nemožné
Po zvolení Terminátora guvernérem Kalifornie odpověděla česká konzulka, komentující tuto událost i možnost dalšího postupu Arnoldova svalnatého, leč původem rakouského těla až na post prezidenta USA pro Český rozhlas typicky česky. „Tady už několikrát i v této souvislosti padl výraz Everything is possible, tedy Nic není nemožné.“
Milan Turek: Povídkář z uranu
Ne každý slaví Vánoce na Štědrý den, dárky si lidé předávají často předem nebo až po svátcích. Jeden ze severočeských spisovatelů si přispíšil a dárek k Vánocům věnoval čtenářům již na konci léta. V současnosti se na Liberecku prezentuje skupina literátů, mezi nimiž svými povídkami z horké současnosti dovede okouzlit čtenáře zralý vyprávěč Otto Hejnic.
Jitka Vykopalová: Jak vznikala reportáž na Hradě?
Kdykoliv mi náhoda zkřížila cestu a já jsem se setkala s panem Jiřím Všetečkou, bylo to setkání usměvavých očí, plné optimismu, žertování a povídání, no a jak jinak než o fotografování, cestování a vzpomínání? Poprvé to bylo v Českém centru ve Stockholmu při vernisáži výstavy Pražský chodec v roce 2006, naposledy v dubnu t.r., kdy jsem se dozvěděla o připravované prestižní výstavě u příležitosti jeho významného životního jubilea, a myšlenka o reportáži pro Pozitivní noviny přišla na svět.
Dr. Volker Dudeck - Milan Turek: Poklad nejen německý
Nemálo památek v Lužici má své původce z dob českého království. Nemálo vesnic zde založili Čechové. Nejsou významné jenom pro naše německé sousedy, ale patří i do našich českých dějin. Znaky českého království nese i v poslední době objevená, nově restaurovaná a veřejnosti zpřístupněná památka světového významu velké žitavské postní plátno – velum quadragesimale z roku 1472. Byla instalována v nádherném prostředí barokního hřbitova a gotického kostela sv. Kříže v centru Žitavy. Se zatajeným dechem, v chrámovém prostoru ticha a vznešené velebnosti, prožije návštěvník zážitek zcela nevšední a hluboce duchovní, vnoří se do dějin lidstva, když naslouchá vyprávění ředitele Muzea Kostela svatého Kříže Dr. Volkera Dudecka.
Ivo Fencl: Poslední Asterix?
Tak to vypadá, že letos česky vyšel už poslední Asterix! Na mou duši. Jmenuje se Asterix a galský školní rok a má sice číslo 32, ale je to už 36. česky vydaný sešit, tedy když tu (a to asi nevhodně) započítám i nečíslovanou (protože naprosto nekomiksovou!) knihu Jak Obelix spadl do druidova kotle, když byl malý (1989, česky 2009). Asterix a galský školní rok není ovšem ucelený příběhem. Jde o prachsprosté paběrky.
Pavel Ján Buvala: Internetoví blíženci
Bola raz jedna rimavská dolina. Dávno už tomu, čo sa v nej narodilo malé chlapčiatko; neskôr chlapec v Hnúšti maturoval; na vojnu – „…pre jednu plavovlásku sa dal…“ a po desaťročiach sa cez Internet zoznámil s kolegom - dôchodcom. Pritom sa každý z nich nachádza v zahraničí: jeden z nich v Nadbule / Rožňave a ten druhý v Reichenbergu / Liberci. Jednému je vyše šesťdesiat preč, zatiaľ čo tomu v Rožňave minulo „iba“ 85… A to si ešte vymysleli vydávať vlastný internetový časopis.
