Jan Žampach: Mít dobré sousedy
A tak jsme začali uvažovat, jak si usnadnit popsání toho kterého souseda, aniž bychom museli ovládat orientační a popisné znalosti. Začali jsme si všímat různých vlastností a typických znaků vzezření toho určitého souseda. Tímto jsme pomaloučku a postupně dospěli k jejich přezdívkám, které nám bezpečně popisují určitou osobu, a tak vyloučíme pochyby, že jde o případnou záměnu.
Libuše Čiháková: Rafan | Naše sluníčko | Dynek
Od malička pusu od ucha k uchu, vtípky rozdával na všechny strany, brečet snad ani neuměl. Když mu byly tři roky, propuklo u něho silné sociální cítění. Každé návštěvě, která se u nich v té době objevila a byla podle něho chudší než oni, podstrčil nějaký dárek. Tu mámin zlatý prstýnek, tam zase tátovy stříbrné hodinky, kilovku kakaa či kafe.
Dobromila Lebrová: Josef Mánes, malíř
Josef Mánes bývá označován za zakladatele českého novodobého malířství a sice malířství zcela národního, které je jedním z pilířů naší kultury. Mánesova rodina pocházela z Radnic u Rokycan, kde se narodil Josefův dědeček František Mánes. Vyučil se mlynářství a byl zaměstnán v Praze ve Štítkovských mlýnech, kde dnes - skoro jako žert historie - stojí výstavní síň Mánes.
Radek Laudin: Nejznámější filmová místa křížem krážem po Česku
V této knize Nejznámější filmová místa křížem krážem po Česku se píše mimo jiné o tom, kde se natáčel slavný film Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, kde stála plovárna u řeky ve filmu Rozmarné léto, kde stála chalupa ve filmu Na samotě u lesa, kde žila Popelka z pohádky Tři oříšky pro Popelku, kde je Soví hrad ze seriálu Nemocnice na kraji města, kde žila rodina Homolkových ze známé filmové trilogie a řadu dalších tipů.
Renata Šindelářová: …a řekl básník: Poezie je pro mě pořád tajemstvím
A tak jo, přiznám se rovnou. Jméno PETR KUKAL jsem poprvé zaznamenala teprve nedávno ve spojitosti s knížkou fejetonů „O počítačích převážně nevážně“, které je Petr autorem. Přirozeně jsem se domnívala, že Petr Kukal je pravou rukou spisovatel a levou „ajťák“. Obráceně nikoliv, neboť tak kreativního ajťáka, plného humoru, jeden nepotká. Zahájila jsem detektivní pátraní.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (1)
Je začátek února 2010, trápí nás vlezlá a protivná zima a podle dlouhodobé předpovědi ještě dlouho bude. Brrrr…Za trochu slunce dám i kus života. Nejlevnější letenku na Šri Lanku jsem vygooglila u Asia Speciál. O takové společnosti u nás jsem nikdy neslyšela, a tak jsem se tam vypravila osobně. Pro jistotu. Ještě že jsem na asijské poměry zvyklá.
Emília Molčániová: Adopcia | Skleróza | Kým nie je neskoro
„Prišli sme ohľadom adopcie.“ „Vy ste… manželia Krhličkovci?“ „Áno.“ „Posaďte sa, prosím. Iste viete, že musíme s vami absolvovať niekoľko pohovorov, kým dôjde k samotnej adopcii. Takže, vy ste manželia už dvadsať rokov, ako tu v žiadosti čítam… A doposiaľ nemáte žiadne vlastné dieťa.“ „Preto si chceme adoptovať cudzie.“ „Takže, máte nejakú bližšiu predstavu o tom, aké dieťa by to mohlo byť? Najčastejšie sa osvojujú dojčatá, novorodenci.“ „No, viete, na novorodenca si netrúfnem, nikdy som také malé dieťa nedržala na rukách,“ povedala pani Krhličková.