Jana Stuchlíková: Prokrastinace a kaizen
Ne, nemluvím na vás čínsky. Jen jsem použila výrazy pro něco, co je nám povětšinou dobře a nechvalně známé, a pro způsob, jehož prostřednictvím můžeme to první rozpustit a vypustit. Řekněte si – PRO-KRA-STI-NA-CE. Nevím jak vám, ale mně to slovo evokuje zvuk stroje, do jehož zatím dobře fungujícího soukolí nějaký záškodník nasypal slušnou hrst písku. Zkrátka, už v samotném hlasitém vyslovení tohoto slova slyším skřípání, drhnutí a v konečném důsledku zastavení něčeho, co je ve své podstatě schopno nádherně fungovat. Naproti tomu KAI-ZEN. Hladí, uklidňuje, konejší. Alespoň mne ano.
Lenka Novotná - Renata Šindelářová: Herec musí umět všecko
Lenka Novotná, znáte to jméno? A kteroupak z nich znáte? Tu mistryni v orientačním běhu, zpěvačku, kajakářku nebo snad dceru komika Petra Novotného? Já znám také jednu, je to herečka a rozhlasová moderátorka. Hraje nejen divadlo, ale také na různé hudební nástroje a věnuje se veřejným aktivitám.
Jitka Dolejšová: Dějí se to věci…aneb další radostná zpráva, tentokrát slaně lampičková
V lednu 2005 jsem na stránkách Pozitivních novin v rubrice Záruka kvality psala o útulném krámku, kde prodávají solné lampy. Můj dojem byl však trochu hořký, protože jsem se setkala s nedůvěrou k mé nabídce napsat osobní doporučení ...
Ludvík Hess - Břetislav Kotyza: Jsem umanutý...
Osobu Ludvíka Hesse nelze přehlédnout. Jak vzrůstem, tak objemem, ale především pro způsob, jak nakládá se svým vyměřeným časem v souladu se svými možnostmi, ale vždy ve prospěch "těch druhých". Setkali jsme se, byť jen virtuálně, kvůli literatuře, a pokračovali až k dnešnímu Internetovému rozhovoru. Ludvík Hess je renesančním člověkem. Stojí za to, přemluvit jej k rozhovoru.
Jan Řehounek: Géniovo muzeum v Letohradě
Že na podzim v roce 1904 navštívil Kyšperk (dnešní Letohrad) Jára Cimrman jsem před časem už pro Pozitivní noviny psal. Na základě této návštěvy mu zdejší vděční občané nechali od sochaře Stanislava Vacka vytvořit sochu, kterou 20. října 2004 odhalili Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka a Genadij Rumlena.
Luděk Horký: Optimismus zdravotně postiženým (1)
Dlouho jsem zvažoval, zda tyto řádky mám napsat, protože nemám žádnou kvalifikaci. Jsem prostý invalida, který po mnoho roků již poznává, co je to „samota“. Kdo ji poznal, bude vědět jakého „nepřítele“ mám na mysli. Mimo jiné jsem si chtěl dokázat, že ještě něco svedu. Úkol to byl nelehký, o čemž svědčí i skutečnost, že jsem na všem pracoval několik roků.
Josef Krám: Kořeny jednoho nositele Nobelovy ceny v Rychnově?
V roce 1997 se konal v rámci oslav 650. výročí založení Univerzity Karlovy seminář „Manželé Coriovi - jediní nositelé Nobelovy ceny za medicínu z Prahy“ na připomenutí 40. výročí úmrtí Gerty Coriové a 50. výročí udělení Nobelovy ceny. Účastnili se ho biochemici z České republiky a Slovenska a hostem byl i jejich syn Carl Thomas Cori, který vystoupil se vzpomínkami na rodiče. 2007 uspořádal Kabinet dějin lékařství 3. LF UK v Praze druhý seminář o Coriových.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (5)
Jotunheimen: V překladu to znamená Země (nebo domovina) obrů. Celková plocha NP je 1145 km2. Od roku 1980 jsou tyto norské velehory vyhlášeny národním parkem. Nejvyšší horou je Galdhøpiggen (2469 m.n.m.). Vypíná se tu jedna dvoutisícovka vedle druhé, je jich přes dvě stě a mnohé z nich mají celoroční ledovcový příkrov.