Ivo Jahelka: Kdo nepracuje, ať nejí
„Kdo nepracuje, ať nejí“, praví lidové pořekadlo, a taky „bez práce nejsou koláče“ a „práce matka pokroku“ (to už ovšem není přísloví, ale budovatelské moudro). Někteří z vás jistě pamatují dobu, kdy občan měl sice právo na práci, ale zároveň také povinnost pracovat. Kdo nepracoval, byl darmojed a trestní zákon na něho měl paragraf 203, v němž byla skutková podstata trestného činu příživnictví upravena následovně:
Pavla Macháčková: Malířem za víkend – kreslení „pravou“ mozkovou hemisférou
Věříte, že kreslit se dá naučit za pouhé dva dny? A že jediné, co k tomu potřebujete, je vlastní mozek, respektive zapojení celého jeho potenciálu? V našem mozku máme levou a pravou mozkovou hemisféru. Levá je ta část mozku, ve které je schované myšlení, fakta, čísla, logika. Tato část mozkové hemisféry pracuje s časem a prostorem. Pravá hemisféra nerozlišuje čas ani prostor, jsou v ní uchované emoce, city, tvořivost, kreativita, fantazie, intuice, sny, hravost a nevinnost. Právě tuto oblast přirozeně používají děti a pro malé děti není nic nemožné.
Ivan Rössler: Co nepřejete Voskovcovi?
Jiřího Voskovce jsem slyšel už jen z desek (a viděl ve filmu). Ale byl jsem na jeho malé oslavě. Bylo to v roce 1965, kdy se oslavovaly v Divadle hudby v Praze šedesátiny Jiřího Voskovce. Byla tam řada přátel a bývalých spolupracovníků oslavence a to byla příležitost k malé anketě: CO NEPŘEJETE JIŘÍMU VOSKOVCOVI K NAROZENINÁM? Josef Tesárek - bývalý člen orchestru Osvobozeného divadla: "Nepřál bych mu, aby ho postihla nějaká nepříjemnost, která by mu znemožnila další tvůrčí činnost."
Ondřej Suchý: Úsměvy v poezii Dušana Spáčila potěší
Dušan Spáčil, novinář a básník, vydal na konci roku 2008 svoji druhou básnickou sbírku pod názvem PŘEBYTEČNÝ ANDĚL. Nejsem literární kritik ani teoretik, neumím psát recenze na básnické sbírky, ani na jakákoliv literární díla. Přesto mně Spáčilova sbírka básniček donutila napsat tyto řádky, které nechtějí nic jiného, než upozornit na útlou knížečku v níž čtenáře čeká poutavé čtení.
František Mendlík: Soumrak Casanovy
V pokročilém věku začal výpravčí a vysloužilý plejboj Bertík Lamač ve vlaku pracovat očima na překrásné blondýnce. Byla sice trochu v letech, do tuctových bramborových ksichtů vesnické populace ale jaksi nezapadala. Dlouho nedokázal Bertík ten typ nikam zařadit. Najednou mu to došlo. Sněhuročka! Dlouho se snažil o kontakt. Vyčkával, až bude dáma ve vlakovém kupé sama. Konečně nastal ten okamžik.
Michal Dlouhý: Taky májová aneb kutnohorští četníci
Když jsem byl coby kutnohorský rodák osloven svým přítelem Robertem Kessnerem, abych doprovodil několika řádky jeho obraz noční Kutné Hory, nastalo pro mne obrovské dilema, čím čtenáře zaujmout. Možná, že podobné dilema měl i mnohem slavnější kutnohorský rodák Josef Kajetán Tyl, když se rozhodoval zda napsat či nenapsat historické drama Kutnohorští havíři...
Jiří Suchý: Elektrická puma (1)
V šedesátých létech 20. století šimral nervy důvěřivého občana západní polokoule jistý agent Secret Service. (Secret neznamená jen výměšek žláz, ale i slůvko tajný. Rovněž Service překládáme jako služba a ne jinak.) Zmíněný agent se jmenoval James Bond a jeho výstřední způsoby byly u nás mnohokrát kritizovány a filmová zpracování jeho kousků zůstala projektorům našich kin utajena.